1. Víkend s Kokonkem - ENT

(Praha 21.02.2009)

      Této akce jsem vlastně původně ani neplánovala zúčastnit. Jednak to vypadalo poměrně komorní a mezi lidmi, co se navzájem znají a jednak to bylo zaměřené na seriál Enterprise, který jsem v té době sotva začala a obvykle platí, že když něco sleduji, snažím se vyhýbat spoilerům, jak to jen jde (tedy spoilerům na seriály, které už běžely, nemyslím střípky informací o těch, které ještě nebyly uvedeny vůbec). Naštěstí mi ale snad samotní Proroci seslali Hypo, která mě na akci přilákala (a Xyll, co mě ujistila, že se nebudou probírat spoilery), za což jí mnohokráte děkuji :-).

      Díky tomu jsem tedy v deset hodin ráno (ne, na tom ránu si trvám, o víkendu je pro mě ráno obvykle ještě ve dvanáct) stála před DDM na Proseku. Musím připustit, že je fain mít akci poměrně nedaleko bydliště. Konalo se to v jedné z tamních budov. U vchodu mě přivítala bígl Spoty která si šla očichat cizího příchozího. Chvíli jsem se rozhlížela po hlavní místnosti tělocvičny, kde již bylo pár lidí, většinou tváří, které jsem znala spíš od vidění z conů, ale ne osobně. Sedla jsem si k tamnímu stolku a hodnotila situaci. Najednou se na stole objevilo spousty nádherných ST samolepek nejrůznějšího druhu a po zjištění, že jsou na prodej, se mi rozzářila očička a začala jsem se v nich nadšeně přehrabovat a probírat. Jednalo se hlavně o různé znaky národů a uskupení, ale též třeba vyobrazení plavidel, panelů apod. Snažila jsem se neslintat a trochu se krotit. Má „sbírka“ věcí okolo ST je totiž dosti chabá (i když už se dá o něčem malém hovořit) a vítám každou příležitost, kdy si ji mohu o něco pěkného rozšířit. Na druhou stranu jsem nechtěla vypadat jako nějaký neznámý šílenec, co udělal nájezd a znemožnil ostatním si taky něco vybrat, takže jsem vzala to nejdůležitější (zahrnujíc hlavně věci z DS9 ;-)) a to si koupila, nevynechajíce přitom ani možnost pořízení si své první ST placky s vulkánským znakem, která mi momentálně zdobí tašku (spolu s x dalšími plackami z různých fandomů).

      Poté jsem si pročítala knížečku, která znaky a lodě a další věci na samolepkách popisovala, co že to je a kde se to vyskytlo, a v mezičase se připojila k povídání o náročnosti plemena bígl. Kdysi jsem sama uvažovala o koupi, ale po vyslechnutí nároků jsem od toho raději upustila. Když Kniga hovořila o bezpočetných procházkách a nachozených kilometrech, na mysli mi vyvstala zajímavá představa kapitána Archera, který by v tom případě měl denně běhat se svým pejskem po všech palubách lodi několik koleček :).

      Lidí přibývalo a tedy i témat jejich rozhovorů. Místnost nebyla tak velká a člověk se klidně mohl připojit k té skupince, která probírala zrovna něco zajímavého, popř. si utvořit skupinku svou. Párkrát jsem byla dotázána, kde že jsem v té Enterprise, aby mi něco nebylo nechtěně vyzrazeno a následně jsem byla obecně navnazována na zvláště třetí a čtvrtou sérii. Řeč přešla trochu i na další ST seriály (u kterých jsem poměrně překvapivě zjistila, že ne všichni přítomní všechny znají), lehounce se dotklo i připravovaného filmu a též něco zajímavých slovíček ke conům a hercům. Asi nejlépe jsem si pokecala se Samuelem, Marghem, HKMalym, Knigou a Annie, ale nejen. Bylo to naprosto parádní popovídání. Něco takového jsem přesně potřebovala :-).

