Kokonek DS9 4 2009

(Praha 21.11.2009)

      Kokonky jsem si již od toho prvního velice oblíbila. Je to setkání skupinky trekkies a program této akcičky dle toho též i vypadá. Nyní byl zaměřen na ST seriál Deep Space Nine, velkou mou lásku :-). Ne, že bych na kterémkoli Kokonku chtěla chybět (a zatím se mi to naštěstí ani nepovedlo), ale na tomhle tuplem ne. Navíc jsem to brala i jako takovou malou osobní oslavu. V ten čas totiž uběhl přesně rok (ok a pár dní k tomu), co jsem dokoukala DS9, který mě znovu přitáhl blíže k ST, za což jsem moc vděčná.

      Přijet se mi podařilo z účastníků jako prvnímu. Právě byly rozvěšovány vlajky a připravovalo se pole dění. Bohužel jsem se dozvěděla, že Xyll nepěkně onemocněla a nemůže přijít, což jednak znamenalo její zjevnou nepřítomnost a také zrušení některých bodů programu – teoretickou část baseballu a praktickou část šipek. Škoda, ale moc to nevadilo, i tak to bylo skvělé. A ještě tedy chyběla kartička, která se dávala účastníkům, ale tu prý dostaneme příště (tak do sbírky, že jo ;-)).

      Poté, co se slezlo několik dalších lidí, zahráli jsme si kostky a nějakou hru, kde figurovaly kostky a červi a kradení červíků. Už nevím, jak se to jmenovalo, ale byla to docela sranda :).

      Omi přinesl tři lodičky na prodej, kdyby někdo chtěl, takže se na chvíli staly středem pozornosti a byly okukovány a zkoušeny, jak sednou do ruky a jak vypadají, když s nimi člověk mává a u toho říká věci jako „Engage“ či něco podobného. Z U.S.S. Hood jsem udělala nákladní loď, kostek se na ni vešlo poměrně dost, když se to dobře vyvážilo. Potom ještě k nákladu přibrala klingonského Bird of Prey. To se holt stává, když se mezi takovou skupinu vypustí něco podobného ;-).

      Dále se na stole objevily vystřihovánky v tématu postav z DS9. Krom většiny z hlavního osazenstva nechyběl ani můj milovaný Elim (ok, pro jistotu...čteme přibližně „i:lm“ ;-)) Garak (díky za něj, Samueli :)), takže volba, kterou postavu si složím, byla celkem jasná. Chtěla jsem složit i dalšího mého oblíbence Milese O‘Briena, ale...Elim vyčerpal můj příděl skládacích chutí na den (promiň, Milesi..). Ta vystřihovánka nebyla nijak extrémně složitá, ale občas mi dělalo problém poznat, co je ruka a jak ji složit. Elima jsem pak usadila na stromeček, kde se setkal s dalšími složenými postavami (někdy i ve více verzích, např. někdo si taktéž vybral ke složení Garaka :)).

      Chvíli před akcí napsal Omi jeden krásný článek o knihách, které nějak navazovali či předcházeli DS9. Takže jsme něco knížek s Omim probrali. Většinou jsme se tedy bavili stylem „tohle jsem četl, super...hmm, já ne, ale četla jsem tohle...hmm, to já ještě ne“. Ale ty díry (a já jich mám víc) už zaplňujeme :-). V tu dobu (začátek na své výročí dokoukání DS9 ;-)) jsem začala číst Avatar, knihu, co navazuje na dění po seriálu. Omi mě pak lákal na Terok Nor, trilogii, která se zabývá průběhem Okupace Bajoru Cardassiany. Tu jsem začala číst po Avataru ;-). Já jemu zas pěla ódy na A Sitch in Time, ve které nám Elim Garak líčí svůj život. Už ji přečetl ;-). A pak tak porůznu. A ještě Praotec mě zas lákal na Fearful Symmetry, čemuž jsem prve nevěnovala příliš pozornosti, neboť se zabývá taktéž paralelním vesmírem, který mě nezajímá. Nicméně se mu podařilo ve mně vzbudit zájem skrze „ten jeden“ ST vesmír a Cardassiany. Tak možná časem se na to opravdu vrhnu. Ale ne, že bych toho momentálně neměla dost ;-).

