LaserGame (Fan Project) a Velký výroční sraz SGC 2010

(Praha 6.3.2009)

      Sobota byl krásný den. Až tedy na to probuzení, kdy jsem pohlédla ven. Přes pohyblivou stěnu (dalo by se říct takový frekvenční štít ;-)) sněhu jsem skoro neviděla již nehybně ležící další hory sněhu. Ne, že bych neměla ráda sníh, ale na horách! Ne v oblasti kolem Prahy v březnu! Už mě ta zima... mno, ale zpátky k tomu pěknému dni ;-). Čekaly mě hned dvě fanklubové akce. De facto byly akce tři, ale Trpaslicon jsem bohužel tedy musela oželit, což docela zamrzelo. Holt se to sešlo trošku nešikovně (i když z návalem a problémů různých akcí a koordinací co nejméně kolizí to byla jedna z těch nejlepších alternativ).

      Každopádně první akcí byla akce fanklubu Fan Project (bývalý SGA-Project) a tou byla LaserGame. Pravděpodobně alespoň víte, o co se jedná, v případě, že ne, tak je to taková hra, kdy se navlečete do svítících vest s čidly, vezmete si laserovou zbraň a jste s ostatními hráči vypušteni do rozlehlejší místnosti, která je rozdělena mnoha zástěnami, dá se lézt do patra, různě schovávat či chodit (běhat moc nedoporučuji, je tam tma a i když si myslíte, že je tam stěna, o kterou se dá opřít, můžete propadnout skrz, neboť je tam té stěny jen polovičatě ;-)). Mno a střílet ostatní, to je, oč zde běží. Vřele doporučuju, je to naprosto úžasná věc ;-).

      Byli jsme na Zličíně (je to tedy ode mne přes Prahu pořádně daleko). Mmch., na Zličíně mají naprosto úžasný vodotrysk, u něj jsem se zasekla na x minut a koukala, jak tam tak porůznu tryská voda. Moc pěkně to tam mají udělané. Taky se mi podařilo náhodou narazit na Flada, se kterým jsme se už asi třetím rokem shodli na tom, že by si ode mě mohl vyzvednout toho Doctora Who, co chtěl ;-). Ač někdo na internetu tvrdí, že na Zličíně LaserGame nic moc, že na Národní třídě, kde byla kdysi taky jedna, to bylo lepší, tak mohu prohlásit, že jsem se královsky pobavila. Na té Národce jsem taky několikrát byla, ale nepřišlo mi to tu horší. Je tedy fakt, že mezi poslední hrou a touto sobotou uběhlo hodně času, tak je to možná trochu zkreslené, nicméně to bylo úžasné :). A část herny měla taky pěkný název...Zóna Gama (opět seriálová asociace ;-)).

      Dorazil celkem hojný počet hráčů, hlavně členů fanklubu (ti měli také slevu), ale nejen a někteří přišli i v obleku (na to byla ještě větší sleva ;-)) aneb po vzoru Barneyho z How I Met Your Mother (tak jsme ten seriálový fanklub, že jo ;-)). Celkově se hrály tři hry. Vědoma si toho, že nemám příliš času, neb pak jsem musela spěchat na ten další sraz, zahrála jsem si první dvě hned po sobě. Hráli jsme na teamy. Team žluté barvy a proti nám byli spojenci červené a modré (protože byl nedostatek vest jen z jedné barvy). Hnedle jsem si vybrala žlutou. Od jistého času ji velice preferuji, když má reprezentovat stranu ve hře, ač samotnou barvu zas tak nemusím. Nicméně žlutá často reprezentuje koho...mno jistě, Cardassiany, takže...;-). A víte co, Cardassiani v oblasti Gam(m)a...hmm ;-).

      Je vážně úžasný pocit být v té „aréně“, držet zbraň a vyhlížet nepřítele. Je tedy fakt, že sehraný team nebyl. To by taky jen tak nešlo, když jsme spolu nikdy nehráli. Základem bylo alespoň nestřílet do vlastních lidí, spoleh na krytí zad už by bylo příliš. Navíc je to tam takové pěkné bludiště, že člověk mrkne a nepřítel či přítel je někde v trapu. A extrémně špatné je, pokud vám vypadne spojení zbraně s vestou. Jak v první, tak v druhé se mi to stalo a když jsem hledala v té tmě přípojku, tak mě vždycky někdo sejmul :).

