Jednoho krásného (no, nevim, možná bylo zamračeno, ale to je vedlejší) dne dostala Annie zajímavý nápad na uspořádání srazu zaměřeného na hraní. Už jsme měli hotové ST Aktivity, Annie měla svou hru, kterou kdysi předělávala a o několika dalších lidech jsme věděli, že též disponují zajímavými věcmi. A výsledkem bylo tedy herní setkání v herně Outpost, což domluvila právě Annie.

     Na sraz jsem dorazila trochu opožděněji. Holt u nás na Cardassii svítá trochu později, že.. ehm... (no, na něco se to svést musí, příště si vymyslím zas něco jiného ;-)). Hraní už probíhalo. U jednoho stolu Bang předělaný do ST kabátku a u dalšího stejně tak přetransformovaná Pandemie. Jinak kolem leželo pár rozložených her, připravených k hraní a na stole vzadu místnosti bylo ještě pár nerozložených. Přidala jsem taky svou trošku do mlýna a poté se šla informovat o dění u Chucka, který jediný nehrál a studoval ostatní hry. Krom jiné mi vysvětlil princip originální ST hry, která se mi sice zalíbila, ale později na ni už nevyzbyl čas. Tak snad někdy příště.

     Skupinka mezitím dohrála Bang a Annie se Sokarem se uchýlili k potápění, tedy pardon, explodování a implodování nejlépe protivníkových lodí. Jednoduchý princip strefování se do čtverečků na papíře, kde by teoreticky mohly být ukryta nepřátelská plavidla – federační nebo ty ostatní (plus mínus). Co jsem zachytila, první byla vybuchnuta DS9. Chudák. Pak zas na druhé straně zničili galor či loď So‘na. Mno, byl to boj :).

     Mezi sledováním jsem si prohlížela hru Join the Federation, kterou přinesl Sokar. Karetní, nepříliš dlouhá a vypadala zajímavě. Obětovala jsem jiné hry ve prospěch zasednutí ke stolu k této. V kostce šlo o následující (což nám tedy nádherně přednesl Sokar): Bylo zde několik národů z různých částí galaxie. Jednoho dne k nim přiletěla Federace s nabídkou připojení, která byla podpořena loďstvem na orbitě. Ale nikomu se tam moc nechtělo. Nicméně každý znal pár ostatních druhů, kteří by se „jistě přidali mnohem raději a byli by vhodnější kandidáti“. Hra tedy spočívala v tom dostat do Federace všechny ostatní druhy krom toho svého. Samozřejmě jsem si jako svůj národ vybrala Cardassiany s pěkným obrázkem Damara na kartičkách. Nemohu říci, že bych během hry nebyla lehce zaujatá proti Bajoranům - holt historie se nepopře... a stejně oni do Federace chtěli, že :). Ale upřímně, zaujatá jsem byla vůči všem (zvláště vůči těm, kteří mě dávali do fronty na podpis). Však já do Federace nechci, ale ostatním by se tam určitě líbilo víc ;-). V první hře se samozřejmě Bajorani jako jediní nepřipojili, v druhé již ano a tušim hned první ;-) (sry, neměli provokovat ;-)). A ve druhé hře se Ocampové (pod vedením Mirky) chovali... zvláštně. Dvakrát mě vytáhli z fronty na podepsání a jednou dokonce za cenu jednoho ze svých. Vlastně to bylo docela taktické, neboť jsem tak nějak přijala Ocampy za spojence, nehrála proti nim a když pak hra chýlila ke konci s pouhými třemi hráči, zhodnotila jsem svou situaci a nepříliš pravděpodobnou šanci, že ještě stihnu svému poslednímu Damarovi sebrat již připravené pero k podepsání, rozhodla jsem se alespoň Tallaxiany stáhnout s sebou a to ve prospěch právě Ocampů. Pak že jsme mrchy... ;-). Vtipné bylo, jak skoro vždy, když se někdo připojil k Federaci, byla kartička majiteli vrácena se slovy „jsi mrtvej“ (někdo to vysvětloval tím, že takoví jdou do červených uniforem). Byla to moc pěkná hra, určitě si ji zahraju někdy znovu, když bude příležitost :).

     Následně jsem se připojila k již probíhající obdobě Země, města – Galaxie, planety. K mé velké nelibosti jsem právě přišla o písmenko C (ok, Cardassii by tam určitě mělo napsanou více lidí, ale už pro ten pocit :)). Nicméně prohrabat se co nejrychleji tím bordelem v hlavně a dávat dohromady slova na určitá písmena v co nejkratším čase... já si prostě potřebuji věci promyslet a udělat si plán ;-). Ale tak, něco šlo. Samuel docela válel, co jsem si všimla.

     Pořádně jsme ale ani nedohráli a vrhli jsme se ke hře od Annie – byl to předělaný Hobit. Tu hru mám ještě někde doma a kdysi jsem ji měla ráda. Zde se tedy ve finále hry nemělo jít na Šmaka, ale na Borgy. Byly tam přidané druhy. Vylosovala jsem si Klingony, které jsem se Sokarem vychangovala za mě příjemnější lidi. Xyll, která hrála za Romulany, měla ve hře mnoho štěstí... na kartičky, které ji dostávaly do nejrůznějších problémů. Sokarovi Klingoni zas čas od času naběhli v počtu jeden muž na mnohem silnějšího nepřítele (to neovlivnil, to byl postih) a nechal se hrdinně zabít. Sokar nakonec skončil na kartičce boje proti Dukatovi v bajoranské kůži (tyhle věci si prostě zapamatuju ;-)). Annie skončila při lehce sebevražedném útoku na nějakého nepřítele a my se Xyll jsme hrály pak už jen chvíli, než hru dobrovolně ukončily, protože lidi se nějak přespřílišně formovali k odchodu. Ale hra nebyla špatná, jen trochu modifikovat možnost většího pohybu.

     Proběhlo loučení a pár těch, co zůstalo, si zahrálo ještě ST kvarteto. V šesti lidech je to docela maso :). Zapamatovat si, kdo se na co ptal, tedy kdo co neměl... na to dojelo jedno skoro (to skoro je důležité :)) moje kvarteto. No jo, no :). A pak byl již čas říci sbohem herně Outpost a vypravit se na cestu domů.

     Sraz byl super. Přestože bylo celkově málo času projít víc her (ale to by se musel udělat herní týden nebo alespoň lehce vícedenní :)), za sebo mohu říci, že u toho, co jsem hrála, jsem se bavila. A to já zas tak moc deskovky nevyhledávám. Ovšem existují vyjímky a když je v názvu třeba právě ST, je to o pádný důvod navíc. A samozřejmě bylo velmi příjemné se zase setkat s kamarády :). Žijte dlouho... a Join the Federation ;-).

Tar-ara Istandil