Festival Fantazie 2007

(Chotěboř 29.6. - 8.7. 2007)


    Prolog

    Moji milí čtenáři, znáte moje reporty? Vyznačují se, mimo jiné, tím, že jsou dlouhé ;-). Tak na to pamatujte a vyčleňte si klidnou, ničím nerušenou chvíli. Ale snad to bude stát za to ;-). Nebojte, to se jen tak zdá, protože to není nahuštěné na sobě ;-). Takže tedy...

    

    Pátek 29. 6.

    S odjezdem na con byl kapičku problém. Šla jsem totiž spát někdy po osmé ráno (na balení je vždy dost času, že… stejně tak na tisk věcí ke conu, zvlášť, když pak zjistíte, že tiskárna neobsahuje barvu, i když je tu jiná, která je na tom lépe, ovšem ta zase funguje na méně než heslo a ještě se vám na ICQ objeví člověk, se kterým se tak pěkně kecá…;-)). Nappyho, který mě odvážel na con, jsem informovala, ať nespěchá a alespoň na chvíli jsem zalehla.

    Stihla jsem to jen tak tak. Nicméně jsme pak ještě stejně křižovali Prahou, nabrali Nappyho věci a ještě Veni. Nappy mě poněkud vyvedl z míry ne nafukovací postelí, kterou si s sebou bral (to už jsem věděla), ale peřinou, polštářem a prostěradlem, bez nichž by to prý nebylo ono. On rád pohodlí a 10 dní by byl o karimatce nerad. Ale co, do auta se všechny věci i lidi vešli (Veni měla vzadu opravdu…vystláno :)) a my konečně trandili do Chotěboře.

    Dojeli jsme samozřejmě později, než jsme chtěli, ale ne, že by to nějak extrémně vadilo. Co nás dosti překvapilo, byla již probíhající registrace. Co nás překvapilo ještě víc, byla registrace prosta delší fronty. To bylo…něco neuvěřitelnýho ;-). Asi na to do smrti nezapomenu :). Tohle jsem na FFku nečekala. U registrace jsem už potkala pár lidí z SGA-projectu (dále SGA-P), se kterými jsme pak dorazili na místo, kde jsme po 10 dní uléhali (nebo alespoň většina). Tam jsme zato zjistili něco poněkud méně milého. A to ten fakt, že k nám byli přiděleni další lidi. My z SGA-P jsme se dohodli na místnosti pro nás všechny (OK, většinu), ovšem bez někoho dalšího. Leč to se nestalo a s hrůzou jsem sledovala pár týpků, o kterých jsem si, v oblasti „spát nedaleko nich“, nepředstavovala nic dobrého. Tedy ne, že by někteří nebyli fain lidé, ale něco jiného je, pokud se nedaleko nich probouzíte. I když je fakt, že předpokládaný „favorit“ Reaver nakonec první noc bordel nedělal (i když si to vynahrazoval celý con, když neustále něco kritizoval, nejlépe SGA-P :-/).

    Tak jsme si tam hodili věci, Nappy dotáhl svou postel a jal se ji nafukovat, přičemž si vysloužil plnou pozornost všech okolo. A potom si ji ustlal. To odrovnalo pár lidí včetně mě.

    Nicméně jen tak v tělocvičně (tam jsme právě spali) se nám být nechtělo, tak jsme vyrazili do hlavních míst dění. Našli jsme další kusy SGA-P (skupinku jsme potkali cestou a např. Pelikána jsem identifikovala vyvoláním jména na celý prostor před KDčkem) a vyrazili do čajovny, kde jsme dlouhou chvíli vybírali čaje a počítali potřebu konviček a hrníčků. Když jsem to objednávala, byla jsem už parádně zblblá a chtěla jsem cylonský čaj Adama’s peak, i když jsem to hned opravila na ten cejlonský se správným názvem (mno jo, srandičky na minulém conu se podepíší i na tom současném :)). Konvičky a hrnky jsem pak už ale spočítala dobře a rozdělení tekutiny taky docela sedlo. Takže jsme tak popíjeli a kecali o všem možném.

     V devět začínalo zahájení FFka, takže jsme se odebrali do kina. Zahajoval ho Cimrmanband a představovaly se tam některé hlavní linie a jejich organizátoři, kterým Vašek Pravda vydával klíče od místností. Občas se na klavír hrály znělky linií, občas ne. Jarmom, představující linii SG, byl po absenci klavírní znělky požádán, aby ji interpretoval sám. Zapěl nám, ale nikolivě úvodní melodii, ale Row, row, row your boat. A ti, kdo znali SG, se museli v duši alespoň pousmát :). Pelikán v mezičase uzmul mou nášivku (na suchý zip) a rozhodl se státi Jaffou a to tím, že si ji připevnil na vlasy na čele. Celé zahájení také provázelo vyvolávání jmen lidí na pódiu (zvláště Vaška) od některých z osazenstva SGA-P.

    Po zahájení jsme si řekli, že bychom se mohli porozhlédnout po krásách Chotěboře a zamířili do Panského domu, kde jsme nejprve popíjeli a pak hráli šipky i kulečník. V šipkách to bylo horší, ale kulečník mi šel poměrně dobře. Tomu říkám dobře strávený večer.

    

    Sobota 30. 6.

    Já jsem říkala, že se mám bát. První ráno na conech…bývá dosti krušné. Tohle nebylo žádnou výjimkou, ba naopak. Vzbudily mě hlasy spolu s třískavým zvukem dvojího druhu – buď když se o zeď tělocvičny rozplácl létající talíř nebo když na podlahu dopadl míček. Hlasy nebyly tak strašné, ale ty zvuky ano. A špatné bylo těch 7 hodin ráno. Snažila jsem se toho nevšímat, ale to jednoduše nešlo. Postupně u mě přistál jeden talíř, který jsem okamžitě zabavila a následně ještě jeden s míčkem, které potkal stejný osud. Když jsem byla požádána, zda bych je třeba nechtěla vrátit, poslala jsem dotyčného do míst, kam slunce nesvítí s tím, že je to fakt blbá otázka. Bohužel jejich arzenál nebyl příliš dotčen a tak vesele dělali bordel dál. Mít v ruce granát, tak ho tam hodím.

    Marná snaha mě tedy nakonec vyhnala ze spacáku a šla jsem na přednášku Draci, vlci a bájná zvířata. První přednášku provázeli první technické problémy. A pořádné. Sama o sobě nebyla špatná, ale litovala jsem přednášející, protože technika nedovolovala pouštět nějaké obrazové materiály a rozbíhali to tam pěkně dlouho. To jsem ještě netušila, že toto jest teprve začátkem.

    Na Vynálezy nejen profesora Myšpulína jsem se dostala na druhou polovinu. Probíhalo to ve sklepě kina. Tam jsem byla za celý con jen jednou. Byl tam takový…jak to říci… 3D zvuk. To totiž člověk seděl v místnosti a čas od času se ozval zvuk proudící vody a dalších náležitostí, které nebylo radno si představovat, neboť jsme věděli, že nad námi se nalézají toalety. A toto vedly trubky po notné části místnosti.

    Přednášející poněkud přetáhl, což se mi později nejspíše trošku vymstilo. Pak jsme šli na papání. Právem jsem se obávala, že nestihnu Kvíz: Silmarillion, elfština, na který jsem chtěla, protože tyto věci znám. Ale číšníci a kuchaři byli jiného názoru, takže jsem zhodnotila, že po jídle už to prostě nemá cenu. Byla bych přišla tak na polovinu. Tedy jsme v klidu pojedli a načerpali síly na blízkou budoucnost.

    Klenotka chtěla na Hlášky z filmů a seriálu, tak jsem šla nakonec taky. Bylo to tam dost narvané a jelikož formuláře došli, vyfasovala jsem obyčejný papír. Bylo to poměrně těžké. Někde jsem se vůbec nechytala. Filmy tam byly různého typu. U sci-fi jsem věděla více (zvláště seriálů). Ale tak jsem si alespoň pěkně zasoutěžila. A na konci jsem si Hypo řekla o lístek na její a Marghovu svatbu, na kterou jsem se moc těšila.

    Následně jsem využila čas k pokecu s Blackthunderem a Honzou, kdy jsme si tak porůznu sdělovali zážitky ze seriálové tvorby všeho možného. Taky jsem dostala základní lekci od Miniël o SG karetní sběratelské hře. Vypadala velice pěkně a taky dost draze :-/. O té hře už jsem si něco přečetla na Lapu. Mít tak čas a peníze :).

