Festival Fantazie 2008

(Chotěboř 27.6. – 6.7.2008)


     Pátek 27.6.

Díky nedávnému nástupu do nové (první oficiální) práce jsem měla spoustu starostí a spoustu věcí, co jsem potřebovala udělat a nestíhala, bohužel v to zahrnuje i přednášky. Ty jsem dělala po večerech a texty k jukeboxům jsem překládala ve volných chvílích i v práci. Nahrne se to každý rok, člověk ale tak nějak počítá s více volnem, když má „normálně“ touto dobou už po zkouškovém. Na těšení na Festival nebylo proto moc času. A to ani ve snech, protože jsem poslední den naspala celou (tedy snad byla celá) hodinu a v předchozí noci to nebylo o mnoho lepší. Vlna natěšenosti mě zasáhla až v den odjezdu. To už člověk věděl, že doma nic dělat nebude, protože příští zastávka na dalších deset dní bude v Chotěboři :-). V práci jsem si tedy div neroztrhla ústa úsměvem, protože jsem měla mysl lehce posunutou do budoucna. Nejhorší byly poslední hodiny, zvlášť po zjištění, že řidič s pasažéry se zdržel někde kdesi na silnici a každá minuta čekání navíc mi hryzala v hlavě.

     Nicméně, přece jsem se dočkala. Přijel Nappy s Eleirou, McBeck a Verones. Nacpala jsem se do prostor automobilu (nechci říct volných prostor, protože volné ony prostory zrovna moc nebyly...tedy pokud se za volno nepovažuje deka, batohy, krabice a další haraburdí ;-)). V autě jsem okolí obdařovala špatně potlačovanou natěšeností, která dosáhla téměř neúnosné meze.

     A tak jsme nakonec dojeli do cíle cesty, do Chotěboře. Vyskládali jsme se z auta s notnými bolestmi zad (tak když člověk sedí na tom bordelu ;-)) a vyrazili k registraci. Většina se zaregistrovala rychle a v pohodě, až na Eleiru, která si asi tamní registraci tak oblíbila, že ji ne a ne opustit. Mezitím jsem potkala a pozdravila nějaké známé milé lidičky...a potom další známé lidičky...ještě jednu várku a pak se Eleira konečně zaregistrovala ;-).

     Následně jsme se šli zabydlet do místnosti, kterou jsme sdíleli my z SGAP. Na rozdíl od minulého FFka jsme tam byli sami, žádní nechtění hosté (nic proti, ale ještě jednou by do mě ve spánku narazil nějaký létací talíř a tekla by krev...). Pěkná rozměrná místnost (i když v době, co jsme tam dorazili, už toho prostoru taky zrovna mnoho nebylo...aspoň u zdí). Vybrala jsem si jedno z mála volných prostor u zdi u stolku (který se v následných dnech výborně osvědčil jako odklaďák) a zabydlela se.

     Od devíti bylo v kině zahájení, takže naše kroky zamířily na ono místo. Potkala jsem tam další známé lidičky, zvláště od SGAP, ale nejen. Zahajoval Vašek (jak jinak) a hovořil o Festivalech, o minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Například jsme zjistili naprosto nepotěšující informaci o tom, že letos bude poslední FF Speciál.

     Pak nastoupil Cimmermanband s koncertem (na zajímavé styly) a následným programem, který mě už ale příliš nezajímal, protože Cimmerman mne moc neoslovuje. To jsem se raději odebrala do Panského domu, kde jsem spolu s ostatními hrála šipky. Na kulečník bohužel nedošlo, bylo už taky dost pozdě (tedy pro Panský dům, ne pro nás). Na kulečník si na festivalech vždycky čas najdu, ale tentokrát...vlastně jsem si ho za celých 10 dní (necelých, dobře :)) nějak nenašla a to mě mrzí :-/. Holt někdy jde jedna zábava na úkor jiné, ovšem neméně dobré ;-).

     Sice jsem minulou noc spala málo, ale nadopovala mě přítomnost na FFku, takže jsem byla ještě poměrně dost svěží a spát se mi jít nechtělo. Zakotvili jsme proto ještě nahoře v KDčku a povídali si. Bohužel, hovor se často stočil na mnou stále ještě neprobádaná území (já to prostě vážně nestíhala...ještě se na něco dívat...). Nejlépe první díl nové (páté) řady sga a předpředposledního Doctora Who (čtvrtá řada). Nejhorší spoileristi jsou Eleira se Spikem, přičemž Spike bere první cenu. Tohodle člověka zabít, zakopat a zasypat, ale on by se stejně dostal ven a vypověděl vám vše, co jste ještě neviděli a ještě by k tomu přidal nějaké věci, co neví snad ani sami autoři. Fakt na vraždu. Naštěstí jsem ale řvala dostatečně nahlas a hlavně dostatečně často, takže mi nevyslepičili úplně vše, jen dílčí věci (blahopřeji si). V mezičase spoilerů jsme také občas zabrousili i do jiných témat, jako jsme třeba probrali posledního Pottera (ti, co ho nečetli, ať přeskočí odstavec), kdy se ve mně opět ozvala chuť co nejpomaleji a nejstrašněji zabít Rowlingovou za to, co provedla mé nejmilejší postavě, na které, jak jsem zjistila, dost stála oblíbenost celé série (alespoň na jejím blahu). Řeč je o Removi (ne, nebudu psát Remusovi, protože se mi tohle skloňování jeví jako divné). Mmch., zkontrolovala jsem si, zda v Potterově linii nebude náhodou nějaká přednáška o této postavě, že bych se přišla podívat, ale bohužel (tedy alespoň pro mě). Mno, samotné psaní mi vaří krev v žilách, tak raději pokročíme...

     Co víc říct? Pak jsem šla spát s plánem vyspat se.

     Sobota 28.6.

     Dřív jsem se první noci na conech vyspat nemohla (a ještě více dříve nechtěla). Teď už to jde lépe. Podíl na tom rozhodně má tolerantnější osazenstvo spací místnosti. A nejspíš i můj vyšší (ne tak, ale rok od roku je to víc a víc ;-)) věk. Sice mě ráno vzbudil hluk, ale okázale jsem ho ignorovala a vzbudila se až v prázdných prostorách. A mám dojem, že smskou. To totiž Geroslal posílala zprávu, kde jsem a proč nejsem na srazu MVK (McKayova vědeckého klubu – frakce SGC fanklubu). Na to jsem úplně zapomněla, tak jsem se snažila rychle zkulturnit a vyrazila do čajovny. Mno, nebylo to tak žhavé, neboť jsme tam byly jen dvě ;-). Trochu jsme si popovídali, lehce se dotkli věcí okolo frakce a pak jsem se šla najíst na bar. Tam jsem potkala Tilliona, který sháněl lidi na výpomoc s BSG hrou, ale jelikož jsem ji sama chtěla hrát, našel jinde. Tyhle hry na FFku mám moc ráda (i když raději úkoly, běhání bych si klidně a ráda odpustila).

     Sešli jsme se v BSG místnosti, kde byl start. Tillion nás, za teatrálního šermování rukama (ale šlo mu to pěkně :)), obeznámil s tím, že jsme podlí cyloni a chceme zničit ty ubohé kolonisty. Na to je třeba se infiltrovat. A na to je třeba se umět infiltrovat. Projdeme tedy výcvikem, abychom se to naučili a mohli ony kolonisty pak naprosto rozdrtit. Dali jsme dohromady team – já, Saphira, Aslan, Galbovka a Cába…nebo Cápi? (omlouvám se, nevím přesně a stydím se za to :-/).

