CzechTREK 3

(Praha 20. 9. 2008)

      Miluju cony. A mám ráda Star Trek. To se rovná – CzechTREK. Akce sice trvala pouhý den, ale to neznamená, že jsem si ji již podruhé neužila.

      Dorazila jsem…inu, lehce pozdě. Za to jsem si vysloužila k focení až číslo 99. Ale co. Zahájení minulo, ale stále se představoval program. Odstrojila jsem se v šatně (paráda mít prázdné ruce ;-)), lehce jsem okoukla suvenýry a šupajdila na program. V sále jsem koukala po přátelích, konkrétně Klenotce, Pomerančovi a dalších. Ty jsem tam sice neviděla, ale uzřela jsem pár jiných známých tváří jako např. Johnyho, cernouamodrou…a další. Použití přítele mobilu a kamarádky smsky mě navedlo zpět k prostorám registrace, kde hledané osoby stály a bavily se. Tedy ne, že by se registrovali, ti si ještě zašli na film Khanův hněv, který byl na mě prostě příliš brzy (kdybyste chodili běžně spát stejně nezodpovědně pozdě jako já, tak byste rozuměli ;-)). Přivítali jsme se a já s Klenotkou jsme vytáhli čerstvě zakoupené sonic screwdrivery (z Doctora Who…neznáte? Ještě pořád? To musím stále říkat, abyste to koukali dohnat?! ;-)), se kterými jsme si trošku zablbli. Ono je totiž skvělé, když blbnou dva. V jednom to není taková sranda ;-). OK, není to zrovna tématický phaser (ale taky to svítí a vydává zvuk ;-)), nicméně já jsem multikulturní, takže mít na sobě nášivku (ještě z minula ;-)) komunikátoru z ST, triko vypovídající o zálibě v SG (a jednom novém fanklubu ;-)) a doctorský screwdriver v ruce, mi rozhodně nečiní žádný problém (mmch. SW mám ráda taky).

      Ale tak, co dál. Vyrazili jsme do sálu a usadili se. Lehce jsme se v průběhu doby rozrostli, takže naše skupinka nakonec čítala Klenotku, Pomeranče, Saavik, Ghani, PetraSF a mou maličkost. Na programu bylo vystoupení Aleše Kadeřábka alias českého Holodoktora s jeho Holosongy. Výborné, zábavné :). Zpíval a hrál různé písničky, které se vyznačovaly změnou textu k obrazu nejen Star Treku. Dotklo se i SW se skvělou písní Ostuda Trekkerů – tu jsem občas někde slýchala, ale pamatovala jsem si pouze malou část reflemu. Už jsem si našla text, tak se jí snad brzy naučím…tedy ne, že bych se cítila ostudou trekkies, ale když ona je tak chytlavá ;-). Pak si přišli na své i ctitelé Babylonu 5, kde vynikla píseň o Š-Š-Š-Sheridanovi. A to zvláště, když si Holodoktor nasadil třpytivou paruku, případně za ním ještě poskakovaly tři „roztleskávačky“ :-). Já tedy Babylon neznám, viděla jsem jeden film a pár dílů. Taky jsem byla jedna z toho mála, co si preventivně zacpalo uši, když se říkal nějaký spoiler. Ale to málo, co o tom vím, mi k tomu, abych si písničku užila, určitě stačilo.

      Pak byla krátká pauza, kdy jsem stačila potkat pár známých lidiček (mám do toho počítat i ty sympatické chlapíky, co stáli přede dveřma? …víte co, jeden má takové ty špičaté uši, druhý je skvělý doktor a třetí Kirk ;-)). A když jsem se vrátila nazpět do sálu, už probíhal FashionTrek, tedy módní přehlídka po způsobu ST. To bylo různých uniforem a lecčeho dalšího… Lidé, kteří to předváděli, započali svou přehlídku na pódiu a za komentáře k onomu kostýmu z úst moderátorů, se prošli celým sálem, na jehož konci se pod znakem federace nechali vyfotit a pak prošli zase zpátky. Byly tu kostýmy myslím ze všech ST seriálů (případně nejen ST). Povím vám, tady se ale procházelo peněz ;-). Obzvláště vynikal Johansonn, který vlastní kostýmů šest. A byl tu i jeden červený kostým navíc…ten přinesl kamarád člověka, který šel na misi s Kirkem. A netrvalo dlouho a byly navíc dva kostýmy ;-).