    Pak jsem se sbalila a spolu s Kawalskim jsme se odebrali do KDčka, kde jsem uspořádala sraz CP, abychom se domluvili ohledně SG hry Artefakt moci, kterou jsem připravovala v rámci Gateconu. Byla to čtyřdenní teamová hra, která spočívala v nalezení člověka a splnění jím zadaným úkolem, přičemž úkoly byly různého druhu. Šlo o to, že Radek Zelenka, tou dobou vedoucí vědec na Atlantis, objevil odkazy o antickém udělátku – Artefaktu moci, který dokáže zažehnat hrozbu, blížící se k Atlantis. A zatímco Radek bádal, team mu měl přinést potřebné věci a informace o onom artefaktu a zachránit tak Atlantis.

    Poté jsem konečně navštívila linii Galacticonu a to konkrétně přednášku Prastará legenda z budoucnosti. To bylo spíše takové psychologické rozebírání.

    K 22. hodině už jsem začala být poněkud nervózní, protože měl fis přitáhnout nový a současně poslední díl třetí série Doctora Who. Minulý díl mi přišel naprosto úžasný, proto bylo mé očekávání velmi vysoké, stejně, jako natěšenost. Přítomnost Klenotky, jako dalšího fana DrW mě ještě přidávala a rázně jsem si vyťukávala zvuk z Doctora (čtyřikrát za sebou rychlé poklepání). Fis ovšem nějak nebyl k sehnání a připojení k internetu, resp. k tomu, co jsme chtěli, selhalo. Asi jsme já s Klenotkou ostatním připadali…jako šílené. Tedy, ne asi, ale my se na to tak těšili. Nakonec jsem vyrazila za Nappym, který měl také notebook a možná by se dalo… ale cestou jsem narazila na fise a přitáhla ho vítězoslavně k ostatním. Doctora opravdu měl (i když ze začátku mlžil) a tak jsme si, ještě s několika lidmi včetně Tilliona se Sopdet a Reaver.mana, našli malou místnost s notebookem a pustili si to tam. I když, po tom super dílu z minula, mě tento poněkud zklamal. Ale zase tam byla jedna skutečnost, ze které jsem se ještě chvíli vzpamatovávala (kdo znají, ví ;-)).

    Pak jsem šla zalehnout a doufala, že tentokrát to bude lepší spánek (protože větší část cizího osazenstva se přesunula do jiných prostor – díky všem bohům :)).

    

    Neděle 1. 7.

    Ráno jsem vstávala tak, abych stihla Písma a jazyky Duny, které přednášel WiX, což je také jeden z SGA-P a mě písma i jazyky sci-fi a fantasy vždy zajímali. Přednášel o různých druzích jazyků ve světě Duny, doplněné o obrázky a porovnávání s existujícím písmem arabského národa, ze kterých ty z Duny vycházejí (o pár dní později mi věnoval nějaké písemné ukázky). Já tedy do Duny nefušuju, ale písmo mají pěkné.

    O hodinu později jsem svolala další sraz ohledně Artefaktu moci, kde jsme si už věci víc ujasnili. Na sraz nedorazil Kawalski, tak jsem ho později musela odchytnout jinde.

    Když jsem se vracela zpět do tělocvičny, abych si tam odložila věci, narazila jsem na známého ze školy, kterého jsem přesvědčila, aby alespoň na chvíli na FF jel, protože nebude litovat. Zašli jsme, ještě s jeho známým, do hospody na jídlo a poprvé pořádně pokecali. Martin, jak se můj známý jmenoval, byl z conu nadšen a říkal, že opravdu nelitoval, spíš jen toho, že nemůže zůstat déle.

    Z jídla jsem spěchala na Františku, která měla přednášku s názvem Středozemě střepů a koster. I když bylo tedy vcelku jedno, co přednášela, hlavně, že ona. Přišla jsem později, ale zas ne o tolik. Nejhorší bylo, že v Zrcadlovém sále, kde přednáška probíhala, byl nedýchatelný vzduch a dusno.

    S Nappym jsme pak vklouzli na přednášku o Politice 12 kolonií, ale rychle jsme si řekli, že to není pro nás a raději namířili na DDR, kde jsme si párkrát zaskákali. V pravdě, jindy jsem už na DDR nějak neměla čas nebo jsem si nevzpomenula. Což mě při desetidenním conu poněkud mrzí.

    Pak jsme ovšem zamířili na Bitvy v BSG od Dragon Lorda (a to jsem ještě dostala od někoho echo, že když jsem chyběla na Bitevních lodích, tak mi Dragon nemohl dost dobře pomlouvat Prométhea z SG :)). Bitvy byly pěkné. Podívali jsme se na každou bitvu od počátku do konce společně s pravděpodobnými ztrátami a několika pikantními chybkami v textu (tilliové doly (tyliové) – „Na co jsi myslel?“ – „Já nevim, Tillione“ :D – (pozn. Tillion je jeden člověk)).

    V osm byla přednáška o Starověkých eposech. Ta probíhala formou konkrétních příběhů a byla dvouhodinová. Někdy na začátku té druhé hodiny jsme se sebrali a odebrali se do hospody, opět v Panském domě, kde jsme si zase zahráli a ještě uspořádali turnaj v kulečníku. Šťouchala jsem sice pěkně, až na tu jednu příležitost, kdy mi černá vletěla do díry téměř na začátku hry. Smůla no, ale zahrála jsem si pěkně. Vítězové byli Monopost se Screamem. Na závěr jsme se ještě pěkně hromadně vyfotili (slečna od pultu fotila chudák dvakrát, protože jednou to střihla trochu stranou).

    

    Pondělí 2. 7.

    Další den jsem rovněž stávala na desátou, protože bylo Zahájení Gateconu. Já i Klenotka jsme tam také lákali lidi na své přednášky, jakož i někteří další.

    Po zahájení jsem se šla snad najíst, což zapříčinilo, že na ST Jukebox jsem dorazila později. Zůstala jsem tam skoro do konce, kdy jim začalo něco blbnout a zamířila pro změnu na SG program o Cestě za herci – Avalon a spol. Část přednášky jsem viděla už na Sconu, ale tady to bylo takové rozšířenější a opět to zapříčinilo to, že jsem záviděla. Bylo to o conu, kde byla možnost vidět RDA a Amandu. To bych si nechala líbit. Ovšem ty ceny…na to bych musela vykrást banku. Ale muselo to být krásné.

    Jako další program jsem projevila zájem o BSG hru – Orientační běh po Nové Caprice Chotěboři. Chvíli jsem se rozmýšlela, neboť jsem chtěla stihnout SG Jukebox (ten byl v programu až za tím, ale známe to, že…), ale pak jsem se přidala a nemůžu říct, že bych nějak litovala. Šlo o to, že jsme museli uniknout z Nové Capricy na loď, ke které získáme kódy, a odletět. Dostali jsme busolu, papírek s navigací a hurá na cestu. Teamy se vysílali po 10 minutách, kterýžto fakt mě poněkud zbavoval naděje, že stihnu ten Jukebox. Cesta byla…no, samozřejmě nebezpečná. Všude číhali cyloni, na chvíli jsme se nezastavili, skrývali se, kde to šlo…mno a v reálu jsme šli vycházkovým krokem a velitel Tillion zásoboval sušenkami i pitím. Tillion sice uměl s busolou, ale navigace se ujal Koudy, u kterého by mě snad nepřekvapilo, kdyby ze svého vojenského batůžku vyndal polovinu americké pěchoty. V mezičase byl i mě osvětlen princip navigace busolou. Škoda, že jsem se na to moc nekoukala (i když by to asi dopadlo stejně). Každopádně jsme se někde nějak odloučili od správné trasy (ale pak jsme stanoviště našli, jen v jiném pořadí).

    Vždycky jsme měli někam jít a dojít na stanoviště s úkolem. První úkol bylo identifikovat znaky kolonií, druhý sestavit battlestar z rozstříhaných kousků, třetí rozpoznat vyfocené momentky z dílů, čtvrtý střelit cylona, přičemž střelec Koudy se musel nejprve několikrát rychle otočit okolo nějakého klacku a až teprve pak střílel. Další úkol spočíval v tom rozpoznat, který ze dvou osob mluví pravdu a který ne. To mi přišlo velmi snadné, neboť správnou otázku jsem dokázala položit už v dobách prvních let hraní Dračího doupěte, kde se přesně takový úkol někde také vyskytoval. A Tillion to znal též, i když prý odněkud jinud. Ještě jedna zajímavost byla ta, že u tohoto stanoviště byla na zemi nakreslená loď TARDIS a nápis Bad Wolf (příště napiš Blaidd Drwg, Reavere ;-)) – což je z Doctora Who. To mě velmi příjemně překvapilo a nechala jsem se u toho hrdě vyfotit :). Mno a na poslední úkol si bohužel teď nějak nemohu vzpomenout :-/.