     První úkol spočíval v umění maskování za kolonisty. Když jsme pohlédli na Saphiru, která byla už rovnou teď oblečena jako pilot Viperu, obrátili jsme se k jiné otázce a to názvu teamu. Po nějakých dohadech jsem prosadila Frakking Bastards (milé, že ;-)). Když jsme se pak vydali na cestu na splnění dalších úkolů, oznámila jsem toto jméno Klenotce, která byla počátečním bodem hry, ale ta to vzala asi jako nějakou nadávku, protože se mě při příchodu zeptala na jméno znovu :).

     Druhé stanoviště bylo vzdáleno mnoho kroků běhu a chůze. Stál tam Pomeranč se Sopdet. Úkol spočíval v tom najít cylonské zařízení. To bylo skryto kdesi v lesním porostu, takže hurá do houští a větviček. Pohrabali jsme se, až bylo zařízení nalezeno. Bylo to CD (nebo DVD?). Ještě během hledání nám nějaký obětavý člověk donesl ze stanoviště jedna kus papírové skládanky, který nám byl zapomenut dát.

     Na třetím stanovišti nás uvítal Quinix s provazem. Vybrali se dobrovolníci a těm byly svázány nohy k sobě. Tedy pouze jedna od každého dobrovolníka, takže výsledně mělo stvoření tři nohy s tlusčí uprostřed (ehm, to zní blbě, raději budu pokračovat ;-)). Problematika tohoto úkolu tkvěla ve skákání. Mno, ani ne tak ve skákání, jako spíš v jeho souhře. Protože třínohé stvoření se čtyřma rukama a dvěma hlavama, které mají svůj vlastní náhled na skok, může mít s něčím takovým poměrně velký problém. A to i když skáká do rytmu. Navíc to nebylo jen takové skákání odnikud nikam, ale na zemi byl nakreslený klasický skákací panák. Dvě okrajové nohy byly povoleny pouze na panákových rukou, takže celkově docela fuška. A to skoky na konec panáka i zas nazpět. Po několika pokusech a jednom rozvázaném (a zase zavázaném) provaze se to ale nakonec Galbovce se Saphirou podařilo. Obdrželi jsme díl skládanky a obětavý Cába/Cápi, jakožto náš nejzdatnější běžcem se vracel na stanoviště dvě pro díl skládanky, který jsme tam nedostali a když už to vydalo stanoviště jedna i tři...a vrátil se s prázdnou, prý, že dílek nebude.

     Další na řadě bylo stanoviště s Tillionem a Shial. Zde bylo úkolem pantomimicky předvést nějaký pojem, který jsme si vylosovali. Lehce jsem se obávala drsnějšího odvaru (anebo pokročilejšího stavu, chcete-li) toho, co jsme si vytáhli. Tím bylo svádění (ještě, že tak ;-)). Úkolu se zhostili Cába/Cápi s Galbovkou. Pak opět skládanka (která nám opět málem byla zapomněna) a pak hurá dál za Blancou.

     Ta na nás čekala se zákeřnou otázkou. Určit světové strany, protože cyloni se musí umět orientovat. Trik s hodinkami zná každý, že...mno, ale kam že vlastně ten předěl ukazuje...:-). To jsme byly lehce vedle (ale neztratili bychom se moc). A pak tu byla další zákeřnost. Zazpívání A new crew in town. Ale samozřejmě, že ji znám. Jistěže jsem si ji před časem zpívala snad každý den desetkrát a měla ji i v mobilu, v počítači v playlistu samozřejmostí. A ovšemže jsem si na ni teď prostě nemohla vzpomenout. To je nejhorší. Když víte, že víte, ale nemůžete si vzpomenout. Mno, páčila jsem to ze sebe, ždímala paměť a v mezičase si zoufala a nadávala. Pak jsem tedy přeci jen něco poslepovala dohromady a vypotila, ale dalo to zabrat. To jsem si říkala, že tak za hodinku se mi to objeví v hlavince ...zvláštní, jak se člověk občas vážně nemýlí ;-).

     Ještě nás čekal Dragon Lord se svou šifrou. Ze změti písmen jsme systematicky vypisovali písmenka dle s určitým početním odstupem a odkryl se nám latinský text, který se vztahoval k BSG – něco o tom, že se to stalo a stane se znovu ;-).

     A pak už jsme běželi na stanoviště jedna, kde nás očekávala Klenotka s notebookem a (hlavně ;-)) zásobou lusků hrášku. To byl takový velmi příjemný bonus, pominu-li tedy fakt, že jsem hned výběrem prvního lusku „vyhrála“ zřejmě jediného červa z pytlíku ;-). Hrášek tedy neměl s hrou samotnou co dělat, prostě ho tam ale měla a byla tak hodná, že se podělila ;-). Tehdy jsme skládali ony papírky skládanky. A jeden nám chyběl, čímpa to bylo... Když jsme si řekli o ten onen dílek, dostali jsme stejný, co už jsme měli, takže se nikam nehodil. Tedy, ne, že by nám to pomohlo, to spíš pro ten pocit ;-). Jak jsem pak zjistila, správně jsem se domnívala, že se jedná o nějaký znak Kolonií. Ale jaký, to jsem neměla páru. A šance jedna ku dvanácti taky nic moc. Zkusila jsem Capricu (jo, je to profláknutý, ale kdyby to náhodou byla ona, bylo by to víc k naštvání ;-)), ale s tou jsem nepochodila. Zalitovala jsem, že neznám znaky Kolonií, nicméně, když jsem si to pak snažila určit doma dle obrázků, taktéž jsem nepochodila (nejspíš to byla část znaku, ale jaká část...? :-)). Ve zbylém čase čekání na ostatní teamy jsem se dozvěděla něco k dabingu BSG, přičemž takoví původní cykloni opravdu pobavili.

     Vyhlášení mělo být později. Nicméně nějak se to pomotalo, nezaznamenali se jména všech hráčů (měla to být SGCA akce, takže body do Akademie, ale...) a výzvy na nástěnce byly drze přelepeny (a ten, kdo to udělal, ať se to neopovažuje říct Tillionovi, sic mu ten urve hlavu i s páteří ;-)), mno a tak z vyhlášení celkově sešlo. Škoda. Ale zábava to byla ;-).

     Dále byly na programu Divožienky v Galactice. To se sestávalo ze stručného popisu dvou osob ženského pohlaví, ukázek ze seriálu a hlasování, která je lepší. Zůstala jsem do Laury, protože mám tu postavu opravdu ráda a chtěla jsem jí tímto podpořit. Ukázalo se, že by to bylo jedno, kdybych tam byla či ne, podporu měla velkou i tak :-). A pak jsem co nejrychleji šupajdila na LOTRcon, kde zrovna probíhala přednáška o Nibelunzích. Já mytologii miluju. V tomto konkrétním případě sice upřednostňuji původní Volsungy, ale nevadí. Přednáška se mi moc líbila.

     V pět hodin jsem zamířila na Jatkon a to na Válečné koně v průběhu věků. Onu místnost jsem musela chvíli hledat, ale nakonec jsem jí byla přeci odměněna a k odměně patřil i omezený přístup kyslíku ;-). Co jsme se tam dozvěděli? Přesně to, o čem vypovídá název ;-). Probírali se koníci a měli jsme čest se seznámit i s těmi slavnými, co patřili slavným pánům :).

     Zůstala jsem i na Řecké armády starověkého světa. IMO by přednášku chtělo trochu dodělat a uspořádat. Padla ovšem pěkná hláška od Dragon Lorda (anebo to bylo až u Římských armád...? – to je fuk ;-)), kde vlastně doplnil závěr původní věty přednášejícího. Věta vypovídala o tom, co že to bylo obléhání – „Velký kemping před branami města před vynalezením záchodu“. :-D

     A jelikož jsem si někdy v průběhu dne odchytila Ashraka a poprosila ho, zda by mi pustil ten díl Doctora Who, který mi včera spoileroval Spike, protože dnes se měl večer promítat díl nový a to jsem si nechtěla nechat ujít a ani se nepřipravit o překvápka z dílu minulého. Takže tuto hodinu jsem věnovala Doctorovi. A ještě, že jsem se to nerozhodla nějak přejít, to bych pak nerozuměla časté conovské hlášce „Máš něco na zádech.“ :-))) – nepočítaje v to, že bych měla mezeru do dílu dalšího nebo bych si neužila společný zážitek daný společným sledováním na plátně.