      Další na programu měli být dabéři, nicméně ti se nekonali. Tedy přinejmenším v onu dobu a smutný, i když určitým způsobem velmi vtipný, obrázek, který byl promítán na pódiu, vypovídal o tom, že z výrazu dabéři se stane dabérka, neboť ze tří vyobrazených lidí byli dva přeškrtnutí. Škoda, nicméně jedna dabérka stále měla dorazit, i když později. Program se tedy musel lehce přesunout. Teď byl křest nové ST knihy a pak přestávka. Taktéž se začaly prodávat fotky Denise k podpisu. Mohli si ji pořídit ti, co si ji předem objednali. Do této skupiny jsem nezapadala, nicméně jsem se rozhodla, že si jednu také koupím a posléze tak i učinila. Já si tedy fotky ráda sama vytvářím (třeba minule Marinu, i když tam byl i důvod ten, že jsem tam musela protlačit krom ST taky tu jednoepizodní SG ;-)). Jenže najít něco rozumného s Denise je docela oříšek. Měla jsem tedy zálohu, kdyby fotky už nebyly, ale s tou, co jsem si nakonec zakoupila, jsem spokojená.

      Jelikož bylo volno, zašli jsme do kina a tam chvíli poseděli a popovídali si. V 17:40 bylo hromadné focení účastníků CzechTREKu 3, tak jsme si taky stoupli k davu a nechali se párkrát vyfotit. Fotograf měl mmch. pěkný trik s tím, aby lidi nemrkali – před focením zavřít oči a těsně před otevřít :-).

      Usadili jsme se a za chvilku přišla Zuzana Slavíková. Ta, co kdysi dabovala Borgskou královnu. Na což si nepamatovala a řekla nám to hned zpočátku. Ale to nevadilo, mluvilo se o lecčem. Třeba o Borgské královně…na kterou si nepamatovala…;-). Ale až na dotazy na Borgskou královnu ;-) to bylo dobré. Paní Slavíkovou si vybavuji z jednoho takového pořadu (jako asi většina :-)) a to Nejslabší, máte padáka. Párkrát jsem viděla ukázky či jsem okolo toho prošla. Já totiž nesnáším pořady, kde je „zábavou“ to, aby soutěžícího co nejvíce ponížili. A od té doby jsem Slavíkovou příliš v lásce neměla (jistě, je to role, ale…). Každopádně tady si u mě reputaci napravila. Vypadá jako inteligentní a pohotová osoba. A taky zábavná. Třeba když se zastavila uprostřed odpovědi a vykřikla „Ježíš…tam je někdo modrej!“ :D, když spatřila jednu nejen okostýmovanou, ale i pěkně nalíčenou osobu v hledišti. Jinak jsme se dozvěděli něco o dabingu, o jejím životě, o tom, že syn má rád historický šerm a další věci (potěšila i zmínka o Stargate).

      Chvíli po skončení dabérky už pak nastoupil nejen hlas ST, ale i celá osoba a to Denise Crosby, představitelka Tashy Yar v TNG. Myslím, že kofolu už nikdy neochutná :-). Nejspíše v domnění koly se připraveného nápoje napila a následné hodnocení nebylo příliš pozitivní (a já se nedivím, já kofolu taky nemám ráda ;-)). A pak hovořila a odpovídala na otázky normální, divné a divnější. Mluvila třeba o tom, že smrt Tashy byl její nápad a uvedla také dobrý důvod, proč tomu tak chtěla (nevyužívaná postava v pozadí). To se mi líbilo, protože často se o smrtích slyší jen „byl to jeho/její nápad“ a nazdar. Nebo ráda vyjmenovávala různé země, ve kterých například točila. Zalíbilo se jí české znění země Španělska a párkrát ho v průběhu krásně zopakovala jako „Špaňiělsko“ :-) (to se těžko foneticky píše ;-)). Také vyprávěla třeba o tom, jak se točila ona diskutovaná milostná scéna s Datem. A opět spoustu dalších věcí.