    Vždy, když jsme splnili nějaký úkol, tak nám začernili určitá místa v kódu do lodi. Ty jsme pak na konci luštili (mno, ne moc dobře). A poslední věc, která nás čekala, bylo převléknout jednoho svého člena z teamu do postavy, kterou si vylosuje. Arianus od nás si vylosoval Baltara. Šel se převléct do obleku a my s Tillionem a se Sopdet jsme uzmuli Nappymu prostěradlo a udělali z něj doktorský plášť. A pak jsme dlouze na Arianuse čekali. Tillion nám mezitím předvedl pěknou scénku s Baltarem.

    Ale přece jsme to stihli a nebyli jsme ani poslední. Nakonec všechny teamy předhodili své výtvory a ty sehráli ve svých šatech krátkou scénku. Mno a pak jsem upalovala pro své materiály k přednášce, abych se nemusela zase vracet z Jukeboxu, ze kterého jsem viděla asi polovinu :-/. Ale ta hra za to stála, o to ne. Říkala jsem si, že na příští Jukebox už ale přijdu včas. Hmm.

    Takže pak jsem měla přednášku či spíše prezentaci mé SG hry – Artefakt moci. Pravidla jsem vystavila na internetu ještě před conem, ale když jsem se zeptala, kdo si je přečetl, moc lidí se nepřihlásilo. Zkusila jsem ještě dotaz, zda si někdo přečetl ta, co jsem vystavila asi den předtím v KD, ale bylo to snad ještě horší. Takže jsem udělala to, proč jsem tam vlastně přišla – vysvětlila je. V druhé polovině pak probíhal zápis hráčů. A prý mi v průběhu prezentace udělali SGA-P malou mexickou vlnu (ale asi jsem zrovna koukala jinam, nevadí, příště ;-)).

    Když začal prodej SG věciček, zase jsem si zašla něco koupit. Pak jsem si počkala na vyhlášení BSG hry a na následující Tajemství SG kufru. To byla velice vtipná soutěž, kdy se soutěžilo stylem klasického Kufru v teamech o čtyřech lidech. Hádaly se názvy planet, postavy, zvuky, věci a díly. Bylo to fain a příjemně mě to utvrdilo ve víře, že o SG vím opravdu hodně. Sice jsme nevyhráli, ale o zábavu nebyla nouze. Neustále jsem se lámala v zádech, když ostatní předváděli to či ono a bavila se, když jsem to předváděla či napovídala sama. Taky jsem toho hodně natočila na foťák.

    Po skončení soutěže jsem šla na Galavečer ST. Tam zrovna probíhala taky nějaká soutěž, ale jelikož jsem neměla tucha, o co jde, sedla jsem si raději do předsálí a jala se rozdělovat věci mým CP na příští den. Na konci jsem toho měla opravdu plné zuby a nad hlavu k tomu. To jsem se odebrala do KD, kde jsem potkala přiopitou Klenotku, Antaris i Saavik. Přestože jsem si dala colu, díky jejich náladě jsem si připadala opilá taky a trochu se uvolnila.

    A úplně na konci dne jsem vzala papírky se stopami jednoho zvířete z SG hry a jala se je rozmístit. Jedna stopa za květináč šla dobře, další (v pořadí hry první) jsem se snažila připevnit za sloupek s bleskem. Ten večer byl pořádný vítr, tak jsem se to snažila co nejlépe připevnit a to přesto, že v tu dobu zrovna končil nějaký program a hrnuli se ven lidi. Snažila jsem se to umístit nenápadně, takže jsem před ostatními čumákovala u sloupku a tvářila se, jakoby ten strop nade mnou byl jeden ze sedmi divů světa :). A to jsem ještě potkala LAZYjohna, taky od nás z SGA-P, který se ke mně připojil a já si myslela, že je to také hráč. Takže jsem nechala stopu stopou a šli jsme spát. Ještě mi ale zbývala jedna. Tu jsem měla dát do předsálí kina. Snažila jsem se to nahrát, že potřebuju program, ale on mě gentlemansky následoval. A to jsem ještě zjistila, že mi právě zavřeli kino. Nakonec jsem to vzdala a stopu umístila z druhé strany plakátu na dveřích a při té příležitosti se dozvěděla, že LAZYjohn nehraje. Holt si je všechny nepamatuju. Takže jsme se pak vraceli na místo druhé stopy, kterou jsem umístila lépe a za LAZYjohnovy pomoci.

    

    Úterý 3. 7.

    Úterkem začínala moje SG hra. Na tu jsem si trochu přispala, možná až trochu nedobrovolně. To mi přišla zpráva, že mě prý hráči shánějí, tak jsem se rychle ustrojila a spěchala ven. Cestou jsem narazila na čtyři teamy, kteří mě ovšem ještě k ničemu nepotřebovali, že prý nebyli na prvním stanovišti (u prvního CP). Tak jsem se trochu uklidnila a zašla ke kinu. A tam to začlo. Nejprve jeden team, následoval další a další a ještě jeden (nebo kolik jich bylo).

    Můj první úkol pro hráče spočíval v tom, ulovit zvíře (živé či mrtvé) a donést ho na oltář, díky čemuž by se postavy měli dostat do jeskyně, odkud mají získat část hledaného artefaktu. Zvíře byl takový kříženec vlka a jelena a napájel se v jezírku uprostřed louky.

    Byla skutečně zábava sledovat postavy, jak vymýšlí plán, kterak zvíře ulovit. Měla jsem vymyšlené, jak se bude zvíře chovat na různé situace, zda bude útočit či prchat nebo obojí. Postavy měli každá nějaké povolání, které usnadňovali určité činnosti a zde se dalo uplatnit mnohé. Snad pouze dvěma teamům zvíře uteklo (případně při útěku někoho převálcovalo) a dvěma se podařilo chytit zvíře živé. Postavy vymýšleli nejrůznější způsoby - otrava jídla medikem, flashbangy, klasické zastřelení vojákem po nalákání na živý cíl a schovávání se ve stromech… Většinou bylo dobré kombinovat schopnosti povolání. Jeden team (v pozdější době) chtěl po prvním neúspěšném lovu něco stylu Armageddon krát dvě. A jeden vědec (konkrétně Blackthunder), který skoro neměl vědět, jak se zbraň drží, mi zase nádhernou ránou zvíře zabil (ani jednou neprohrál kámen, nůžky, papír).

    Jeden team mi sice tímto zabral dost času, ale sranda byla. Zde jsem se snažila natáčet, jak mi to soustředění dovolovalo (dokumentace je nutná, třeba se na to někdy podívají i má vnoučata…mno, to raději snad ne :D).

    Díky teamům jsem si uvědomila, že jednu přednášku zase nestihnu. Šla jsem až na Vyrobme si vlastní tričko. Jedno triko jsem si naštěstí rezervovala, takže jsem dostala to, co jsem chtěla. Lidí totiž bylo víc, než se očekávalo. Celé to bylo o tom, že byly k dispozici některé symboly brány a runová abeceda (tu jsem pomáhala dávat dohromady, i když v některých písmenech byl poněkud rozpor, protože se vyskytovala různě a hlavně kolidovala s jinými písmeny a dát dohromady abecedu, která se nejvíce podobá asgardské je kapku problém, jelikož ti používají taky takový mix). Škoda, že nebylo ještě antické písmo. To jsem chtěla zakomponovat na triko taky, ale na vyrábění bez šablony nebyl čas. Díky množství lidí trvalo docela dlouho, než se člověk dostal k tomu, čemu chtěl, jakož i nůžkám, aby si to vystřihl. Vystřihaná písmena či symboly se pak lepily na triko jejichž umístění záviselo na majiteli. Pak se šlo za Jarmomem, který obsluhoval nastříkání Savem. Triko se pak vymáchalo ve vodě a nechalo uschnout. A pak tam měl člověk to, co chtěl. Osobně jsem si udělala své jméno Tar-ara úhlopříčně na předku a na záda jsem si dala symbol Země a Pegasu (to jsem si tedy musela vyrobit, ale dopadlo to dobře).