      V mezičase se po místnosti vyvěsily ST vlajky a také jsme zaplatili vstupní poplatek na akci, za který jsme ovšem vyfasovali velmi pěknou vstupenku. Jelikož také od mého prvního nájezdu na samolepky uplynula jistá doba, rozhodla jsem se, že byla dostatečná k tomu, dát šanci také někomu jinému a uskutečnila jsem nájezd druhý (a ještě později i třetí, ale to už bylo vážně mini, to už jsem se spokojila jen s jednou samolepkou ;-)).

      Následně jsem zmerčila na zemi několik podezřelých roliček lepícího papíru s různými ST vzory. Ty sloužily jako vzory k savení triček. Na tuto příležitost jsem se doma vybavila a trika si přibalila. U vzorů, již předem připravených k nalepení, jsem objevila logo Obsidian Order, takže to bylo jasné. Ještě něco na záda (tedy kam, to jsem se taky dlouze rozhodovala). Do užšího výběru se dostala stanice DS9 (byl na ni pohled ze shora, nejprve mi vůbec ani nedošlo, co má ten „znak“ představovat :)) a komunikátor z DS9 a VOY. Po zavaření neuronů vyhrál komunikátor. Vzala jsem si černé triko a vysavila znak Obsidian Order. Nechala jsem to docela dlouho působit, protože se to nechytlo rovnoměrně. Přišlo mi to tedy až poněkud moc, ale když jsem pak triko ukazovala, všichni mi tvrdili, že to vypadá pěkně drsňácky, tak jsem s tím nakonec spokojená. Horší je, že mi trochu unikl sklon a je to lehce nakřivo (a to jsem si na to snažila dávat pozor). Taktéž na mokrém těžko vysavím ještě záda, tak jsem vzala druhé tričko, tentokrát khaki, a nalepila jak Řád, tak komunikátor. Ač to bylo rovně a ač to bylo ponecháno savu přiměřenou dobu, udělala jsem chybu v tom, že jsem savila znaky inverzně, tedy ne nastříkat okolo znaku, ale do znaku. Při otáčení trika, aby to bylo i na druhé straně, to totiž není moc tolerantní a má to sklony špinit i okolí vlivem změn gravitačních sil působících na triko a hlavně savo. Na neinverzním savení by se to ztratilo, tady ne, takže i když jsem se snažila, ještě s pomocí Molik, nebylo to tak docela čisté. I když stejně jsem pak zjistila, že od těch x savení bylo po zemi něco nepříjemné tekutiny, která nechtěně vyleptala barvy i tam, kde jsem se vůbec nesnažila. Ještě to bude holt chtít doupravit. Ale stejně je to parádní :).

      Jinak o savení byl zájem velký, předloh bylo požehnaně, krom výše jmenovaného např. ještě nápisy „Star Trek“, obrysy lodiček, borgské znaky, klingonské, samozřejmě federační atd. Výborný nápad bylo vysavení znaků na ponožky :D.

      Zatímco se sušila trika po všech tamních topeních, přišla ke slovu hra. A sice vodní polo, po vzoru sportu, který rád sleduje Jonathan Archer. My tedy bazén neměli. Ani vodu :-), ale taková maličkost nás těžko zastaví, že. Hlavně, že jsme měli nafukovací kruhy s motivem sluníček pro brankáře a fešné bílé či žluté nafukovací…egh…takové ty polštářky na ruce, abychom se třeba neutopili ;-). Po krátkém zaváhání jsem se přihlásila jako hráč. Tak když už jsem tady, tak si užiju trochu srandy, ne. Náš tým byl ve složení Ziina, Annie, Kniga a já. Protihráči Margh, Rin, Molik a střídavě Mirex s S'Tsung. Hrálo se na čtyři čtvrtiny, nějakých osm minut každá. A, v pravdě, byla jsem slušně vyflusaná z každé a to jsem většinou byla v obraně (Ziina s Annie většinou v útoku, Kniga v bráně). Jednou jsem si tedy vyzkoušela i tu bránu. Moc odpočinkové to ale taky nebylo. Zvláště sledovat Margha, kdy se přiřítí s míčem a silou se ho bude snažit protlačit nejlépe snad i skrz těla hráčů :). Při hře se často tvořily kupy. To když měl míč hráč, který byl momentálně na zemi a na kterého postupně nalehávali další hráči a snažili se mu míč vyrvat (případně jeden rval, druhý lechtal, další se snažil za nohu odtáhnout). Spíše než vodnímu polu se to podobalo hře ragby ;-). Jen takový malý postřeh – Rin jde za nohu odtahovat poměrně dobře, Margh ne (ovšem Rin vám to zase příště nápaditě vrátí ;-)).