      Slušně jsem se nasmála u otázky, co položila Hypo – totiž co si myslí o sexu s androidy. Celý sál se smál, Denise zatím čekala na překlad a já sledovala její tvář. Mno, čekala jsem trochu větší úžas, ale za ty roky jí fanoušci asi kladli ještě divnější otázky ;-). Mmch. problém v tom prý nevidí ;-).

      Pro lehké srovnání s Marinou Sirtis (minulým hostem)– myslím, že Marina byla o chlup zábavnější, nicméně Denise zase milejší (resp. Marina je taková rázná), přístupnější. A i Denise bylo krásně rozumět.

      Prostě příjemně strávená hodinka :). A docela pěkná náhoda – o den později dávali film Drtivý dopad, kde si zahrála jednu vedlejší roli.

      Po besedě si Denise dala chvíli pauzu a pak se usadila ke stolku a začala podepisovat fotky. Samozřejmě, Klenotka a spol s nízkými čísly neopomněli příležitost mi to náležitě připomenout ;-). Ale tak co, nepředpokládala jsem, že Denise zatím upadne ruka (i když možná nějaká ta křeč by nebyla tak úplně od věci ;-)), takže jsem si počkala. Jen jsem na chvíli odpadla z našeho debatního kroužku.

      U Denise seděl Samuel a z druhé strany Omi. Nejprve jsem narazila na Samuela a prohodila s ním pár slov, přičemž jsem si skoro ani nevšimla, že Denise už podepisuje mou fotku. Omi se mnou taky pár slov prohodil (líbilo se mu mé triko :)) a já zjistila, že jsem sotva poděkovala a už byla pryč :). A ptak jsem se opět připojila k našemu debatnímu kroužku.

      V krátkém mezičase jsme se s Klenotkou, Saavik a Pomerančem (ostatní k nenalezení) dohodli na společné fotce u Kirka, Spocka a McCoye. Chvíli to vypadalo, že mezi Klenotkou a mnou nastane boj o McCoye (Saavik si předvybrala Spocka). Ale nakonec jsem navrhla, že má přece dvě ramena, tak si každá vezme jedno a je to. My holky se přece rozdělíme ;-). (Ale jen tak mmch., pokud upřednostňuješ pouze jednu osobu k přidělení, Klenotko, McCoye se bez boje nevzdám ;-) :D). A zase ty sonické šroubováky do akce (tak my je máme vážně ještě hrozně krátce ;-)). Pomeranč se pak přidal a vzal okolo ramen Spocka…chudák Kirk :).

      Také byla tombola. To byla taková přátelská, milá tombola. Taková…výherní :-). Totiž tombola spočívala v tom, vystát si frontu a dojít si vylosovat cenu ;-). Takové být všechny, tak i začnu něco vyhrávat ;-). I když jsem tedy vyhrála…CD aneb cenu dútěchy (či důtěchy) :). Je na něm jedna písnička na pět způsobů…no neberte to ;-). Ještě ve frontě se mnou stál i Kawalski, který neskutečně zaúpěl, když si někdo vylosoval …co ono to bylo…něco s pivem ;-). Zjevně si to velmi přál. Jinak Ghani si vylosovala rádio a Saavik trekové hole (ehm, když mi to říkala, tak mi trvalo pár sekund, než mi docvakl normální význam slova „trekové“ a hlavou mi problesklo, kde jaký kapitán používal nějaké hole ;-)).