    A díky tomu, že se to protáhlo jsem na druhý SG Jukebox opět přišla pozdě. Frak! Tak snad napotřetí to vyjde, pomyslela jsem si.

    Po Jukeboxu jsem si dala hodinku s dalšími teamy kvůli hře a pak jsme měli s holkama naplánovanou dámskou jízdu. Taky by se dala nazvat „čekání na pizzu“. Ale zase jsme si pokecali. Uprostřed jídla ještě vtrhl jeden team (SG 314) do pizzerie a hrdě mi předal získanou část artefaktu – byl to balónek s nápisem Artefakt. S tím jsem si pak na cestě zpět hrála (a současně upozorňovala hráče na svou přítomnost). A hrála jsem si s ním (a jeho kamarády, co jsem získala od jiných teamů, pokud si lidi nechtěli balónek nechat) ještě celý den. Jen když jsem spěchala do schodů, tak lidé málem dostali vlajícím balónkem.

    Po oné dámské jízdě jsem si šla poslechnout Fenomény v SG komunitě od Miniël. Poté měl přednášku Eliass s velmi poutavým názvem Co nám všechno SG-1 zkurvila. Nápad dobrý, provedení trochu horší. Chtělo by to otitulkovat delší videa (mě osobně to ani tak nevadí, ale někomu ano), zkrátit je a hlavně víc rozvést a probrat konkrétní problém a nabídnout případně nějaké řešení.

    Pak jsem šla něco vypít a pojíst na bar. Byla jsem poněkud zkroušená kvůli průběhu své hry, ale náladu mi pozvedla Klenotka spolu s Cernouamodrou, za což jim budiž veliký dík. Pak jsem se s Klenotkou, Tillionem, Sopdet, Antaris a Saavik odebrali do horního patra a dlouhou dobu si pinkali s jedním artefaktem (ostatní, co se ke mně dostali, jsem rozdala přátelům). Vydrželi jsme to opravdu dlouho a procházející civilisti to měli občas docela těžké.

    Když jsme šli do postele, pršelo. A to jsem si vzpomenula, že musím ještě vyvěsit ke hře úkol na další den. Takže jsem zase běžela zpět, ale tentokrát už s půjčeným deštníkem. A pro lepší shánění jsem vypsala, kdy budu pro teamy k mání.

    

    Středa 4. 7.

    Tento den jsem měla od desíti svou první plnohodnotnou přednášku Antické písmo v SG. Myslím, že byla za tento con moje nejlepší ;-). A to i přes technické problémy, co na mě po ránu vybafli. Nejprve počítač odmítal načíst DVD, tak jsem vytáhla flashku. Pak se mu zase nelíbilo používání Windows Commanderu, následoval restart, videa nešla chvíli spustit a ještě si to málem rozmyslel mikrofon. No prostě nádhera :-/. Blbý notebooky bez softwareu. Ale pak se vše přeci jen rozchodilo.

    Vyprávěla jsem o vývoji antického písma v seriálu, jak se měnilo a jak se ustálilo na dnešní podobě, která se dá i číst (alespoň občas). Ovšem nejúspěšnější část byla, když jsem překládala, co si (nejen) Antikové píší za raritky. Například to, že se na atlantiských obrazovkách objevuje dětská písnička o ztraceném pejskovi, Rodney si ve smrtelném nebezpečí čte, místo životně důležitých údajů, o zdigitalizování Kmotra a spoustu dalších pikantností. Pak se člověk diví, že Antikové prohráli válku ;-). Velice mě však potěšilo, když jsem pak slýchala pochvalu na přednášku či jen připomenutí nějakých těch pikantností z úst účastníků.

    O hodinu po skončení měla zase přednášku Klenotka s Cestou za herci: Pegasus Two. Byla jsem na tom již na Sconu, což samozřejmě ale neznamená, že bych nešla teď. Tady mi to přišlo ještě lepší. Klenotka mluvila tak, že měl člověk pocit, že tam byl (a když se probral a zjistil, že tomu tak nebylo, tím spíš byl zkroušený :)). U Klenotky jsme také utvořili mexické vlny na x způsobů – normální, vracející se, od prostředka…;-). Jen mě potkalo jedno vyrušení. A to to, že mi někdo volal ohledně prodání auta – Hondy. Prý mám číslo v anonci. Což bylo fakt super, neboť mi během celého conu furt někdo volal a otravoval. Někomu jsem odpovídala klidně, někomu už méně. To podle toho, kdy zavolali :-/.

    O další hodinu později už byla Beseda s dabéry SG-1 – Miloslavem Mejzlíkem a Jiřím Samkem, kteří nás poctili svou návštěvou. To bylo fain, moc jsem se na to těšila. Oba byli moc milí. Víc mluvil pan Mejzlík, vyprávěl hodně historek ze všeho možného. Působil velmi sympaticky a prohodil pár názorů o SG a sci-fi vůbec, se kterými jsme hlasitě souhlasili.

    Byla i autogramiáda. Koupili jsme si fotky, co připravilo vedení SGC fanklubu – fotka postavy a dabéra, a postoupili do fronty, na jejichž konci nás čekali oba dabéři. Já si vlastně vystála frontu dvakrát. Poprvé jsem si nechala podepsat obě fotky (raději jsem předepsala své jméno, aby ho správně napsali, i když panu Samkovi jsem ho musela nadiktovat, protože neměl ty správné brýle – ale výsledek brilantní :)) a podruhé, kdy jsem oběma s díky předávala flašku becherovky za projekt Prosby o bránu – jako, že přijali dabování postav od sedmé série dál a tak. Farley a Honza_sga tam samozřejmě byli se mnou (předávala jsem to já, protože jsem prý jediná zletilá :)). A tu becherovku jsme měli díky Honzovi_sga. Ale myslím, že jsme je potěšili :).

    Pak ještě holky odchytly pana Mejzlíka, když odcházel a tak jsme se s ním stačili vyfotografovat.

    Další přednášku měl Hadati. Jak už se stalo na tomto conu mým nepěkným zvykem, přišla jsem na ni pozdě. Ale ne o tak moc. Přednášel o generálu Hammondovi. Věci známé i ty, co si poněkud domyslel. Pěkná přednáška.

    Pak jsem původně chtěla jít na Vědu a technologii ve sci-fi seriálech, ale po dlouhém sezení na židličce jsem se potřebovala protáhnout. A mám dojem, že mě při té příležitosti odchytl nějaký SG team (ono tak nějak celý den). Tento den jsem měla stanoviště s úkolem souhry a představivosti. Teamu jsem řekla, že musí zachránit nějaké lidi za zvukotěsným sklem. Ti se tam topili a team jim potřeboval sdělit, za jakou páčku zatáhnout. Ovšem nějaký uniklý virus z klasicky zabezpečené antické laboratoře zajistil, že ti, co měli ATA gen, byli ze hry. A jejich hráči museli hrát zblbené postavy, což jim šlo většinou docela pěkně :). Zbylí dostali popis páčky a jednu tužku a současně museli nakreslit onu páčku. Hodnotila jsem několik bodů, jak měla vypadat. A povolání vědce mělo tu výhodu, že jsem mu páčku na okamžik i ukázala.

    V šest hodin jsem se dostala na Taktiku v SG-1 vs. SGA. Tu už jsem někdy předtím viděla a věděla jsem, že se mi to líbilo, takže teď jsem si to taky nechtěla ujít. Byly to vybrané scénky z dílů SG-1 a SGA, kdy se porovnávali různé style boje a hodnotily se teamy z SG.

    V osm jsem šla na snad jediný film, co jsem za celý con byla. Na Potomky lidí. Na ten jsem četla dobré ohlasy a sama jsem to chtěla už dlouho vidět. Na film jsem šla nerozumně pozdě a sehnala místo jen v uličce na zemi. Ale to bylo docela v poho. Ovšem film samotný mě dost zklamal. Zdál se mi takový nejen nedořešený.

    Po filmu jsem stihla ještě kus Jackboxu (prokleté, nikdy se tam snad nedostanu na celý). Také jsem narazila na hlavní aktéry linie Cultconu Ziinu, Indyho, Molira a další, tak jsem se k nim připojila.