      Nejprve jsme vyhrávali, pak prohrávali, nakonec se Ziina dopálila a nasázela několik gólů za sebou. Výborná hra, vyblbnutí zaručeno :D.

      Když jsme kapku vychladli, sedli jsme si k Aktivitám. Měli jsme čtyři teamy, já byla s Marghem. My dva jsme tedy měli šílenou smůlu na šestky (jako šest bodů, když je takový pojem, hádají všichni, nejen team, takže je pravděpodobné, že ty body získá někdo jiný). Měli jsme jich za hru tak šest sedm. To je myslím osobní rekord :). Hrozně ráda hraju SG Aktivity (tj. s pojmy ze Stargate). U těchto je potíž v tom, že můžete čekat cokoli (mno, takového Kirka ne, ale…). A ještě horší je, že to cokoli je většinou normální nescifistický pojem. Pokud si tedy překladatel hry zrovna nevymýšlel blbosti jako „stávku v sedě“. Prý byly vytvořeny i ST Aktivity, ale ty tu nebyly (a obávám se, že bych tam měla docela mezery). Jelikož chtěl ještě někdo stihnout cukrárnu, která zanedlouho zavírala, hra se přerušila, když byly dva teamy krok od vítězství (my byli ten druhý ;-)). Jenže pak Margh s Hypo už museli jít a ze hry nějak celkově sešlo.

      Něco času jsem pak strávila na pohybové hře Para Para, která funguje na principu DDR, jen má čidla na pohyb rukou. Mmch., DDR jsem zkoušela též, ale měla bych už konečně přestat uvažovat o koupi padu a koupit si ho. Každopádně Para Para jsem zkoušela poprvé. Žádné složité efektní pohyby jsem nepraktikovala jako tamní borci, ale byla jsem ráda, když jsem se trefila nad čidlo. Je to zábava :-). Nejlepší bylo, když se šipky hodně střídaly a člověk se musel trochu s tím máváním snažit. Chvilkami jsem si připadala, že někoho mlátím, jak jsem tam tak pohazovala těma rukama :D.

      V hlavní místnosti zatím Claire vybalila své výrobky představující bajoranské náušnice. Zaujalo mě to už, když se o tom mluvilo na Lapu. Tedy, mě na náušnice moc neužije, ale imo si každý, kdo něco takového tématického vyrábí, zaslouží uznání. Těchto lidí není mnoho, a proto si jich musíme vážit ;-). A ty náušnice byly skutečně pěkné, jakož i ukázky komponentů k tomu použitých. Je pravda, že jsem uvažovala, zda něco takového na sebe nenavěsit (tedy, alespoň jsem si to vyzkoušela ;-)). Při té příležitosti mě napadlo, že Bajorani musí být fakt drsní…protože když třeba před Cardassiany utíkali lesem a tohle se jim zachytilo o větvoví…drsňáci ;-).

      Poté se uskutečnila ENT tématická soutěž v pojídání tyčinek ala T’Pol. Toho jsem se nezúčastnila. Už jsem totiž v duchu viděla, jak mi nějaká část tyčinky přistane v oku ;-). Naproti tomu účastí z pozice diváka jsem nepohrdla a vesele fotila skákající části tyčinek, které jakoby se zoufale snažily dostat z talířů. Soutěž spočívala v tom, co nejrychleji své tyčinky sníst, přičemž jich moc nepoztrácet po zemi a hlavně je několikrát překrojit. A zkuste si nějak šikovně přeříznout slanou tyčinku obyčejným nožem. Rin měla myslím docela dobrý čas.

