Kokonek VOY 5 2010

(Praha 27.2.2010)

      Poslední seriálový Kokonek se odehrával v duchu vesmírné lodi Voyager, která se nedobrovolně pustila tam, kam se nikdo jiný nevydal (tedy krom Borgů, Kazonů a další havěti). I když všichni účastníci na akci přišli dobrovolně a rádi, někteří už popáté.

      Dorazila jsem trošku později, než bych chtěla, ale jelikož jsem tentokrát nejela z půl hodiny vzdálené obce, nýbrž z Ústí, myslím, že mi to Q nebo kdokoli se na to koukal, odpustil :). Naštěstí ještě žádný program neproběhl a stihla jsem i zahájení. A hnedle jsem si dala kafe. Černý. (Jiný nebylo ;-).)

      Každý příchozí si procvičil své obdivovací schopnosti, když spatřil krásně tematické zelenoplasmatické udělátko, které lahodilo oku, až se člověk rozhlížel, jestli se k němu nepřijde dobýt nějaký Borg. Miluju svítící blbůstky, strávila jsem u toho hodně času a pravidelně se v průběhu akce stavovala potěšit oči.

      Při registraci jsme dostali nejen kartičky na Voyagerovském Kokonku, ale také ty z minulého Deep Space Nine, které minule nemohly být dodány. A mám to komplet ;-).

      Jedním z bodů programu bylo vyrábění PADDů. To vedla Xyll, která byla hrdým vlastníkem pár již vyrobených, které ostatní obdivovali. Vyrobit PADD, ač se to může i z popisu zdát, není žádná sranda. Od obkreslování obrysů, přes vyřezávání okének, po nesčetné polepování a slepování. Ale výsledek stojí za to ;-). PADDy se dělaly tak nějak v průběhu akce. Vždy kousek a pak pokec, hru nebo něco a o chvíli později zase pokračování ve výrobě. Typy byly k výběru tři. Naštěstí pro mě se mi líbil nejvíce ten nejjednodušší (později jsem za to děkovala bohům...Q odpustí). Resp. to byl obrázek, který poté PADDu vévodí. Hvězdná mapa hranic Romulanské říše s velkou obrazovkou. Mapu bych osobně trochu posunula...pár sektorů zhruba někam na východ (i když východ ve vesmíru...řekněme z hlediska mapy ;-)). Ti, kteří mě znají, ví, co tím chce básník říci ;-). Nicméně jsem se poté spokojila s vlastním vysvětlením toho, že pokud by se PADD nacházel například v nějaké cardassianské základně, kde by mohlo být třeba řečeno něco jako „Tak co si zabereme dneska...?“ ;-) Mmch., cardassianský PADD si udělám, jen co seženu trošku času. Ukořistila jsem i zbytky, ze kterých tento užší PADD půjde vyrobit ;-).

      Dále byla v programu ochutnávka Neelixovy kuchyně aneb něco z kořene leoly aneb uhádni, co to je. Toho jsem se nezúčastnila. Jím spíše věci, které znám. Ne, že bych nevěřila...Neelixovu kořenu leoly ;-). Ne, vážně, prý to bylo dobré.

      Někdo se rozhodl hrát Pandemic, tedy porazit hru a zachránit svět před vymřením. Tu hru jsem lehce znala a vím, že porazit ji není žádný med. První skupinu jsem odsoudila k záhubě (ne, nehrála jsem, jen jsem z povzdálí pozorovala a dedukovala ;-)), druhé jsem dávala jisté šance, protože tam hrála Xyll, která to uměla. Komentovali jsme to společně s Urzou, který se ukázal mít podobně pozitivní náhled zvláště u první skupiny. Když jsme si hru dostatečně zdrbli a rozloučili se z obyvatelstvem Země, obrátili jsme svou pozornost k Ping pongu. Ten se hrál na palubě Voyageru, tak co by chyběl zde, že. Venku stál stůl a hráčské nářadí s hráči k tomu bylo k dispozici. Pěkné počasí taktéž, tedy hře nic nebránilo. Při pozorování hry jsme došli k jistému závěru. Na míček je používána Síla (ok, ne tak úplně voyagerovské, ale co ;-)). Nejprve jsme tedy měli podezření na Q, ale Síla se zdála pravděpodobnější. Jen jsme se nemohli rozhodnout, kdo z hráčů (v tom případě Molik s Omim, tuším) je Jedi a kdo Sith. Nakonec jsme dospěli k závěru, že jsou to nejspíš Sithi oba, protože vylučovací metoda nedávala jinou možnost ;-).