     Další hodinku jsem neshledala nic zajímavějšího než jídlo (a mýlila jsem se, viz níže) a jelikož jedna přednáška v LOTRconu byla odsunuta, připravovala jsem se na flákandu. Pomyšlení na ni mi ovšem překazilo spatření Xainta. A musím říci, že jsem si ji nechala překazit velice ráda :-). Xainta vídávám pouze na TolkienConu, takže tady to bylo příjemné překvapení. Je to nejbezprostřednější člověk, jakého znám (tedy milým způsobem, nic vlezlého). Ten mi sdělil, že právě přednášel v LotR linii o pivu. Mno, bohužel mě pivo zrovna moc nezajímá (já vim, a to jsem Čech ;-)) a na jméno přednášejícího se mě podívat nenapadlo. Ale nevadí. S Xaintem jsme si sedli (tu tam, tu onde) a dlouhé hodiny si povídali. Byly to velmi příjemně strávené chvíle.

     A pak jsem šla až na ono doctorovské promítání nového dílu. Byli jsme v BSG místnosti, což byla ta menší v hale dole. Docela jsem koukala, jak se za ten rok oblíbenost Doctora zvedla. Minule jsme se krčili u notebooku v místnůstce o pár lidech (a před rokem to byla chodba, ale to já se chytla až o nějaký ten měsíc později). Místnost byla teď plná nedočkavců. Když přišel Ashrak...tedy, když se přinesl notebook, dav propukl v jásot :-). Pak už jen ten díl a mohlo se to pustit na plátno ;-). Toto promítání jsem si docela dost užívala atmosféru. Občasné výkřiky a výdechy mě nerušily (narozdíl od jiných ;-)) a přidávaly k už tak skvělému dílu. A že to byl díl. Pro informaci předposlední čtvrté série. Kdo viděl, ví. A ten konec...to se tam málem pár lidí složilo :D. Mě tedy dostaly hned dvě věci. Konec a skoro konec. Nechci spoilovat, takže tu pomlčím. Zasvěcení už stejně vědí ;-). O této epce se pak vedly dlouhé a horečnaté diskuse a čekání na díl další týden se stalo téměř nesnesitelné.

     Neděle 29.6.

     V neděli jsem si opět přispala. Sice jsem měla v plánu zajímavý program v linii LotRa, ale nějak mi nešlo vstát.

     Chtěla jsem jít na Mytologii Máyů a Aztéků, nicméně, když jsem přišla k místnosti, zaútočil na mě Hustý vzduch...a když to píšu s velkým „H“, tak to tak taky myslím. Chtělo by to meč, abych se jím prosekala. A taky by se hodil k tomu, že by mi pomohl udělat místo, protože pokud někdo pochyboval o termínu „každý využitý centimetr“, tak tady se mohl přesvědčit, že to vážně není nic přehnaného. Raději jsem takticky vycouvala. Myslím, že je docela zázrak, že se tam nikdo neudusil ;-).

     Šla jsem až na Římské armády v době císařské, které měly podobný koncept jako ty Řecké. Zauvažovala jsem, co pak, ale nakonec jsem přece šla na Baltarův proces, protože jsem byla zvědavá na průběh a doufala jsem v nějakou pěkně provedenou popravu. Proces vlastně kopíroval dění na konci třetí série BSG. Baltara ztvárnil Tillion. Jako obhájce Lee se představila Blanca a musím říct, že byla vážně dobrá (i když závěrečná řeč byla přímo ze seriálu). Brala to docela profesionálně. Strana žaloby neměla příliš přímé důkazy ani důvěryhodnost svědků. To je škoda, já jim fandila. Takže bohužel, Baltar odsouzený nebyl, což mě opravdu mrzí (sorry, Tillione, jsem přesvědčena, že by Baltarovi výlet mezihvězdným prostorem určitě prospěl, osobně bych si zabrala ten nejlepší možný bezpečný výhled ;-)).

     Po procesu jsem přešla na LotR linii na další přednášku o mytologii, tentokrát Kalevalu. Ne, že bych ji kdy přímo četla, ale měla jsem nějaký přehled...tak před sedmi, osmi lety. Člověk toho hodně zapomene. Přednáška se mi opět moc líbila.

     Další na řadě byl Ashrak s Náboženstvím v BSG. Měl nějaké problémy s přípravou, resp. velké problémy, protože přednáška spíše spočívala v bavení se o tom, jak moc se kdo podobá Ježíšovi. Přednáška sama o sobě byla hodně krátká. Tak kolem čtvrt hodinky a to jsem ještě přišla o něco později (Kalevala se lehounce protáhla).

     Skončilo to o něco dříve a to jsem využila k nákupu proviantu a jeho konzumací. Chtěla jsem na Technologie v Gumídcích, ale zdržela jsem se pokecem a dorazila o dost později. Bylo tam dost narváno, musela jsem být ještě s pár lidmi před dveřmi. Byla to ta malá místnost nahoře v hale. Chvíli jsem sledovala nějakou ukázku, až jsem zjistila, že to není ukázka, ale díl. Přednáška byla na začátku, jak jsem později vyzvěděla, a pak se pouštěl jeden „nejtechnologičtější“ díl.

     Další hodinku jsme strávili na obědě, tuším, že zrovna tehdy to bylo ve Vysočině. Tam se mi moc nechtělo, protože minule to jídlo nebylo nic moc. Byla jsem ale příjemně překvapena. Tento rok (alespoň tuto večeři) bylo jídlo dobré a dobrá byla i cena, na rozdíl od Panského domu, kde mi minule chutnalo a cena taky v poho, ale teď tomu bylo naopak.

     Za dalším programem jsem šla do linie Jatkonu na Obranu a nekonvenční metody ve vesmírném boji, což přednášel Dragon Lord, který má tyto věci nejen v oblibě, ale také disponuje velmi slušnými vědomostmi (alespoň z mého pohledu rozhodně ;-)).

     V osm bylo zakončení linie LOTRconu, takže jsem tam zaplula ještě s Elemmírem. Moc nás tam nebylo. Jedním z bodů programu bylo vyhlášení vítězů kvízů. Kvízy byly celkově tři. Jeden vskutku na vědomosti celkově, jeden spíše k pobavení a nápaditosti odpovědí se zaměřením na dřevárny a jeden o vědomostech z Rabita. Odevzdávalo se to v průběhu dvou dní. Já odevzdávala dva, protože jeden jsem nestihla v termínu (jsem ani nevěděla, že tam nějak je :)).