      Ochutnali jsme speciální limonádu, kterou nám připravila Molik a pak (nebo před? Mno, to je fuk :)) jsme se přesunuli na Terok...tedy pardon ;-), Deep Space Nine. Tam byly zrovna nějaké krušné časy. Ale určitě to nemělo vůbec nic společného s přítomným Dukatem, Elimem, Quarkem a v jednom případě ani s Damarem. Mmch...je to Damar...ne „Ten čtvrtej“ ;-). Na stanici se nějak začali nacházet těla (což určitě někdo podal špatně zprostředkovanou informaci, zabíjet je přeci tak...“necivilizované“ a našlo by se určitě využití i jiným způsobem ;-)). Každopádně se tu dělo něco nekalého. Vyšetřoval to Odo, který ovšem...jak to říci...neměl úplně své dny ;-). Hra probíhala dle šablony Městečka Palerma, krásné to hry, kde vystupují mafiáni a vraždí občany městečka a zatím se je snaží jak nevinní občané, tak šerif Corrado Cattani odhalit a eliminovat, aby ve městečku někdo vůbec zbyl. Hra je hodně o okecávání a přetvářce „já to nebyl, ale ten můj soused v noci dělal nějakej podezřelej čurbes“. Tato hra se tedy přepracovala do prostředí stanice. Poprvé jsme měli čtyři „zloduchy“ (ale no tak...to je silné slovo...v pravdě, někdy je třeba udělat menší zlo, aby vzniklo větší dobro a ne vždy je vše takové, jak se zdá být...;-)) a jednoho Oda. Ten, jak jsem již říkala, neměl moc štěstí. Při první hře se ho podařilo eliminovat aneb rozpustit hned v prvním kole a ani v druhém nezůstal na scéně příliš dlouho. První hra tedy začínala likvidací Oda. Bylo to také takové oťukávání situace a nikdo příliš nemluvil. Takže první, kdo tak učinil, byl obviněn ze zlých úmyslů a zavřen, přestože byl nevinný, jak se ukázalo. To bohužel trochu pozdrželo chuť ostatních se ozvat, aby neskončili stejně (heh, to bylo taky ve strategii, vše se počítá ;-)). Zde jsem byla Damar, tedy jsem spolu s ostatními trošku pročišťovala stanici. Nakonec jsem tedy byla odhalena. Už sice nevím, co přesně se mnou udělali, ale tak na Damara mám stejně pifku za jeden jeho úkon (ale jo, já to chápu, eliminování zrádce, ale stejně mu to neodpustím), tak budiž ;-). Podstatné je, že „bad guys“ zvítězili ;-).

      Druhou hru jsem byla normální obyvatel stanice...asi tak celých deset sekund, než mě ti mrchy zamordovali. Mno, co se dá dělat. Nicméně jsem měla neodbytný pocit, že to bylo za mou silnou propagaci Cardassianů a jejich motivací. Oni ale vážně nejsou zlý národ...jen se nad tím pořádně zamyslete a uvidíte, že říkám pravdu. Ovšem, neříkám nic o tom, že to nejsou intrikánský mrchy ;-). Ale mrkněte na jejich motivaci v rámci situace a v rámci možností. Neměli to tak snadný. Ok, tak já přestanu...pro teď ;-).

      Takže hra. Tady se už debatovalo více. Obviňovalo se a očišťovalo a okecávalo. Moderátor, kterého v obou případech dělal Samuel, si to velmi užíval. A myslím, že hráči taktéž. A co bych řekla na závěr hry? Sice naprosto nechápu, jak se mohl dohodnout Elim s Dukatem, případně ještě s Quarkem a prve i s tím Damarem (tak Damar a Dukat by šlo), ale mám takový pocit, že z Deep Space Nine se zase stal Terok Nor ;-). Neboť bad guys zvítězili v obou hrách. Cardassiani v podpoře s Ferengi jsou opravdu...mrchy, co ;-).