      Dále se mi nějak podařilo přifařit se ke strategické hře Blokus. Tam jste měli různé tvary složené z trojúhelníčků umisťovat na herní desku tak, abyste se svých barev dotýkaly jen rohy. Cílem bylo umístit nejlépe všechny své „žetony“ na desku, přičemž roztahování na úkor protihráčů byla ta nejlepší strategie ;-). Při první hře jsem si zabrala zelené „žetony“, protože já zelenou prostě ráda. Co jsem se ale dozvěděla v průběhu hry bylo, že, jelikož je toto ST setkání, barvy budou reprezentovat národy Treku (takže jsme vlastně u Aktivit měli Cardassiany, paráda :D). To se mi velmi zalíbilo. Vlastně to podle mě hru ještě vylepšilo. Alespoň mě určitě, když jsem si v mysli představovala svůj národ, co se roztahuje tam, kam se dosud nikdo…ale prd, spíš tam, kde byli jiní, ale nebyli tam dostatečně napasovaní ;-). Modrá představovala Federaci, červená Klingony. Moje počáteční zelená byli Romulané. Proto jsem si příští hru zabrala žlutou a sice Cardassiany, kteří se ukázali jako slušné svi…, ehm, mrchy ;-). Po té první hře už jsem získala povědomí, jak to hrát. Moji Cardassiané se poprvé chopili vlády nad galaxií (nebo jenom kvadrantem, ale to je fuk ;-)), podruhé se o vládu pěkně podělili s Klingony (hmm, zvláštní představa), potřetí ale zjevně už zlenivěli a neodhadli nepřítele. Tedy, ne, že bych Cardassianům tak fandila, ale…když se řekne Cardassian, vzpomenu si na gul Dukata, či ještě lépe, Garaka a na ty já nedám dopustit (mno, zvláště na toho Garaka) ;-). Konec konců, pěkně to vystihla dříve řečená poznámka k roztahování po kvadrantu od HKMaleho – kdyby byla Cardassia plná Garaků, brzy by byl kvadrant jedna velká Cardassia …a kdyby byla Federace plná Kirků, začlenění by probíhalo přímo na genetické úrovni ;-) (necituji, ale s touto myšlenkou ;-)).

      Pak jsem na čas odcupitala k Para Para a když jsem se vrátila, přifařila jsem se ke hře Zelí. Tedy, ono se to tak nejmenuje, vlastně neznám pravý název, ale (nejen) já tomu říkám Zelí. Ve hře je spousty kartiček se čtyřmi druhy zeleniny (ne, Zelí tam není, ale říká se často ;-)). Plus šváb, který zakazuje říkat určitou zeleninu. A pointa tkví v tom, že ze svých karet, do kterých nevidíte, vyložíte jednu na stůl a rychle musíte říct, co je tam za zeleninu (rajče, paprika, salát a květák). Přičemž také nesmí jít dvakrát za sebou, to musíte lhát ;-). Prostá pravidla, ovšem hraní zajišťuje mnoho výbuchů smíchu, třeba, když víte, že jste vyložili rajče, ale z úst vám vyjde zvuk připomínající třeba ono „zelí“ či „kapusta“, případně „káááá“ anebo ty neslušné věci, které na kartičkách opravdu nenajdete ;-).

      Po této hře se lidé začali nápadně vypařovat. Prohlížela jsem si hry, co jsem si nezahrála a rozplývala se nad kartama. Já tedy ještě musela počkat na svůj poslední autobus domů, takže jsem si při té příležitosti zahrála ještě jeden Blokus (skupinka hrála tohle a druhá skupinka vraždila chudáky Tribbly ;-)). Cardassiané se opět zmobilizovali a ukázali, zač je toho …lžíce (pardon, viděli jste jejich čela, že ;-)).

      A to už byl konec akce. Ještě poslední pohled na vývěsku vybarvených Kokonků (takové ST omalovánky, co se tvořily během celé akce) a pak jsem šla na metro ještě s HKMalym, vyprovozeni Knigou, venčící Spoty. Než nám přijela metra, prohodila jsem s HKMalym ještě pár slov a pak už tradá směr domov. Přišla bych i v tu neděli, ale to už bych asi padla únavou. Téměř celou neděli jsem totiž prospala.

 

      Akce byla výborná :-). Poznala jsem skvělé nové lidičky, zahrála si zajímavé a zábavné hry, získala něco k ST a parádně si pokecala. To vše za jediný den. No, neberte to ;-).

Tar-ara Istandil