     Musím říct, že když jsem si, ještě při vyplňování, četla otázky z toho kvízu k pobavení, jedna otázka mě naprosto rozsekala. Tedy, u ostatních jsem se taky smála, ale tahle mně málem zabila :-). Kdo jezdí nebo někdy byl na určitých dřevárnách, pochopí. Zněla: Jednotka nesmrtelnosti na dřevárnách – a) PiBi, b) 1.život, c) kolíček, d) kousek papíru – tohle opravdu pochopí jen ten, kdo zná PBho, přinejmenším v pár předchozích letech. Prostě, tohle je dokonalé (jé, já vím, nevyzní to, prostě fakt jen pro znalce ;-)). Jednoduše řečeno, tento člověk byl před časem znám jako ten, kdo nějak záhadně neumírá a když umře, tak stejně neumře. ;-)

     Ale zpět k vyhlašování. Kvízy se hodnotily dohromady (tedy součtem všech bodů), takže jsem narychlo ještě vyplnila ten, co jsem nestihla...resp. jeho část, ale o tom níže. Když se vyhlásily výsledky, zvítězil Elemmírë o jeden bod přede mnou. To jsem si ale následně uvědomila, že při čtení výsledů mi nějak něco chybí. Chyběl mi jeden list papíru s otázkami, který mi byl zapomenut dál. Což mě potěšilo, neboť tam jsem většinu otázek věděla a tím jsem se dostala na první místo :-). Ale nebylo to jen o tom, jsem hrdá na své znalosti v oboru Ardy (i když tu byl i Rabit a věci z dřeváren, ale taky to spolu souvisí) a jakékoli potvrzení, že je ještě stále opravdu mám, mě hřeje u srdce :-). Ceny už byly rozdány, nicméně jsme se s Elemmírem dohodli, že si vítěznou knihu popučujem. První jsem si zapůjčila já a už ji má zas zpět, protože jsem si ji již přečetla. Jednalo se konkrétně o Hrdinové české fantasy a mohu vřele doporučit. Je tam pět povídek od českých autorů a jsou pěkné. Jinak mou cenou byla skřetí lebka a třetí zobrazovala hobití nohu. Ta lebka je pěkná, jen nějak utvrzuje lidi v jejich chybném mínění, že jsem agresivní jedinec ;-). I když kdybych měla tu nohu, tak by ji zase určitě považovali za nástroj nakopnutí. Je to těžký ;-).

     A ještě musím říct, že Elemmírë byl vyhlášen jako nejlepší v odpovědích v onom odlehčeněji zaměřeném kvízu. Byl velmi nápaditý a vtipné odpovědi se i přečetly. :-)

     Po vyhlašování (což dělal Entony) se Jixipen ujala slova a vyzvídala, jak se nám LOTRcon líbil, co nás zaujalo, co myslíme, že by zaujalo jiné apod. atd., prostě takové to ohlédnutí. Chvíli jsme diskutovali a nabídli případnou pomoc i do budoucna.

     A poté následovalo Dolejte řediteli, nebo alespoň část, kde hovořil Vašek o průběhu conu. Myslím, že zrovna tady jsme se dozvěděli o falešných vstupenkách, které, jak se pak zjistilo, vyráběl nějaký místní podnikavec. Přišlo mi to dost absurdní. Alespoň, že nebyl od nás. Con beru jako takový sjezd přátel nebo alespoň takové...v určitém slova smyslu rodiny (nebo spíš možná kmenu :), prostě takové spřízněné duše) a cokoli nepatřičného se stane – např. ony vstupenky, krádež materiálů k přednášce, peněz, plakátů – tak mě to docela zamrzí a rozčílí. Jako okrádat známé.

     Pondělí 30.6.

     Ráno mě probudil Arling s tím, že mi přinesl jednu dobrotu do soutěže, co jsem plánovala na konci přednášky. Den předtím jsme o tom mluvili a já si povzdechla, že musím ještě do obchodu toto zakoupit. A Arling se nabídl, že mi dá svou, za což jsem mu byla neskonale vděčná. Vidina vstávání se mi nelíbila.

     Něco času před svou přednáškou o Symbolech brány jsem ještě zamířila na probíhající přednášku Veni, která měla Naruto – fanarty. Chtěla jsem Veni vidět přednášet, jinak by mě tam nikdo nedostal ani párem...stádem volů. Díky nadšenosti některých mých přátel do Naruta jsem toho malýho uřvanýho hajzlíka začala tak nenávidět, že...nebudu pokračovat, protože to možná čte někdo, kdo to má rád ;-). Stručně řečeno, zkuste si být přes týden na chatě s přáteli a v 90% případů, když si jdete pro něco k jídlu, tak na vás z plátna těsně před dveřmi civí tenhle vzteklej uřvánek… Byla jsem na přednášce jen chvíli, Veni pouštěla spíše ukázky a lidi kolem se bavili.

     Přemístila jsem se do Gatecon místnosti, abych mohla zahájit svou přednášku. Opět mě potěšila a lehce překvapila vysoká účast, i když tuto přednášku jsem již měla na Sconu. Ale tak Scon není FFko ;-). Přednášku jsem od posledka upravovala minimálně, naivně jsem si myslela, že když něco uberu, půjde v klidu něco přidat, ale teorie se mnohdy s praxí neshoduje. Chtěla jsem věnovat více času na učení adres, ale moc mi to nevyšlo. Snad si alespoň tu Zemi lidi pamatují (mno, pár určitě ano...ale nedělám si naděje, že to bude více než pár ;-)). Nicméně lidé poslouchali, zdálo se mi, že i zaujatě a na konci se prokázali vědomostmi, když jsem dělala onu malou soutěž o pamlsek, neboli Vládce soustavy, neboli kyselé hady ;-). A o čem to bylo? O tom, jaký mají symboly kde řád (nebo spíš chaos), čím se vyznačují, kde je lze najít, jak se liší, kolik chyb v seriálu o tomto je a mnoho dalšího. Po skončení přednášky za mnou přišlo pár lidí, zda bych jim pak někdy poslala informace k přednášce, zvláště takový šikovný program na učení symbolů.

     Ve tři byla změna v programu – místo SG rulety byly Danielova úmrtí. Někdo může mít poznámky na to, že ten chlap umřel tolikrát, že to vydá na přednášku, nicméně…on zas tak tolikrát neumřel. Tedy ne on. Nějaká paralelní a alternativní úmrtí se nedají počítat (jelikož to není tak docela on) a pokud jde o povznesení, to není vlastně smrt, ale něco jiného (vědomí zůstává, tak co ;-)).

      Další byl film Treed Murray, o jehož promítání se zasloužilo SGAP společně s SGC frakcí McKayův vědecký klub. Film už jsem kdysi viděla. Tehdy jsem ne všemu rozuměla, takže jsem se rozhodla zůstat a doplnit těch pár informací, co jsem nezachytila. Ale hlavně je to dobrý film a David Hewlett v něm hraje skvěle (tedy nejen on). Ve zkratce se jedná o to, jak gang zažene jednoho člověka na strom a když se jim ho nedaří sundat ručně, čekají na něj pod stromem, přičemž se vzájemně psychicky deptají a na povrch vyplouvají různé věci.

     Další dvě hodinky jsem relaxovala, ale Zahájení Gatecon jsem si ujít nemohla. Gatecon byl tentokrát v místnosti posilovna. Místnost sice prostorná, ale na plátno tu není moc dobře vidět. Vyzdvihuji ale klimatizaci, která se v letošních parných dnech opravdu hodila :). Pár zahajovacích slov, představování a lákání na různé přednášky (také jsem lákala na ty své) a to se prokládalo fůrou rozmazaných obrázků, kde cílem bylo určit, kteří lidé se na obrázcích nacházejí. Povětšinou to byli lidi okolo SGC či SGAP. Také se pouštěla videjka „GateWister“ (skoro překřtěné na GayTwister ;-)), která sklidila hodně potlesku. Šlo o trefně sestříhané zvukové části z různých českých filmů a dané do kontextu se scénami z SG.