    Pak jsem potkala Nappyho, McBeck.C a Verones ještě spolu s Antaris a Saavik a šli jsme si do KDčka zahrát kulečník. Ten byl velice vtipný. Stůl byl totiž poněkud nerovný a nahnutý k tomu. Koule tedy měli tendenci se sdružovat na určitých místech a jejich dráha po šťouchu vypadala jako letící bumerang.

    Když jsme skončili s bumerangem, vrhli jsme se na šipky. Terč sice nesčítal, ale my si poradili a použili Exel v nedalekém počítači. Z toho jsme si zároveň udělali jukebox. To už se od nás Antaris se Saavik oddělili. Šipky na různero způsobů jsme vydrželi házet asi do čtyř ráno. Holt, o to horší bude vstávání…

    

    Čtvrtek 5. 7.

    …a bylo. Vstávalo se vskutku těžce. Ale Klenotka měla přednášku o Rodneym McKayovi a tak jsem vstala a přišla trochu později, což však vůbec nevadilo, neboť přednáška ještě nezačala. Technické problémy. Ty notebooky jsou na prd :-/. Nakonec nešly titulky a samotná videa se taky musela pouštět trochu v jiném než zamýšleném naplánování.

    Samotná přednáška byla pěkná. Klenotka tam měla spousty informací a postřehů o postavě Rodneyho, jeho radosti i starosti, život, slabosti a silné stránky i rodinu.

    Jako další jsem se rozhodovala mezi Technologií v SG a Šermířským vystoupením. Nakonec sešlo jak z jednoho, tak z druhého.

    Ale potom byla svatba Hypo a Margha. Na tu jsem se moc těšila. Jednak to bylo něco netradičního a jednak jsem oba dva znala. V kině měli krásnou sci-fi výzdobu, zvláště ST. Mezi českými vlajkami sídlil Picard, řady sedadel byly označeny symboly SG brány a mnoho dalšího. Margh měl na sobě uniformu a Hypo šaty. Oboum dvoum to moc slušelo. Hypo vypadala přímo jako princezna :). Příchod nevěsty vyvolal u všech veselý smích, protože vlečku nesl sám Darth Vader. Starosta, který pár oddával, zase nastoupil v Jediském hábitu, což jsme opravdu nečekali. Proběhl samotný obřad a pak postupně celé kino přálo novomanželům vše nejlepší do života. A ten, kdo popřál, šel ven a utvořila se ulička, ve které lidi nafasovali rýži. Stačilo i lehce sprchnout, ale když přišli novomanžele, bylo už zase pěkně, takže na ně pršela jen ta rýže a úsměvy od všech okolo. Ještě byly hromadné fotografie, nejlépe s novomanželi a rozděleno do kostýmových skupin ST, SW, SG a samozřejmě hromadná fotografie všech. Velmi pěkný kostým tam měl MontyJack, myslím někoho z B5. Měl ho totiž komplet i s maskou. Byla to opravdu nádherná svatba a jsem moc ráda, že jsem tam mohla být.

    Po svatbě jsme se šli najíst, takže jsem opět přišla o nějaký program. A poprvé za dlouhý čas jsem opět chytla mouchu za nožičku. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem ji pak zas pustila :-) (jak málo stačí ke štěstí, že ;-)). Také mě opět odchytávaly SG teamy. Můj (a hlavně jejich) úkol ten den byla domluva s poustevníkem z bažin. Tomu nejprve museli vysvětlit pomocí rukou, nohou, vzkaz z vesnice (o pěstování nějaké plodiny) a následně obdrželi odpověď ve formě několika nesrozumitelných slov (cizí řeč), které si museli zapamatovat a říct do dalšímu CP. Nedovolila jsem jim si to hned psát. Řekla jsem jim to pětkrát, ale pak už bylo na nich, zda si moudře vytáhnout papír. Někteří tak učinili, někteří nikoli. Ovšem to dorozumívání posuňky bylo opravdu k popukání. Vymýšleli to ale pěkně, někteří vyjímečně pěkně. Taky za to dostali hodně bodů ;-).

    Na soutěž Hodina českého jazyka s Dr. Zelenkou jsem přišla…jo, zase pozdě, ale naštěstí jen o kousilínek a měla jsem štěstí, že mi nějaký člověk věnoval formulář, že prý hrát nebude. Tužku jsem nosila celý con s sebou (taková malá propiska na řetízku – strašně šikovná věc), takže se jelo. Na formuláři byly napsány Radkovy hlášky, resp. jejich části, přičemž ty chybějící jsme měli doplnit. Většinu formuláře jsem vyplnila po paměti a pouštěné ukázky mě spíš rušily. Některé mi ale pomohly si vzpomenout. S hrůzou jsem zjistila, že zvláště ty novější hlášky neumím nazpaměť. A dokonce u nějakých, které jsem věděla, že jsem znala, tak jsem si nemohla vzpomenout (což bylo ještě horší – vědět a přitom nevědět). Když jsem formulář odevzdávala, měla jsem nutkání si dát facku. Pak jsem chvilinku sledovala správné odpovědi, ale byla jsem odtamtud vytáhnuta Jurou z jednoho SG teamu, abych splnila povinnost CP. Mno, poněkud mě to naštvalo, ale druhou stranu taky, že musela furt čekat.

    Pak následoval pokec s lidmi od SGA-P a taky příjezd dalších. Jako další program jsem si vyhlédla Doctor Who: Divadlo (to jsem si tedy vyhlédla už dříve). Rozhodně jsem nikterak nelitovala. Divadlo bylo naprosto úžasné :D. V podání Indyho jako Doctora, Lyty jako Rose, Molira jako Mastera a Ziiny jako všeho ostatního. Hráli to skvěle. Co chvíli jsem vyprskla smíchy. Byla tam se mnou kámoška Eleira, co Doctora neznala, ale myslim, že ji to zaujalo i tak. Bylo to o tom, jak Master ukradl klíčky k TARDIS (vesmírná loď v podobě policejní budky, hrané židlí) a Doctor s Rose se je snažili získat zpět, přičemž potkávali různé nepřátele. Nechyběla ani regenerace Time Lordů (samotná regenerace probíhala vztyčením plátna s namalovaným…ehm…podobalo se to něčemu s tématem barevné třesky plesky :)). Zde jsem dost natáčela a pak i litovala, že si to nenatočila celé.

    Na další přednášku o Torchwoodu od Ziiny dorazila i Klenotka s Antaris. Já s Klenotkou jsme to tedy už viděli, ale dobré věci se mohou vidět vícekrát. Torchwood o bandě looserů, co se snaží řešit zvláštní události se stylem a grácií, ale moc se jim to nedaří. Probírala se jednak organizace, tak postavy (včetně všemi neoblíbeného hovada Owena). Antaris se při příležitosti této přednášky ještě podařilo odrovnat jednu židli (ale ne nenávratně, jen se složila).

    Když jsem pak šla vyvěsit úkol na další den SG hry (a poslední), našla jsem Juru s Honzou_sga, jak luští získaný plánek artefaktu. Tento plánek jsem dělala několik dní před conem a byl večer a já byla děsně utahaná. Plánek ke hře jako takové vlastně nebyl důležitý (ne pro hráče, postavy ho ale předali Radkovi a ten pomocí něj mohl sestrojit onen Artefakt moci), ale aby vypadal stylově, stáhla jsem si z netu nějaký zajímavý technický výkres a obdařila ho antickým textem. A jelikož byl ten večer, napsala jsem tam mnoho zvláštních věcí. Např. „Mno a teď je to úplně jednoduché. Musíš obrátit polaritu…ale co to kecám, musíš tenhle technoblábol spojit s tímhle technoblábolem a vyjde ti tahleta pitomost. Pa.“ Popř. „You cannot pass.“ A taky „Made by Tar-ara“ ;-). A něco dalšího, bohužel jeden malý nápis byl na papíře k nepřečtení.

    Jura nakonec větší část vyluštil (s pomocí Honzy_sga). Byla jsem docela ráda, že se o to někdo pokouší. A nejen oni, vím, že Verones, McBeck a spol. to také zvládli. To potěší :).

    

    Pátek 6. 7.

    V pátek se SG program přesouval do kina. To bylo fain, protože měl dorazit David Nykl a kino má velké prostory. Já měla přednášku od jedenácti a to o Atlantis – mýty a Stargate. Zase jsem začla pozdě, opět vinou techniky. Tentokrát mi pořádně nešla přehrát videa a když šla, tak zase bez titulků. Pitomý notebooky. Takže se to řešilo, až se to nakonec naštěstí vyřešilo.