      Když si Denise odpočinula i po podepisování (ono podepsat takové množství fotek není žádná legrace), tak nastoupilo fotografování. Opět dle čísel, tedy další přátelské rejpání směřované k mé osobě ;-). Sice se to lehounce zaseklo kousek přede mnou, ale naštěstí opět rozjelo a tak i já stanula vedle Denise, tváří v tvář…fotografovi, v postoji nekompromisního člena vesmírné lodi Enterprise (založené ruce ;-)). Bylo hrozně málo času, nevím, jak jsem se tvářila, nevím, jak dobře jsem si ty ruce vůbec založila…tak to uvidím jen co přijde fotka :). Chtěla jsem Denise říct víc než jen ahoj a děkuju, ale nějak mě nic chytrého takhle narychlo nenapadlo.

      Ale to ještě nebylo všechno. O chvíli později začal TrekDance. Bylo tam pět tanečních párů, které nám zatancovali pět tanců. V druhém kole si pak další tanec losovali. Byla přítomna porota a hodnotila tanečníky. I když o vítězi nakonec rozhodli diváci pomocí barevných lístečků. Jeden pár čítal dvě ženy, jejichž partneři se stáhli do předem připravených pozic a proto tancovali spolu…ale ne klasickým stylem, bylo to takové polodivadélko pojaté zajímavým způsobem. Osobně mě nejvíce zaujal zelený pár (ne, ne proto, že zelená je pěkná lesní barva ;-)), ale připadli mi takoví…nejuvolněnější a nejenergetičtější. Ti to i posléze vyhráli. Čímž ovšem nikterak nechci říci, že by ostatní tancovali špatně, to určitě ne.

      V porotě byla i Denise (přišla na druhý tanec) a tanečníky chválila. Ale čím mě naprosto rozsekala (a jistě nejen mě) byl její komentář k jednomu tanečníkovi a jeho (naučila se nové slovo) „zadku“. Prvotní okomentování, že má moc pěkný „butt“ mě opravdu dostalo :D. A následně pochválila pozadí všem :). A ta gesta směřovaná na „butt“, když byl v akci…:D. Na konci se Denise také nechala přemluvit k tanci s Omim, což je takové neobvyklé a o to milejší. Na conu prý tančila poprvé :). Zábava, jak má být.

      A to už se nebezpečně přiblížil konec conu. Bohužel, velké bohužel, nestihlo se divadlo OkTASka. To mě velice mrzí, protože Oktan Team se mě minulý rok více než líbil. Snad někdy jindy, někde jinde a brzy.

      Ještě jsme si udělali s naší skupinkou fotečku opět se členy původní posádky Enterprise (ano, screwdrivery opět nasadily mód „akce“ ;-)). A jedna ta fotka se vážně povedla :-).

      Původně jsem měla přespat, protože Klenotka měla další den narozeniny :) a hovořilo se něco o oslavě, nicméně si nejspíš uhnala nějakého přítulného bacila či vira a tak jsem se rozhodla pro návrat domů. Další den si tedy místo oslavy naplánovali nenáročné kino, konkrétně Hellboye 2. Toho jsem ale už viděla a vidět znova nemusím (jo kdyby to byl Dark Knight, tak to bych si dala říct i potřetí…ale odbočuju ;-)). Takže jsem si přivolala ochotného řidiče, který mě odvezl domů a já šla spinkat do pěkné, měkké postýlky…tedy nějaký čas poté, co se zážitky dokázaly vstřebat do té míry, že jsem dokázala usnout.

      

      Tudíž a takže, letošní CzechTREK hodnotím výborně. Jediné, co mě mrzí, je to, že jsem promeškala příležitost koupit si pěkný TNG plakát (počítala jsem totiž s přespáním a neměla jsem ho kam uložit, aby se nezmačkal, přičemž nevypadalo, že by byl schopen přežít třebas jen v roli, protože prostě bylo všechno narvaný) :-/. Příští rok určitě jedu zase. Jednak se člověk baví u programu, jednak s přáteli a vidět herce na vlastní očka a ouška, to se tady v Čechách jen tak lehce nepodaří. Velký dík organizátorům! …š-š-š-Sheridan….butt! :-)

Tar-ara Istandil