     Ke konci byla hra. Každý si vylosoval papírek, kde bylo nějaké jméno z SG. Ženy a muži si losovali své pohlaví. Každý si pak měl najít druhého do páru, aby to souhlasilo s plus mínus páry v SG. Já jsem si vylosovala Sam, což mě neskutečně potěšilo :D (miluju Sam :)). A v tomto případě existoval jen jediný možný člověk do páru. Žádný Martouf, žádný Pete, ale samozřejmě Jack. A žádné ústupky jsem dělat nechtěla. Hledání mělo probíhat tak, že člověk krátce popsal tu osobu, kterou chce. Někdo si to tedy krátil a říkal rovnou jméno, což bylo…snadné. I když je fakt, že vyřvávání „Hledám plukovníka, co má smysl pro humor.“ mě moc úspěch nepřineslo. Ono tam bylo tedy taky dost natěsno. Fůra lidí mezi židličkama, není slyšet slova…nebylo to zrovna ideální. Když už jsem začínala ztrácet naději, konečně se karta obrátila a já objevila volného Jacka :D. Jop, Sam a Jack, tak to má být. Jen doufám, že jsem dotyčného člověka moc nevyděsila, jak jsem se k němu vrhla ;-). Druhá část hry spočívala v tom, že se páry měly navzájem poznat – tedy vyzvědět o sobě a vztahu k SG, co se dá. Asi v pěti minutách času ;-). Pak bylo pět párů vybráno a předstoupily před nás. Dostali k vyplnění lejstro s otázkami na své osoby a následně se vždy bylo jednoho člověka z páru ptáno na ony otázky a kontrolovalo se to dle vyplněných odpovědí. Otázky byly typu nejoblíbenější epizoda, jak se k sg dostali a nebo třeba na jaký pořad v rámci Gateconu se těší nejvíc. Osobně mě pobavil Tillion, který se, když to šlo, oháněl odpovědí na onu poslední otázku s „SGAP se představuje“ a tím to vlastně propagoval. Myslím, že spoustě lidí to utkvělo v paměti :).

     Úterý 1.7.

     První program úterka byla přednáška Klenotky s názvem Whump, slash, o čem je tu sakra řeč? Byla o různých výrazech, používaných fanoušky nejen SG. Klenotka vysvětlovala, co který výraz znamená, k čemu slouží, kde se dá najít, kým se používá a některé doplnila i o obrazové ukázky. Rozhodně poučné pro člověka, který se začíná pohybovat po internetu, kde se to právě často objevuje. Lehce jsem se obávala, co vše dá Klenotka ke slashi, ale naštěstí ho nesnáší podobně jako já, takže to bylo bezpečné (omlouvám se, ale já jen prostě nemám ráda, když někdo páruje dva (většinou) muže, kteří jsou evidentně heterosexuální, případně s bonusy, že jsou to normálně smrtelní nepřátelé nebo se nikdy nepotkali nebo jsou třeba jiné rasy nebo cokoli jiného šíleného…například takového Daniela mi s Jackem nikdo párovat nebude“ ;-)). Člověk aby se bál pak něco normálního vyhledat na netu, když zadá zdánlivě nevinný dotaz…nejlépe obrázky, protože ty fotomontáže…uff. A najít čistě přátelský music vid nebo povídku…to je taky docela umění. Jen si Klenotka mohla odpustit přílišné napadání SG (ano, Klenotko). Jinak ale výborná přednáška.

     Následně jsem si zašla koupit nové lákavé věcičky z SGC produkce, případně si nějaké starší zálohovat. Nově tu byla k dostání lanyard (taková ta šňůrka na krk na pověšení něčeho) s adresou Země (což je naprosto výborný motiv a všema deseti ho schvaluji ;-)) a ještě přívěšek ve tvaru brány.

     A potom jsem měla přednášku já, konkrétně SG Jukebox – širý svět Stargate aneb obecně o SG (SG-1 i SGA). Snažila jsem se vybrat ta nejlepší music videa, která fanoušci vytvořili. Byly tam vážné i vtipné, akční i romantické, našla se i instrumentální (snažila jsem se, aby jsem našla vždy od každého typu pro SG-1 i Atlantis) a také české (Jóžin sklidil obrovský úspěch). Dle narvanosti místnosti bych řekla, že jsem vybrala i správně :). A ještě musím poděkovat Nappymu za pomoc při překladu některých titulků ;-).

     Po mně nastoupila cernaamodra se svým workshopem na tvorbu triček (nějaké nalepovací znaky, savo a voda ;-)). Sice jsem si už triko dělala dřív (mé jméno v runách), ale proč mít jedno, když můžu mít víc, že ;-). Už doma jsem si řekla, že mé BSG triko má vzadu sice pěkný znak, ale vpředu je takové chudé. Takže takové „So say we all“ by to mohlo skvěle napravit ;-). Přinesla jsem si ještě jedno triko, kdyby náhodou a jsem ráda, že jsem tak učinila, neboť cernaamodra mi vnukla skvělou myšlenku. Nakonec tedy mám SG, BSG i Doctorovské triko s mým oblíbeným „Blaidd Drwg“ (Bad Wolf ve velštině ;-)). Ovšem udělat dvě trika stálo nějaký čas navíc, takže jsem ještě dolepovala písmenka a nasavila jsem to až o něco později. Mmch., nebyla jsem poslední sama. Ještě dvě osoby také dolepovaly i dostřihávaly (jedna dělala velmi hustě popsané triko).

     Jak jsem řekla, jen jsem dolepila a spěchala na Doctor Who: Merchandising, který dělal Indy. Přednášel ho náramně :D. Věci ke koupi komentoval opravdu vtipně :). Posteskla jsem si především u sonic screwdriveru, u kterého mi připadalo, že ho má každý kromě mě :-/.

     Poté jsem si šla nasavit trika – resp. jsem držela a cernaamodra savila. Hodila jsem je na šňůru uschnout a odebrala se opět do doctorovské místnosti na divadlo. Vytáhla jsem si foťáček, že si udělám pár snímků a opět i pár videosekvencí (nejlépe co nejdelších), ale přišel za mnou Molir a dal do rukou svůj kvalitní foťák, jestli bych divadlo nahrála (minulé divadlo jsem totiž nahrávala, bohužel právě jednak svým foťákem a jednak ne celé), což byl výborný nápad. Seděla jsem celkem blízko pódia (nebylo místo se někam inteligentně přesunout) a tak je video lehce zkreslené, pokud jde o dodržování rovného horizontu. Ale myslím, že to docela jde. A divadlo si rozhodně zasloužilo nahrát.

     O co se jednalo? Doctor s Donnou navštívili con, přičemž zpozorovali, že není vše úplně v pořádku. Řádila tam nějaká žravá potvora. Měla jíst jen tousty, ale nějak se to začalo vztahovat i na lidi. Takže ji museli chytit. Mno, nebudu to tu říkat celé, pouze, že z pravá příšera byla nakonec Vashka Nerada (musíte znát díl Silence in the Library, abyste pochopili odkaz ;-)) a tu Doctor nakonec přeměnil na tvora Vashka Rada ;-). Což se krásně vztahuje jak k výše zmíněnému dílu, tak k Festivalu ;-).

     Po divadlu přednášela Lyta o hercích z Doctora. Vždy o představitelích řekla nějaké informace – jak klasické jako kdy se narodil, tak i nějaké osobní. Tuhle přednášku provází takové prokletí, nyní konečně prolomeno. Neboť, když ji Lyta měla poprvé, bylo to v dobu, kdy všichni účastníci onoho conu (prvního Sconu) byli již na cestě domů a já tam byla tehdy jediná (nicméně mi řekla to, co jsem chtěla vědět a pak jsme si pustili tehdy nový díl 3x01 ;-)). Když ji měla mít na letošním Sconu, tak sice posluchači byli, nicméně přednášející nebyla, což, jak jistě uznáte, může být poměrně velký problém ;-). Ale teď to vyšlo.

     Po jsem našla holky od Bad Wolfa (jak je jinak nazvat…byli to ty, co jste mohli potkávat s nápisem Bad Wolf na různých částech těla ;-)). Krom jedné (a mně ;-)) měly snad všechny sonic screwdrivery, ale naštěstí byly tak hodné, že mi jeden, dva zapůjčily. To bylo něco :). Naprostá paráda. Mít jeden…nebo dva do každé ruky…no neberte to ;-). Jsem člověk, co se dokáže „opít“ zábavou. A tohle byla jedna z těch chvílí. Blikala jsem tady, blikala jsem támhle, na kolemjdoucí známé jsem vybafovala s oběma screwdrivery v rukou v akční pozici a …prostě jsem šílela ;-). A taky jsem koukala, že holky už neviditelným inkoustem popsaly kde co, takže stačí jen trochu UV a člověk si početl ;-). Když jsem se trochu uklidnila (dva screwdrivery ;-)), tak jsme utvořili debatní kroužek a přibrali kolemjdoucí doctoristy.