      Dále jsme tu měli soutěž s Garakem aneb přišívání knoflíků na čas. Taky jsem se zúčastnila (vzpomínám, jak, na snad ještě základní škole, jsem za přišívání knoflíků dostala za jedna ;-)). Tak to je i moje povinnost...když to má souvislost s Elimem, že jo ;-). Dostali jsme látku, dva knoflíky a nit s jehlou. Nejlepším Garakem se ukázal být Omi. A to nejen s pouhou souvislostí s tím, že byl nejrychlejší, ale byl taky nejmazanější, protože prošil oba knoflíky naráz, což pravidla nezakazovala. Mrcha jedna :-). Skvělý nápad :D.

      Také byl čas na zahrání Aktivit. Sice té zvláštně přeložené verze hry, ale rozhodně x-krát lepší jak nic. Aktivity miluju, zvláště kreslení a pantomimu. Tentokrát jsem byla v teamu se Samuelem a Omim. Super jako vždy :). I když kdyby existovali nějaké ST Aktivity...naznačuju...;-).

      Venku již byla tma a to bylo ideální na zrealizování Tajemných deníků konstábla Oda. Rozsvítily se svíčky a daly na stůl v úhledném tématickém obrazci deltě. Světla se zhasla a osazenstvo Kokonku se posadila ke stolu, aby vyslechlo a vypátralo záhady a otázky, které visely nad stanicí. Vyloženě tematické byly čtyři. Hráčům se vypovědělo pár indicií, na jejichž základě měli dopátrat, co že se vlastně stalo a to pokládáním otázek, na které mohli ti, kteří hru připravili (Molik a Omi) odpovědět buď ano nebo ne. Přicházelo se například na to, proč Nog upouští tác a končí za mřížemi nebo o proč je po Worfově rozkaze Jadzia v bezvědomí. Poslední tematický příběh byl inspirován ST knihou Avatar, kterou jsem měla právě rozečtenou a jelikož jsem si ji chtěla i dočíst bezspoileroidně, raději jsem dobrovolně odešla. Zachytila jsem jen něco o nějaké odložené Kiřině náušnici, což mi ovšem dalo smysl naštěstí až poté, co jsem Avatara dočetla (a ano, byl by to velký spoiler, byla to docela věc). Pak se dávali i další ne už tak tematické historky, ale ty jsem prostála u Ziinina notebooku, který ukazoval kolemstojícím zajímavé kombinace nul a jedniček.

      Bohužel, lidi (a další kreatury, vyberte si rasu) se pozvolna a spíš rychle vytráceli, až jsme zbyli jen čtyři stateční. Chvilku se ještě pěli trekovské písně a pak jsem už také musela na poslední bus. Ostatní odešli chvíli po mně, takže mi to zas tak moc líto být nemuselo. Mmch., na bus jsem si skvěle zasprintovala, neboť mi zrovna odjížděl z jedné zastávky. Ještě, že ta druhá nebyla tak daleko ;-). A cestou domů jsem si pěkně otevřela Avatara a dočetla si tu bitvu tam ;-).

      Mno a to bylo vše . Uteklo to rychle, ale bylo to skvělé. Mé poděkování těm, co mi pochválili tehdy celkem nové DS9 triko. Potěšilo to :). Za nejlepší bod programu bych z osobního pohledu prohlásila asi Stanice DS9 usíná. Sice jsem si zahrála de facto jen jednu hru, ale stejně :). Díky organizátorům, těším se na příště :-). Tak ještě nějakou hezkou větu na závěr...ha, už vím...“For Cardassia!!!“ ;-)

Tar-ara Istandil