      Po těchto různých teoriích jsme se rozhodli zkusit i praktickou část věci. A aby byla ještě zajímavější, podmínky byly ztíženy na jeho straně o bahýnko a na mé straně o klouzací kopeček. Ale byla to výborná hra :-).

      Pandemic pak k večeru hrál i Zephram a pravděpodobně se snažil hru přechytračit na základě racionální nebo logické úvahy za pomoci mírného použití plasmy ;-).

      Jinak se taktéž hrálo spoustu dalších deskových her, kdy chrabří rytíři vyrvávali z ladných ruček jezerní paní slavný Excalibur (mmch., to je velmi pěkná hra, taky už jsem měla tu čest ji hrát) či se pak později večer přešlo na vyvražďování populace kachen. Nejlépe na tom byly ty romulanské s maskováním (kdo zná či tam byl, pochopí ;-)). Mám dojem, že tímto si zrovna Samuel křtil tuto novou hru :).

      Nesmím zapomenout na další bod programu a sice hru Hádej, kdo jsem. Obsahovala Xyll, která nám nejprve slovně a poté i pantomimicky napovídala postavy z Voyageru, hlavní i vedlejší. Ale jé, ta jména (tedy těch vedlejších) :). A když už jsem tedy jméno věděla, tak jsem zase byla pomalá :). Nejvíce se mi zalíbilo předvedení Chakotaye. Sice ne úplně pantomimické, ale předvedení audiovizuální ukázky indiánského válečného pokřiku bylo naprosto krásné :-).

      Opomenout bych neměla ani návštěvu budoucí generace fanů a sice děti fanů, které přijely v doprovodu rodičů. Mmch., Hypo s Marghem mají opravdu neskutečně hodňoučké dítě :).

      A co se ještě dělo? Skládaly se borgské krychle z papíru. Minule to byly postavičky, nyní se přešlo do loďstva. Vznikla tedy malá flotilka krychlí. A jelikož jsem si z Ústí, díky mé drahé polovičce, nesla domů taky jednu (v Ústí prodělala chirurgický zákrok a výsledkem je krásně zeleně svítící plastová krychle, jako stvořená pro nahánění strachu po galaxii ;-)), zaujala na chvíli taktéž místo na stole. Jen tedy svítí víc a mnohem krásněji, když je tma ;-).

      Co se nedělo? Mám dojem, že se neděla návštěva programu z minulého Kokonku, který bohužel nemohl proběhnout (ten program, ne Kokonek, ten byl). A sice něco teorie i praxe ohledně baseballu. Sice jsem si chtěla zkusit odpálit pár míčků (to já dělala jen jednou a byla to sranda :)), ale výroba PADDu a lidi a tak celkově bylo prostě nějak...moc věcí najednou, takže jsem si na to vzpomenula až na konci, kdy již bylo pozdě. Ale tak nevadí. Myslím, že na to zapomenuli i ostatní.

      V průběhu dne si Hypo odchytávala kokonkové duše a nahrávala jejich výpovědi o tom, k čemu všemu by použili notebook Fujicu. Bylo to do nějaké soutěže, držím palce. Já bych na notebooku pařila onlinovky (což mi připomnělo smutnou realitu toho, že bych si musela někde ještě koupit čas a změnit providera nebo tarif připojení...ale to je vedlejší, je to moc hezká představa :)). Nejslavnější byl v tomto toho večera Urza, neboť on by...mno...víte co ;-).

      Vyposlechla jsem si taktéž trochu povídání od Kubully a Garfielda o conu v USA, což je pro mě (doufám zatím) nedostižná meta. Také jsem se snažila lákat lidi na Pochod Fantazie.

      Což mi připomíná (aneb reklamy jsou všude, je to hrozný ;-)), že v rámci Sconu (ale můžete přijít i pouze na Pochod) se uskuteční v neděli kolem jedenácté Pochod Fantazie, kam jsou zváni všichni fanoušci, co se chtějí projít Prahou a ve svých kostýmech či alespoň tematických tričkách podpořit a propagovat to, co mají rádi, tedy fantastiku různého druhu. Pokud by někdo chtěl vědět více, tak na stránkách fanklubu Fan Project ;-). Konec reklamy ;-).

      Raději teď ale zpět ke Kokonku, přestože spíš už k závěrečnému odstavci, sic jsem toho napsala už dost a jen doufám, že jste to poctivě přečetli ;-). Poslední seriálově zaměřený Kokonek tedy skončil...nicméně, ne poslední Kokonek. Už se moc a moc těším, co to bude příště. Tak zatím, jdu si dát kafe, černý...(ba ne, kecám, černý moc nepiju, já jsem na bílý kafe ;-)).

Tar-ara Istandil