     Dolejte řediteli jsem stihla jen část. Nicméně poslední bod programu dne vyšel na Lytu a její Fantvorbu. Až na jeden obrázek s…mno, s tím, to bylo plus mínus vkusné :). Byly tam třeba pěkné komixy :).

     Středa 2.7.

     Ráno jsem udělala chybu…totiž, že jsem nevstala na LOTRkvíz. Já chtěla, ale…prostě to bylo už v deset :). Docela si to teď vyčítám. Ale co se dá dělat, no :-/. Tedy, ono to vypadá, jakobych chodila spát brzy, ale já jsem většinou vždy ponocovala s lidmi a jak už jsem říkala…stáří a tak ;-).

     Takže na Antické základny, které byly o hodinu později, jsem se také lehce opozdila. Ale už jen lehce. Přednášel je Arling a přednášel je pěkně.

     Poté jsem šla se skupinkou „Bad Wolfitek“ něco zakousnout (jako jídlo, žádný strach ;-)) a taky si doplnit finance (mmch., tamní pošta je taková…k čekání). A pak už raději rychle pro materiály na přednášku.

     Pokračovala jsem se svým cyklem (mohu-li to tak říci) jukeboxů. Tentokrát se jednalo o McKayův Jukebox. Tedy o postavě Rodneyho – a to jak jeho samého, tak jeho v interakci s někým jiným. Opět jsem se snažila najít co nejlepší videjka, tentokrát spolu s Klenotkou, která měla přednášku se mnou. O překlad titulků jsme se taky podělili (i když, kdyby jste si chtěli stěžovat, tak asi na mně ;-)...i když ne, ona mi to kontrolovala a prý to bylo dobře ;-)). Jen ta mluva trošku vázla. Resp. napsala jsem k videům nějaké poznámky (např. zda něco vyhrálo, zajímavost okolo vytvoření), ale Klenotka můj krasopis (ale já si vážně dávala pozor) nějak nemohla přečíst, takže jsme lehce improvizovali (i když o poznámky diváci nepřišli ;-)), což působilo …improvizovaně, nicméně to bylo určité vtipné oživení, když jsme se vzájemně špičkovali, takže si troufám říci, že se to povedlo :).

     Dále přišla na řadu SG ruleta. Byla to teamová hra, kde šla přibližně polovina teamu zahrát určitou scénku, kterou jí Arling (jakožto přednášející) ve skrytu přehrál a druhá polovina musela uhodnout postavy a co tam dělali + díl. Za jednu scénku se dalo získat po dvou bodech. Pokud team nevěděl, mohl hádat nějaký jiný, pokud se dostatečně rychle přihlásil.

     Náš team válel ;-). Nejen, že jsme získaly většinu svých bodů, ale získali jsme i část bodů cizích. Prostě jsme soupeře naprosto rozdrtili ;-). Ale pokud jde o zábavu, myslím, že si nikdo nemohl stěžovat ;-). Mno, kdy jindy si člověk může zahrát třeba na kyselinu, že ;-).

     Nějaké to občerstvení a pak přišla důležitá chvíle pro SGAP. Totiž přednáška SGAP se představuje, která měla za úkol představit nový přírůstek do SGAP a sice fanklub. Po conovských prostorách Chotěboře jsme už dříve rozvěsili upoutávací plakáty (s přesným vyzněním, o co jde i ty „tajemnější“). Taky jsem jeden plakát (ten střední) dělala a jsem na něj náležitě hrdá ;-). Krásné byly ovšem všechny, samozřejmě ;-).

     Už před Sconem vznikl nápad na fanklub a začalo se připravovat, sepisovat a vymýšlet. Představení se ujala Klenotka s Ashrakem a Tillionem. My ostatní, co se na fanklubu podíleli, jsme seděli vepředu v publiku a Blanca si připravila stoleček s věcmi, které si ti, kteří se již přihlásili do fanklubu, mohli vyzvednout/zakoupit. Jednalo se o trika a placky. Představení bylo bohužel lehce zmatené – ne, že by jeho aktéři nevěděli, co říkat, jen to říkali lehce zmateně. Snad to ale lidi neodradilo, naopak jim dalo povědomí o tom, že existuje další fanklub, co má v názvu něco z SG. A ráda bych připomněla, že nejde o to konkurovat, nýbrž rozšiřovat možnosti. Navíc jsme se rozhodli, zaměřit se na více seriálů, jako třeba Doctor Who, Babylon 5 (tuto myšlenku krásně demonstroval Tillion ve velmi povedeném kostýmu Londa), BSG aj. Část přednášky byla věnována obecnému představení, část bylo odpovídání na dotazy. Přihlásilo se nám i něco nových lidí.

     A co jsem to jen dělala v tento další čas…co ono to bylo…počkejte…aha, už vím…no přece… užívala si dál ;-).

     Tento den proběhla jedna taková věc, na conech nevídaná. A to striptýz ;-). Když jsem to viděl ještě doma v popisu připravovaného programu, nevěřícně jsem na to koukala a přemýšlela, o co se to jedná. Protože mi to přišlo...divné :). Zvědavost zvítězila a tak jsem na to šla. A docela mě překvapilo, že se jednalo o regulérní striptýz. Nejprve byla ženština. Mno, ta byla taková odvázaná. Mé chutě ale nemíří tímto směrem, tak jsem se raději bavila tím, že jsem sledovala všechny ty chlapy, jak natahují krky a vášnivě fotografují ;-). Pak přišlo něco zajímavějšího – chlap ;-). A postava to byla pěkná ;-). Spousta svalů, ale ve výborném množství...;-). Taky nám zacvičil (a to ty svaly teprve vynikly) a jednu dívku z publika si usadil na židličku a kroutil se u ní. Ona, možná nebudu raději jmenovat (ne, že by byl problém se podívat na fotku ;-)), se tvářila velmi spokojeně ;-). Jen nám toho na konci moc neukázal. Resp. ten – či spíš povětšinou ta, co mrkla, přišla o...mno, přesně o to ;-).

     Chvíli jsem poseděla s Gwennar, což byla osoba, která krásy conů začala teprve objevovat a pěkně se s ní povídalo. Večer, či asi lépe řečeno noc, jsem strávila s lidmi od SGC (aby to nevyznělo separovaně, já se k ním plně a hrdě hlásím). Úvod byl ještě k tomu takový akční – Shake dostal totiž skvělý nápad s tím, že polije Jacoba vodou. Jenže malá dírka a tlak učinily své a voda skončila na mně. Zprvu jsem nevěděla, že to byla nehoda a pokládala jsem to za zlomyslný cílený útok, takže jsem během chvilky přiskočila k Shakeovi s úmyslem mu flašku vzít a učinit mu to, co učinil on mě. Držel ji ale nějak moc pevně, tak jsem zvolila plán B a udělali jsme si výlet na toalety k umyvadlu. Voda skončila na něm, ale snad ještě ve větší části na přihlížející Galbovce, která si to taky nechtěla nechat líbit a tak jsme se proběhli po baru. Spásu jsem našla v sále, kde jsem Galbovku přesvědčovala o tom, že vylévat tu vodu je špatný nápad. ;-) :D

     Pak jsme si zas sedli k baru a kecali. Galbovka mezitím předváděla různé podivné věci, jako třeba vysokou ohebnost svých rukou, nohy za hlavou apod. Od ST k nám doputovaly různobarevné svítící tyčinky, což většina z nás uvítala s potěšením a urvali jsme si tyčinek, co to šlo. Já měla tuším zelenou. Chvíli jsme s nimi šermovali „Braň se, Vadere!“, někdo si z nich skládal neslušné obrázky (že jo, jacku? ;-)), někdo se zas pohyboval v hyperprostoru (že, Petroite :)) a celkově to bylo velmi...infantilně úžasné („Jako malí stargejťáci“ :D). Shake si na konci zahrál na Pana Otravného a žmuňkal a dotíral, že chce od každé barvy jednu tyčinku. Svou zelenou jsem mu dala (konec konců, moc by mě asi ve spací místnosti za to světlo nepoděkovali a s tou vodou to byl vážně omyl ;-)) docela brzo, takže hlavní zátah provedl na Petroita a vytrvale ho otravoval a otravoval, ale ten nepolevil a nepolevil :).