    Hovořila jsem jak o mýtu, tak o podobě a funkci Atlantis ve Stargate a snažila se obojí prolínat (což jde blbě, protože autoři SG si bohužel z mýtu mnoho nevzali). Bylo to o podobě Atlantis, jakož i o fauně a flóře, zařízeních i obyvatelích a nepřátelích. Možná jsem až přespřílišně zhanobila Antiky z Atlantis (když já za to nemůžu, byli to prostě looseři ;-)) i Asuřany (tak když se jdou podívat zblízka na tikající bombu, co jim tam nechal nepřítel a uletěl, co si mám pak myslet ;-)). Díky technickým problémům jsem již nestihla připravenou soutěž na konci, což mě trochu rozladilo.

    Následných několik hodin jsem za prvé hrála s nejvytrvalejšími SG teamy poslední den hry. Nyní jsem měla roli Radka Zelenky, který pronikl až k poslední části Artefaktu moci, ale byl málem zabit Wraithy a vkročil do míst, která mu pomotala mysl. Takže když ho team našel, nepoznával je, choval se zmateně, ale sem tam prohodil něco rozumného, aby to vzápětí zamluvil nějakou blbostí. V roli jsem těkala zrakem hned tam a hned sem, válela se po stole a hrála si s čím bylo v dosahu, hodně hovořila o tom, jak jsou pěkné stromy a říkala zážitky z dětství a občas jsem do toho zakomponovala něco podstatného o tom, co se stalo.

    Team měl za úkol to ze mě dostat. Pomohlo, když mi říkali o známých místech, zvláště Atlantis, když se snažili připodobňovat situaci nebo když si se mnou hráli hru „co se stalo“. Jeden team udělal pěknou věc, když si medik Koudy nasadil rukavice, prohlédl mi hlavu a následně mě pomocí plamene zhypnotizoval a dostal to pak ze mě pěkně vše po pořádku. Já jako Radek jsem měla kus toho přístroje v kapse (což museli zjistit) a jistou aktivací se dalo dostat přes Wraithy, kteří střežili bránu.

    A co jsem ty hodiny dělala za druhé? Sehnala dohromady lidi z SGA-P (aspoň většinu) a předložila jim k podpisu vytištěný obrázek Radka/Davida. Tam bylo zapsáno přání mnoho zdaru a štěstí Davidovi, ještě s poděkováním za Radka. Původně jsem myslela na to, aby se tam všichni podepsali a připsali sami nějaký krátký vzkaz, ale prý, že by se to tam nevešlo (vešlo by :)), tak se lidé jen podepsali. Ještě jsem tam Davidovi napsala něco v antickém písmu (dvě věty – jedna česky, jedna anglicky), aby to bylo stylové :). Mmch., to podepisování byla sranda sama o sobě :). K tomuto se pak mělo přiložit ještě SGA-P tričko, které dovezl Quinix.

    A ještě jsem se nejspíš poflakovala a taky najedla. Na program jsem šla až v patnáct hodin a to na Chyby a zajímavosti v SGA. To bylo velmi pěkné. Ukázky chyb, tentokrát v SGA. Bylo to jen trochu kratší. Chce to holt najít víc chyb. Ještě tím, že to pro mě bylo nové (SG-1 chyby známe, že ;-)), to bylo plné vtipných překvápek.

    Einstos a Pomeranč chtěli s Davidem udělat ještě rozhovor, tak jsme se to snažili domluvit. Při SG Jukeboxu mi někdo nejprve zavolal (v domnění, že je to zase nějaký člověk, co chce koupit Hondu na špatné číslo v inzerátu, jsem to vypla) a pak mi došla sms ohledně uskutečnění onoho rozhovoru, takže jsem rychle volala zpátky. Vřelé díky GCT, protože bez nich bychom ho asi těžko někde odchytávali.

    Ohledně rozhovoru jsme se dohodli na počtu těch, kdo půjdou. Vybrali se samozřejmě kameraman Einstos s tím, co bude dělat rozhovor – Pomeranč. Pak admini jako zástupci webu Klenotka a Hemi a ještě já, jakožto ta, co předá dary. Rozhovor se však uskutečnil až trochu později.

    Ještě před tím měla přednášku Klenotka a to o Davidu Hewlettovi. Zahrnula nás informacemi o jeho životě, filmografii i rodině.

    Mno a pak jsme si šli pro věci, kamery apod., neboť se blížila hodina rozhovoru. Ten se konal v čajovně. Chvilku jsme počkali a jak přišel David, čajovnu uzavřeli. Krom nás dělala rozhovor ještě nějaká žena. Sedli jsme si tedy opodál a poslouchali. Když se David zmínil o roli v seriálu Eureka, radostně jsme gestikulovali.

    A pak přišla řada na nás. Představili jsme se (svými občanskými jmény, jimiž jsem některé vlastně ani neznala) a poté Einstos odnavigoval Davida blíže k oknu, aby byl dobře vidět, zapnul kameru a jelo se. Pomeranč se ho dotazoval, my ostatní zatím pouze přihlíželi (popř. něco malého dodali). David se krásně rozpovídal. Taky jsme ho požádali, zda by nám jako SGA-P webu nenamluvil pozdrav. A pak přišla řada na předání darů. Nejprve trika a pak i podepsaného obrázku. David vypadal docela potěšeně, což nás samozřejmě potěšilo také. A jelikož nepřečetl to antické písmo, řekla jsem mu, co tam je (přičemž jedno jsem si nepamatovala, tak jsem to tam musela narychlo přelouskat, blbec :)). A můj pocit z rozhovoru? Naprosto úžasný ;-) :-).

    Na baru jsme se osvěžili a pak rychle do prostor kina, protože se chystala Beseda s Davidem Nyklem I. Měli jsme štěstí, že lid SGA-P neopustil svá stanoviště a držel místa už od Klenotčiny přednášky. Jedině tak jsme se dostali tam, kde jsme byli. Tzn. pár řad od pódia, takže bylo dobře vidět (jen ty foťáky…ty foťáky :-/).

    Davidův nástup na pódium byl naprosto nečekaný. On totiž udělal přemet. To jsme všichni koukali. SGA-P jako dlouhý had udělal mexickou vlnu na uvítanou. David se pak vrhl z pódia a proběhl mezi diváky, pak to zatočil do jedné řady zhruba v prostředku, přičemž všem podával ruce a pak se zas vrátil na pódium. A začalo to. Jarmom moderoval. Dával Davidovi otázky, které lidé vhazovali celý Gatecon do vyznačené krabice, a kam jsem si také jednu vhodila anebo diváci sami dávali dotazy a David si určoval, kolik zodpoví. Dozvěděli jsme se mnoho věcí o něm samém, o natáčení a dalších věcech okolo. Něco jsme už i věděli z onoho rozhovoru a to byl takový hezký pocit ;-). Třeba tam hovořil o tom, jak bude uzavřen v jednom díle se Sam v transportéru (spolu se zašuměním v davu), že zachrání Atlantis a odněkud také spadne. Byl dotazován na otázky typu „raději to či ono“. A mnohé a mnohé další. Jelikož se beseda natáčela, kdo chce, tak se jistě bude moci zanedlouho podívat.

    David byl ohromně milý a vstřícný, stejně jako na jeho první návštěvě v Chotěboři (Avalcon Speciál 2005). Vypadal nadšeně a také říkal, jak je to úžasné, že má tady tolik fanů a to to ani nejde v televizi :). Chodil po pódiu, v jedné ruce mikrofon, druhou v kapse a občas si prohrábl vlasy. Sám si vyndal svůj foťák a vyfotil si nás – a naším SGA-P směrem, takže jsme na fotce ;-) (a velmi rychle to pak vystavil na svém blogu spolu s menším popisem – přečtěte si to sami ;-)). S focením něho to bylo horší. Sice jsem nebyla tak daleko, ale můj blesk se asi bojí světla, takže fotky jsou docela tmavé. Pár videí jsem taky natočila, ale snažila se to nepřehánět, právě díky nahrávání besedy.

    No, prostě paráda, jak to jinak říct. Beseda tedy ještě byla prokládána videi a music vidy, aby si mohl David odpočinout. Ty byly tedy v poněkud větší míře, ale věřím, že to bylo pro Davida náročné. Na konci sklidil ohlušující potlesk.