      Lépe se mi vedlo ve druhé hře, ale pobavila jsem se při obou :). Jinak ve hře bylo mé označení Gladiátor (každá vesta měla nějaké jméno). Hezké :D. Skvěle strávený čas. Bohužel, již během poslední hry, kdy hrála druhá skupina lidí (maximální počet lidí je 12 a nás bylo přes dvacet, tak se to střídalo a doplňovalo) jsem musela odejít, abych stihla SGC sraz, který byl nějakých 50 minut vzdálen. Už tak jsem zjistila, že jsem nějak přetáhla, takže jsem se ani nerozloučila s onou hrací skupinou (dodatečně tedy zdravím ;-)). Ostatní šli pak ještě do pizzerie a opravdu hrozně moc mě mrzí, že jsem tam s nimi nebyla. Ne, že by mě to mrzelo proto, že bych jela dál, protože dál jsem se velice těšila, ale prostě...tohle jsou ty chvíle, kdy by se člověk rád rozkrájel. Zvlášť, když ty lidi dlouho nevidí.

      Tak tedy metro, metro, tramvaj, chůze a vešla jsem do prostor restaurace Michelský dvůr, kde se SGC sraz konal. Stihla jsem to akorát na začátek zahájení. Všichni jsme tušili, o čem se bude hlasovat. Občanské sdružení Stargate Command bohužel neprobíhalo dle původních představ a tak se mluvilo o tom, co s tím, resp. směřovalo to k neodvratnému smutnému konci. Porada o věcích budoucích se trochu prodloužila, neb se objevil nový návrh na zmražení, který přišel od Samuela. Návrh nezněl špatně, docela se mi jevil dobře a to nejen mě, dokonce proběhlo jedno hlasování ohledně tohoto návrhu, kdy se více lidí shodlo, že je to lepší, jak zrušení. Poté se však vyhodnotily všechny důsledky, následky a povinnosti z něj plynoucího a nevyšlo nic moc pěkného. Konečné hlasování tedy rozhodlo o tom, že bude občanské sdružení zrušeno. To je mi moc líto. Fanklub formálně též přestal existovat (fňuk), přestože neoficiálně by to členové vlastně ani neměli nijak pocítit. Srazy a programy conů nadále budou, nicméně Česko právě ztratilo svůj SG fanklub. Už ten pocit se mi vůbec nelíbí. Hrozně moc děkuji těm, kteří se o něj tolik let starali. Rozhodně to nebyl promarněný čas, ani v nejmenším. Safra, teď, jak o tom píšu, tak je mi to tím víc líto. Tak budu raději pokračovat nějakou veselejší notou.

      Poté již začala volná zábava. Objednala jsem si jídlo (takovou snídaňo-obědo-svačino-večeři) a šla si zahrát Uno. Nejen já jsem potřebovala vysvětlit pravidla (už jsem to zapomenula, pamatovala jsem si tak akorát to, jak vždycky zapomenu říct při poslední kartě „Uno“ a beru si za odměnu další dvě ;-)). Stačila jsem si zahrát pouze jednu hru a jídlo bylo tady. Musím pochválit, sic bylo velmi dobré. A ve výborné společnosti, protože ke mně přisedla Iris a pokecali jsme. Tu jsem vlastně od CzechTreku neviděla, což je celkem dlouhý čas. Pokecali jsme o všem možném (a pokud to tu Iris čte, tak doufám, že už shlédla svůj domácí úkol ;-)).

      Poté jsem si přisedla k BožaNovi, Miniel a Taggartovi a pokecala s nimi. Taggart s Miniel sem přijeli z Trpasliconu, kam se též plánovali vrátit. Také to měli víceakcové :). Jsem ráda, že na srazu byli...i když pochybuji o scénáři dne, který by tuto akci nezahrnoval ;-). Během pokecu měli také zajímavé dilema, které řešili dlouhý čas a sice, jaké zmrzlinové poháry si objednat :).