     Jen jsme se dozvěděli nemilou zprávu, že na nějaké ST hře někdo nešťastně vylil obsah tyčinky do cizích očí, což byl problém a chvíli to vypadalo opravdu zle. Samuel a Omi využili přítomného notebooku a hledali složení, aby doktoři mohli účinně léčit. O den později jsem se na to poptala a naštěstí se dozvěděla, že oči onoho člověka jsou zachráněny. Ještě, že tak.

     Čtvrtek 3.7.

     Další den začínal s Ori a Alterány, resp. přednáškou od Arlinga. Pak se posvačilo nebo spíš poobědvalo a ve dvě začínal můj poslední jukebox a to tentokrát zaměřený na Radka Zelenku. Shánět videa o Radkovi je kapku problém. Naštěstí většina z toho mála, co existuje, je docela dobrá až moc dobrá. I když ne u všeho sedí texty písní. Každopádně byl i tento jukebox pěkně narvaný a lidé neodcházeli, takže mohu klidně říci, že to šlo ;-).

     Následovalo Malování s SG, další workshop od cerneamodre. Šlo o vytváření různých motivů či postav pomocí barev na sklo. Já si vybrala bránu, kterou jsem se jala obkreslovat. Jinak tam byly zmíněné zjednodušeně nakreslené postavy typu Simpsonovi, ještě něco z malování z Infantilconu apod. K bráně jsem pak přidala ještě adresu domů na Zemi (to víte, ovlivněná svými symboly ;-)). Ale musím říci, že jedna dívčina si také vybrala bránu a udělala ji...nádherně. Spoustu detailů a pěkně si s tím vyhrála :). Třeba takový Omi si zapůjčil mé desky se znakem Atlantis a vytvořil taktéž moc pěkné detailní dílko. Adresa s bránou mi nyní drží na skle skříňky a inspirovala mou mysl, kde nosím spoustu zajímavých motivů, na které musím najít jen trochu času na realizaci ;-).

     Po malování jsem si pohrávala s myšlenkou, že zajdu na nového Indyho. Toho jsem viděla už dřív v kině, ale je skvělý, i když hodně nadsazený (ale skvělý ;-)). Nicméně to bylo na místenku, takže jsem nápad opustila, stejně už bych se nevešla (v pravdě, bez ní už vůbec ne ;-)). A krom toho byla přednáška Návrat Daniela od Martji. Miluju Daniela, Martja taky, tak jsem se šla podívat.

     V sedm začínalo Co všechno nám kázali chlapi z SG (konkrétně SG-1) od McBeck a Verones. To, jak jistě uznáte, jsem si nemohla nechat ujít. Tak jako...SG je obecne bráno jako nepřiliš „ukázkové“, ale někdy se někde něco poštěstí (třeba Daniel ;-)). Docela zajímavé bylo to, že v sále bylo hodně mužského pohlaví. Jako jistě, u určitých jedinců se to dá pochopit a jsou vítaní, nicméně jich tam bylo nějak moc. Ale to je, koneckonců, jejich věc. Svobodu všem ;-).

     Následovala Klenotka s Jewel Staite/Dr. Jennifer Keller. Původně jsem neplánovala zůstat. Tato postava mě dosti irituje. Hlavně kvůli těm vlezlým a všudypřítomným reklamám a promofotkám ke čtvrté sérii. To mi ji dosti zhnusilo. Klenotka na mně v souvislosti s tím dokonce i odkázala. Mluvila o herečce (vychvalovala) i o postavě (postavě vytýkala mládí, nerozmyšlený charakter a i onu zmíněnou propagaci). Takhle, já herečku ve Firefly viděla, pokud by někoho napadlo mě na to odkazovat. Zase tak odvázaná z postavy ale taky nejsem. Přednáška byla poněkud kratší, takže tím vznikla chvilka si něčím lehce naplnit bříško.

     A pak začala dlouho očekávaná přednáška od Arlinga – Sex ve Stargate. Že v SG žádný pořádný sex není? A to snad vadí, aby na to nemohla být přednáška? :D A že byla ...naprosto parádní :). Povídat hodinu o něčem, co vlastně není a podat to tak krásně vtipně, to se jen tak nevidí :). Arling vytáhl všemožné narážky a něco sám domýšlel. Třeba takový pěkný postřeh v sga v díle Tower, kde se na to John zrovna s někým vrhl, střih a...věž ;-). Jestli tohle není náznak...;-). Taky tu byla poradna, jak balit opačné pohlaví podle různých postav – třeba dle Valy je částí úspěchu zahnat oběť do dilatačního pole, aby neměla šanci na útěk ;-). John se zase spoléhá na nejrůznější typy pohledů svých očíček. A nakonec pár rad či výkřiků, třeba od Jacka, který tvrdí: „Hathor mě přeřízla“ ;-). Prostě...paráda, skvělé, úžasné ;-).

     O něco později se konal ve velkém sále koncert. Arlondia hrála na své klávesy. Na tento koncert jsem se maximálně těšila, neboť minule jsem byla unešena až k Proximě Centauri a ještě o kus dál. Začala tématy z filmů či seriálů, což jsem si jaksepatří užívala. Nechala se přemluvit i ke Stargate :). Následně ovšem najela na klasičtější písničky, kdy se k ní posléze přidali další a už to...jaksi nebylo ono. Možná někdy jindy, při jiné příležitosti, já byla zrovna naladěná na ta témata. Takže jsem posléze místnost opustila.

     Večer jsem strávila v přítomnosti jacka, Galbovky a dalších. Vyrazili jsme si i na nedalekou louku a pozorovali hvězdy. A blbli :). Galbovka si hrála na přepadový team, ale nejen ona po oné louce pobíhala :). A co jsem zaznamenala, bylo tam nějaké nedorozumění ohledně toho, co je to Mléčná dráha a světelný rok. Ale snad to bylo jen nesrozumitelně podáno, protože tohle snad od nás každý zná ;-).

     Pátek 4.7.

     To už je pátek? Nějak se nám to krátí. Tak tedy pátek. Ten začal tím, že jsme s MontyJackem doháněli přípravu naší soutěže „Akademie Dr. Meredith Rodneyho McKaye“. Ale co je důležité, stihli jsme to ;-). V přednáškovém sále se nějací soutěžící také našli, tudíž nic nebránilo uskutečnění soutěže...i když technika se nám to snažila v jednu, dvě, tři chvíle sabotovat. Odmítala totiž přehrávat titulky, které byly někde opravdu nutné. MontyJackovy otázky byly IMO takové...snadné a moje...trochu těžší ;-). Tedy tomu, že jste získali hodně bodů, děkujte MontyJackovi ;-) (ale ba ne, nebylo to tak hardcore ;-), vlastně to bylo docela snadné). Bylo to stylem, že se pustila ukázka z sga a pak jsme se na něco zeptali, co se k ní vázalo. Jen mě poněkud iritovala „teamová práce“, protože soutěž rozhodně teamová nebyla. Že se nestydíte...jj, přesně ty a ty a ty taky... ;-). Snažila jsem se tomu zamezit, jak to šlo, i když to se v celém sále špatně hlídá (a i tak co chvíli zazněl můj káravý hlas...já vám to příště vezmu a bude to ;-)). Zúčastnilo se přesně 21 lidí, což je dobré, horší bylo zjištění, kolik věcí k opravení a obodování to je. Nejprve se lejster ujal MontyJack a po opravení své části mi to předal (v průběhu dne). A tato soutěž byla taktéž uznána jako SGCA, tudíž každý soutěžící získal určité množství bodíků.