    Po besedě jsme někteří z nás šli na Dolejte řediteli, i když osobně jsem byla myšlenkami trochu mimo. Ještě jsme s Klenotkou potkali Hypo a do Knihy přátel jsme jí i jejímu manželovi :) nakreslili a napsali přání všeho krásného (hezky tématicky v kombinaci se sci-fi).

    

    Sobota 7. 7.

    A byla tu sobota. Předposlední den conu. To jsem si ale zase tak neuvědomovala, protože mě dnes čekalo ještě mnohé. Byl to ale poněkud stresující den. Víc, než obvykle.

    Vstávala jsem tak, abych se v klidu a včas dostala s ostatními na připravovanou autogramiádu a focení s Davidem. Věděla jsem už (zjištěno ale na conu), že moje přednáška o runách, která měla být původně v jedenáct, byla posunuta na patnáctou hodinu. A jelikož jsem si pamatovala focení z minula, trochu jsem se obávala, abych to stihla. Tedy, zatím trochu.

    Toto mělo probíhat v Sokolovně, takže se tam vytvořil chumel čekajícího lidu. Musím říct, že David byl docela chudák. Za nějaký čas se přece něco stalo a byly nám oznámeny podmínky focení. Na základě zjištěných skutečností jsem si trochu uspořádala plány. Fotka s Davidem byla jasná, o tom žádných pochyb. Pak jsme se s holkama domluvili ještě na skupinové (bohužel na dvě části, protože bychom se tam všechny nevešly). A pak jsme čekali a čekali a… čekali a nic se nedělo a já začínala mít větší a větší obavy. Číslo jsem měla dost vysoké a rozpolcení na dva kusy by mi přineslo smrt a ne zamýšlený pobyt na dvou místech současně. A když se pak s čísly začalo, šlo to žalostně pomalu.

    V mezičase jsme ti, co byli z SGA-P přítomni, udělali skupinové foto. Bohužel nikdy nejsou všichni, protože se flákají někde jinde. Ale fotky pěkné.

    Ale začalo přituhovat, hodina mé přednášky se blížila a nic nenasvědčovalo nějakému rapidnímu zrychlení. Sehnala jsem dokonce i papír s nižším pořadovým číslem, ale i tak tu byla ještě ta skupinová fotka. Dohadovala jsem, jak by to mohlo jít. V nejhorším nejprve sama a po přednášce skupinově, v což jsem ale zas tak obrovskou důvěru neměla. Za nepřítomnost na přednášce se ovšem draze platí a to jsem vskutku nechtěla. Pobíhala jsem hned tady a hned támhle a snažila něco vyzjistit. Zachránil mě Jura, který vysvětlil mou situaci a pak přišel příkaz ze shora (bylo to v patře ;-)), že já mohu přednostně a to i se skupinkou.

    Kámen mi spadl ze srdce. Sehnala jsem rychle onu skupinku a naběhla do Sokolovny. Mám dojem, že jsem musela vypadat hrozně, jak jsem furt někde létala a to ještě fučel vítr. A samozřejmě, aby to nebylo málo, myslela jsem pořád na problém se sečtením bodů své SG hry, abych mohla na konci vyhodnotit (nejen) vítěze. Byl v tom totiž poněkud složitější systém. A taky na tu přednášku.

    Každopádně před samotným focením jsem se snažila vydýchat a lehce uklidnit. Pak už byla naše skupinka povolána a já jsem si ukořistila místo u Davida. Na tu fotku jsem moc zvědavá. Jen škoda, že se nás tam nevešlo víc holek. A při Pájině blesku jsem samozřejmě mrkla. Pak skupinku odvolali a byla samostatná. Davida jsem si s dovolením pěkně objala…a při blesku znovu mrkla. Tohle bylo ovšem fain :).

    Pak se chviličku čekalo než začalo podepisování. Měla jsem k podpisu jednu svou vytisknutou fotku a neodolala jsem jedné velmi pěkné oficiální, co se dala zakoupit přímo tam. Stoupla jsem si do řady, ze které jsem byla „vhozena“ na začátek, když jsem prý přednostně. Tak jsem si rychle dovymyslela, co chci napsat za věnování. Když jsem se dostala k Davidovi, i po tolika fotkách a podpisech stále mile se usmívajícího, MontyJack se zmínil o tom, že dělám hru na téma Atlantis, tak jsem se toho vděčně chytila a velmi stručně jsem Davidovi pověděla, že v ní figuruje on a jde o záchranu Atlantis. Asi docela zmateně, jak tak teď přemýšlím. Nicméně na jednu fotku mi něco napsal, to jsem se ještě nekoukla přesně co a na druhou to, co jsem chtěla, obě s věnováním na mé jméno, které jsem mu raději napsala (komolí ho dost lidí a to já nemám ráda). Prohodila jsem s ním ještě pár slov, vděčně poděkovala a bylo to. Když jsem si pak prohlížela, co mi napsal na tu jednu fotku, zjistila jsem, že „Na záchranu Atlantis“, což mi přišlo opravdu velice pěkné (souvislost s tou hrou) :-).

    Pak jsem tedy vyšla ze Sokolovny a zjistila, že mi zbývá ještě asi deset minut do začátku přednášky. Dle výše zmíněných změněných plánů jsem zjistila, že dvě kámošky nemají co k podpisu a tak se zrodil plán, že mi ještě něco nechají podepsat ony. Připadlo mi to v tu chvíli naprosto v pohodě. Za další podpisy se totiž muselo platit. Tak jsem jedné dala hrníček (už tak s obrázkem SG) a jedné přenechala své přednáškové desky a poprosila je, zda by mi to nechali podepsat a to nakonec i s věnováním. A zamířila jsem na přenášku. Jak jsem následně zjistila, přísedícímu se to moc nelíbilo, ale David to v pohodě podepsal. Kdybych to ale byla věděla, tak za to raději ty dvě stovky dám. Fakt mi to nijak špatné nepřišlo. Já taky v hlavně měla (a to bohužel i u těch fotek a podpisů) střídání myšlenek David/jak spočítám body ke hře/kdy se dostanu na přednášku. Tak jen doufám, že to nikterak špatně nevzal David, to bych nerada. Ale myslím, že se obávám zbytečně :).

    Ale ta přednáška. Přišla jsem a ještě se pouštěli momentky. Když jsem zasedla a nahrála data, opět jsem zaznamenala technické problémy. Ty notebooky mě fakt s…štvou :-/. Ale rozchodilo se to a odpřednášela jsem. Konkrétně o Runovém písmu v SG. Skladba byla podobná tomu Antickému písmu, ale zde jsem ještě přidala seznámení se základními druhy reálného runového písma doplněné o ukázky, překlady a další zajímavosti. Asgardské písmo má poněkud méně „perliček“ než to antické, zato se na jejich zařízení stále opakuje téma mnoha ryb či přímo velryby. A pak že Asgardi nerybaří ;-). Sice nevím, k čemu jim to je na ovládacích konzolích, ale to je jejich věc.

    Něco jsem pak dělala a na Camerona Mitchella jsem přišla pozdě. Tedy, já tuhle postavu naprosto a ryze nenávidím, ale měl ho přednášet Mirek_SG1, který také není pověstný zrovna jeho zbožňováním. Prý to ale taková pohana nebyla (škoda ;-) – ne, dobře :)).

    Další na pořadu byla druhá a poslední beseda s Davidem Nyklem. Začátek se poněkud protáhl, ale to se dá pochopit. Mám dojem, že zrovna tady nám taky pustili takovou šílenost. Video, kde maňásci ze světa Harryho Pottera prozpěvují svá jména, počínaje „Snape, Snape, Severus Snape…“. To jsem já slyšela poprvé a nemohla se toho zbavit dobrý týden. Furt mi to neodbytně znělo v hlavně. A v době, kdy píši tento report, to v hlavě zní i pár mým přátelům, neboť jsem je úspěšně infikovala a další na to teprve „čekají“, muhehe :D ;-).

    Nicméně. David nakonec dorazil, opět za bouřlivého potlesku. Forma besedy byla stejná jako minulý den, jen bylo víc music vidů a věcí okolo. David, i přes vyčerpávající autogramiádu, stále usměvavý a ohromně milý. Sláva mu :-). Docela mě i zaujalo, že šermuje, i když sportovní šerm, jak jsem zjistila (ale i šavli). To mi vlastně vrtalo hlavou téměř dva roky, kdy se zmínil, když hovořil o SG, že by bylo pěkné, kdyby Radek Zelenka uměl šermovat.