      A pak nastal opět čas her. Tedy pro mne, kolem se pořád něco hrálo. Hra SG Aktivity. Zdržím se delšího popisu či mého pozitivního postavení k této hře, protože to píšu furt :). Tedy hra na teamy, kde se malují, slovně vysvětlují či pantomimicky předvádějí pojmy z SG (více, či méně...např. takový „běh“ se v SG vyskytuje často, dokonce s vyšší frekvencí, než třeba Zat ;-)). Jen mě u této hry tedy pořádně štvou otázky za šest bodů, kdy hádají všichni, zvláště když si to vytáhnu já nebo někdo z mého teamu. Pohotovost není moje nejsilnější stránka a často se stane, že pojem uhádne někdo jiný. Šestka je zlo (to by mohli lidi z dvanácti kolonií potvrdit ;-)), i když totiž máte vědomosti a dobré předváděcí schopnosti, tak zůstáváte pozadu. Zvláště, pokud se vám podaří chytit „šestku“ čtyřikrát do hry (což se nám při jedné hře právě s Xyll podařilo).

      Hrála jsem celkem tři hry. Asi nemusím říkat, jakou barvu figurky jsem pro team obstarala ;-). Mmch., pro pořádek, když Tar-ara tvrdí, že je Babylon název epizody se Sodanama a Mitchellem, tak je Babylon název epizody se Sodanama a Mitchellem ;-). Najděte si epizodu SG-1 9x08 ;-). To já jen, abyste věděli, že nekecám. To, že teď kdekoho otravuju s Cardassianama apod. neznamená, že by se mi z hlavy SG vykouřilo ;-).

      První hru jsem byla v teamu s Xyll, poté s Xyll a Jarmomem a naposledy s Petroitem. Protihráčů se prostřídalo hodně, např. Johny, Omi, Margh, Brudy, Praotec, Eliass aj. Z památného zobrazení pojmů bych uvedla kreslení smrtícího kluzáku (aneb kdo to byl...Omi? pojem neznal, tak na to šel doslova), kde byla ústřední nápověda lebka se zkříženými hnáty a kluziště s kostkami ledu. To byl pojem myslím zrovna za šest bodů, takže hádali všici. Hodně se operovalo s pojmy jako pirátský nájezd. Musím říct, že takovéto zobrazení smrtícího kluzáku mi opravdu na mysl nepřišlo. V tomto myslím příliš esgéčkově :). Marghův pantomimicky ztvárněný drak, který vypadal spíš, že ruce skládá to sprostého symbolu, byl taky zajímavý. Taktéž kreslení Radka Zelenky s třemi prsty, už nevím od koho. Někdo by si měl taky doplnit znalosti jmen z antické mytologie, protože na otce Ikara bychom měli vzpomínat a nepokoušet se ho hádat přes podobný název lodě ve Star Treku (který stejně nevyšel) ;-). Krásné bylo nakreslení výtahu od Petroita, který, protože to byla otázka za šest bodů, zvolil taktiku s názvem úhel pohledu a nakreslil mi výtah přesně tak, jak bych ho měla vidět já, která jsem seděla kolmo. Takže ostatním připadalo, že je to něco, co by teoreticky max. jezdilo do strany. A na konci, opět za šest, jsem zas já ukázala Petroitovi ZPM pomocí scény z SG-1, kde jsem doufala, že jen opravdový znalec bude vědět. A věděl ;-).

      Poslední hru jsme ukončili, když jsme se s Petroitem dostali do domečku na konci, bohužel na úplný závěr už nebyl čas, protože jsem musela stihnout poslední bus domů. Na zastávku jsem šla s Praotcem Trekkie, protože i on již musel jít. Lehce jsme poklábosili a pak jel každý svým busem.

      

      Co říci k akcím? Že byly skvělé a úžasné :). To se snad dá ale vyčíst z výše uvedeného. Mrzí mě, že jsem z té první odjela tak narychlo a na té druhé jsem nestačila vůbec pokecat s těmi mnohými úžasnými lidičkami. Ahoj, úsměv a nazdar. Mno jo, málo času, no :). A lidi, zapamatujte si už konečně, že Weirová se čte vírová nebo přivedete do hrobu sebe i mě ;-).

      Díky za tyto super akce, hrozně moc jsem si je užila. A skládám hold Stargate Command. A myslím, že k tomu mohu klidně a hrdě prohlásit „So say we all“ s tématickým potvrzením „Indeed“.

Tar-ara Istandil