    A opět jsem měla štěstí na místo. Nejprve mělo být tedy vzadu (ale mělo být – a to mi ještě někdo uvolnil židli, díky mu :)), ale pak se mi naskytla příležitost o pár řad dopředu, tak jsem ji vděčně využila. Ovšem s fotkami to bylo něco podobného. Bohužel :-/. Opět nic moc. Ale Davidovi to moc slušelo (tento i minulý den). Trochu jsem se obávala, jestli si na sebe vezme nějaké zvláštnosti, jak o tom vyprávěla Klenotka, když byla na Pegasus conu v Londýně. Ale nikoliv, seklo mu to ;-).

    Po besedě jsem se odebrala k základně GCT, protože za hodinu byl Galavečer, kde bylo i vyhlášení mé hry a já ještě neměla nic spočítaného. Už jsem byla zatraceně nervózní a na prášky. Tam jsem to s Cernouamodrou domlouvala a vyfasovala taky formuláře s ošklivě se tvářícími čísličkami. Po nějakém čase jsem si taky všimla, že na konci místnosti je ještě David a pomyslela si, že si musí myslet, že jsem blázen, neboť jsem v zoufalství a v rámci rychlosti blbla s formulářema (resp. se snažila vymyslet, jak to co nejrychleji spočítat, zalepit případné díry v systému a taky, jak zajistit, aby mi formuláře nepadali z plných rukou). GCT se pak zvedl a doprovázel Davida, přičemž já se ještě domlouvala s Cernouamodrou ohledně hry. GCT pak poodstoupil od ostatních a s Davidem se vyfotili. Ten pak odcházel…v záři skoro zapadajícího slunce (jako cowboyky ;-)).

    Mno a mě se podařilo odchytit Kawalskiho. Tomu jsem vysvětlila situaci, tak hned ochotně přikývl, že mi s tím pomůže. Díky bohům za něj. Taky se k nám přidal Koudy a přiložil ruku k dílu. Tehdy jsem si vzpomenula na Arlinga s Arianusem, kteří se den či dva předtím ochotně nabízeli, že mi pomohou s počty a zalitovala, že nemám čas je najít, protože by mi jistě pomohli. Chvíli jsme tedy všichni přítomní počítali, pak jsem já musela doběhnout hlavně pro ceny a mezitím oni počítali a pak jsme zase počítali všichni. Když začal Galavečer, přesunula jsem se já s Kawalskim ke stolečku u dveří a počítali dál. Cernaamodra si už připravila počítač, aby zapsala výsledky, jakož i diplomy, za stejným účelem. Díky Kawalskimu jsme to opravdu spočítali a já se nezbláznila. Díky :-).

    Na Galavečeru se pouštěli v dávkách SG momentky a v mezičase se vyhodnocovali soutěže. Například Tau’ri Kree – literární soutěž, vyhrála Klenotka. V SG momentkách jsem se umístila na třetím místě, což mě velmi potěšilo a to i ta výhra (soška a velký výkres atanického armbandu). V soutěži o Zelenkistických hláškách jsem se umístila na pátém, což mě dost překvapilo, po tom výkonu, za který jsem si měla chuť jednu vrazit. Pěkné :). Pak se vyhlašovalo jistě ještě něco a následovalo vyhlášení SG hry Artefakt moci. Vyhlašovaly se nejlepší teamy, což byli čtyři. Tři z nich to dokončili a jeden skoro, ale ten měl zase hodně bodů. Musím říci, všechnu čest, protože to vydrželi a splnili…hip hip hurá ;-). Konkrétně to byly teamy SG-Vegas, SFG, Fantastická 4 a SG 314. Díky za hru :-). A samozřejmě taky díky patří CPčkům - Cerneamodre, Kawalskimu, Abysss a Alexe ;-). A také všem, kdo vůbec hráli, třeba i jediný den.

    Po skončení Galavečeru jsem zamířila na Večer fantazie, kde probíhala jednak tombola, jednak se tam pěkně hrálo na klavír, tancovalo se a byla i soutěž kostýmů (vyhrál to někdo, kdo byl převlečený za Kapitána Jacka Sparrowa – a hrál to bravurně, to se musí nechat :-)).

    Pak jsem se chvíli poflakovala (chvíli s Nappym) v předsálí kina, kde jsem potkala Kawalskiho (ten den jsme se nějak pořád potkávali :)), Arlinga a Arianuse a ještě Koudyho a dlouho jsme kecali a blbli.

    Pak jsem se odebrala do velkého sálu, kde hrála pěkná hudba a byla tam taková ta rozlučková zábava. Sešli jsme se tam já, Nappy, Klenotka, Pomeranč a na chvíli nás navštívil i LukArcher, kterého jsem prakticky za con neviděla. Bavili jsme se, vzpomínali a dívali i do budoucna. S Nappym jsme pak tancovali a to dlouho, dlouho do noci a do rána, kdy nás už vyhnali. Ještě před vchodem do Smetanky, kde jsme spali, jsem potkala Arlinga s Arianusem, který mě málem úspěšně překecal, abych spát nešla. Ale málem, propustil mě ze své přesvědčovací sítě :). Potřebovala jsem se kapku vyspat, i když jen trochu.

    

    Neděle 8. 7.

    Den loučení a odjezdu byl tu. A taky den depky, kterou člověk má, když ztratí něco krásného. Probudilo mě to, když odjížděla první várka lidí. Ghet, Klenotka, Saavik a Antaris. Hezky jsme se rozloučili. Všechny holky jsem srdečně objala. Už se těším na další con nebo sraz. Loučím se nerada.

    Začala jsem pak balit, abych to v poho stihla. Většina SGA-P ještě hrála karty. Pak jsme dali tělocvičně sbohem a šli. Nappy, já a Eleira jsme si dali věci do auta. Přitom jsem ještě potkala Arlinga a Arianuse a věnovala jim zbylé balónky. S některými z SGA-P jsme se, tuším, rozloučili a my ještě zašli na Gateconovskou dílničku, kde se debatovalo o průběhu conu, co na něm bylo dobré a špatné a co vylepšit do příště.

    Následně jsem se rozloučila s GCT, jakož i s mnoha dalšími lidmi včetně Dragona a Dereka (se kterým jsem za celý čas prohodila pouze pár slov, protože nikdo z nás neměl čas :-/, ale rozloučili jsme se moc hezky). Mno a pak tradá do autíčka a směr domov. Ano, zmocnila se mě depka, i když jsem věděla, že mě v blízké době čekají další pěkné věci. A co con? Na Speciál jsem tu jako na koni (či spíše BC-304) ;-).

    

    Epilog

    Con byl naprosto parádní. Hned potom byl pro mě dost stresující :). Hlavně kvůli té hře. Ale dělala jsem ji ráda a ještě raději sledovala ty, kteří se u ní bavili :). Je ale škoda, že nepřijel Harry Harrison. Na něj jsem se těšila. Smůla. Docela mě štvalo, jak mi furt někdo volal kvůli prodeji té Hondy. Jednou, dvakrát je to sranda, ale…;-). Jo a Blackthundere? Na příští con si bereš něco do zubů, abys jimi nemohl po nocích skřípat ;-). A až zase usneš někde v kině, Nappy, tak si s sebou preventivně nos cedulku „Já nejsem mrtvý“, protože jestli se ti mě ještě někdy podaří takhle vystrašit, tak tě asi zabiju ;-).

    Hrozně moc děkuji lidem, kteří mě podrželi, nějak pomohli anebo potěšili třebas jen vlídným slovem uprostřed deprese. Jmenovitě Klenotka, Kawalski, Cernaamodra, Arling, Arianus, Koudy, MontyJack, Jura, Nappy …a další :). Díky Shortymu za zapůjčení jeho mobilu, Ghetovi…já už nevim, za co to bylo, ale byla to nějaká ochota k něčemu a díky za ni :). A díky všem těm, se kterými jsem si mohla parádně pokecat, i třeba jen na chvilku. Za dobu conu jsem poznala nebo se blíže seznámila se spoustou fain lidí (taky hodně díky té SG hře). Některé jsem znala jen od vidění, některé zase „jen“ z netu (např. OlO …a další ;-)). Není nad to, když je člověk obklopen lidmi, které má rád.

    A díky organizátorům FFka a GCT. I když si třeba na něco stěžuji, celkový výsledek daleko převáží to negativní. Moc díky. …Takže na Speciálu ;-).

Tar-ara Istandil