     Něco jsem zakousla a na chvíli pobyla u Mediálního obrazu fanoušků scifi. Bylo to docela zajímavé, škoda, že jsem to neviděla celé.

     Poté jsem šla navštívit music videa Top tenu, už ne z mého cyklu, ale od Snorchla a Evy-sg. Jednalo se o nejlepší videjka, která tu v minulých letech byla k vidění (jsme si to rozdělili, já jsem si vzala nová videa v to úterý a oni měli toto). Sice známá, ale stále výborná. Vlastně tu byly i dvě nové, které nedávno stvořila Lina (a povedené, abych nezapomněla, i když to je asi jasné ;-)).

     Návrat replikátorů – to byla soutěž od Hypo. Rozdělili jsme se do dvou teamů a dostali každý po pytli plném nafouknutých pytlíčků...replikátorů, samozřejmě ;-). Na každém byla napsána nějaká hláška z různých seriálů (ponejvíce SG, ale bylo i dost zástupců ze spousta jiných). A na nás bylo, správně to roztřídit a přiřadit ke správným seriálům. Byl v tom tedy docela dost velký bordel. Bylo toho přece jenom dost a něčí nohy/ruce šmátraly taky všude. Třídili jsme to dvakrát (protože prvně došlo ke komunikačnímu šumu a pouze jsme počítali a dále netřídili) a pokaždé s jiným výsledkem ;-). Taky se nám to nějak toulalo prostorem, protože snad nikoho z přítomných nemohlo napadnout dát do kategorie SG krále bramborových lidí ;-).

     Skončili jsme druzí, zato naši soupeři se umístili na hanebném předposledním místě ;-). Někdo mi prý říkal, že ale pouze o bod. Takže dobrý ;-). A byly i ceny. Odnesla jsem si odtamtud pěknou fotečku, blok s motivem replikátora a ještě něco, na co si nevzpomínám. Jo a také nás odměnili křupavou dobrotou v kelímku (ten byl posléze přinesen a zkonzumován u SG Continua).

     Kdo nezdrhl, případně se nachomýtl v okolí, mohl mít na chvíli tu čest a stát se blokem v tlapkobráně :). Nápad vznikl na diskusním serveru Lapiduchu, kde se objevil obrázek malých černoušků s nožkami pěkně u sebe, situovaných do kruhu. Uchytilo se to a nyní se to ukázalo v praxi. Skupina lidí sedla na zem, přiblížila nožky a byla tu brána jako vyšitá ;-). A aby to nebyla taková nuda, zkoušeli jsme i vytáčet (vlnovité zvedání nohou) a nakonec jsme bránu i otevřeli (současném pozvednutím rukou). Infantilní? Možná, ale úžasná zábava ;-). Jsem hrdá, že jsem mohla být blokem :-).

     Tento večer se konal Galavečer Gateconu. Byl v duchu soutěžním. Byly dva teamy a soutěžily v několika disciplínách, přičemž podle toho, jak dobře je splnily, dostaly příslušný počet písmenek, aby mohli složit „tajenku“. Soutěžilo se třeba v přesmyčkách (taková Drbna zhavena ala Hvězdná brána nebo Strecha Martana jako Samantha Carter nemá chybu ;-)). Taktéž tu byla pantomima (u ní je sranda vždycky ;-)) a ještě něco. Indicii v tajence uhodl každý team, ale jeden byl rychlejší. My ne :-/. Nicméně pak musel team přehodnotit svého soudržného ducha a šli si navzájem po krku – vyhrát mohou jen…dva. A to od každého pohlaví jeden (žádní Asgardi ;-)).

     A poté přišlo na řadu očekávané promítání nového SG filmu– Continuum. Jacob se mě nějaký den dva či kolik předtím ptal, zda neznám překladatele, tak jsem si trošku zaběhala a zjevně se domluvili. Překladatelé si mákli a díky nim jsme měli titulky. Mají mé velké uznání :-).

     Filmu jsem se obávala téměř od počátku. Nemám ráda (až na vzácné vyjímky) čachry s časem a alternativní linie (protože jsou vlastně stejně paralelní, nejsou jedinečné a mají reset button). Doufala jsem, že se mýlím. Bohužel jsem měla pravdu. Tedy, někomu se Continuum líbilo – což vážně nějak nechápu, podle mě je to slátanina největšího kalibru. Tolik pitomostí je i na SG moc. Něco jako logika jsem tam nenacházela ani mikroskopem a jediná věc, která mě vážně rozesmála, byl vtípek s mobilem (ok, to Daniel vs. Daniel taky). Takže dvě věci. Super…wow…hmm…jistě, můžete se mnou nesouhlasit, ale tohle je můj report ;-) a jakkoli SG miluju, tohle je prostě hovadina (oproti Ark of Truth, která se mi velmi líbí – atmosféra, epický příběh (já to ráda ;-)), úžasná hudba, postavy…prostě paráda ;-)). Mno nic, popojedem.

     Večer jsem si udělala ve znamení dodělávání přednášky (mmch., děkuji všem za průběžné půjčování notebooků, díky moc :)) a časné ráno zas pro změnu ve znamení opravování bodů ze soutěže…ufff!

     Sobota 5.7.

     Ráno ještě částečně pokračovalo v duchu opravování a počítání bodů. Pak jsem hrdě odeslala výsledky MontyJackovi, který dělal diplomy, rychle se poskládala a vyrazila, ať stihnu SGCA bojovku. Sedla jsem si do SG místnosti a přišlo mi něco podivného. Koukala jsem na Korchyho a Petroita, kteří se zjevně chystali přednášet. Jop, je to divné. Znovu jsem mrkla na hodinky…a pak už to tak divné nebylo. Takže jsem se odešla napapat a vrátila se až o hodinu později ;-).

     Nebudu se opakovat tvrzením, že mám SGCA hry ráda ;-). Hráči se seskupili v SG místnosti a vyslechli si příběh o tom, jak se rozšiřuje nějaká smrtelná nákaza. Tím je úkol snad jasný…ne, ne všechny okrást a spálit, nýbrž jim samozřejmě pomoci, neboť jsme SG team a to jsou ti good guys ;-). Měli jsme najít nějakou léčitelku, která, světe div se, zná jediná lék. Dostali jsme k tomu jednu indicii – obrázek, vyfocený někde tady na conu. A hurá zachránit Pegasus.

     Přidala jsem se do teamu k SG Memphis (Billy Bones, Damion, Můj miláček/Toomik a Cemnotar) . Výborní kluci, poznala jsem je před rokem, když jsem jinou hru připravovala sama. Poté, co uzřeli obrázek, neomylně se vydali na místo, kde byl pořízen. Tam byl další (a taky nával ostatních hráčů) a tak dále. Prostě jsme pobíhali po prostorách conu a snažili se být co nejrychlejší. Bohužel to někdy vázlo, když si další indicie prohlíželi ostatní. Indicie se totiž musela najít, zkouknout a zase vrátit na místo pro ty druhé. To zas tak šikovné nebylo, občas se strhl boj „my tu byli první“. Místa to byla zajímavá – schody, závěs, trubka ;-). Prostě sen každého dobrodruha. Tady jsem si moc neškrtala, ale kluci tu znali opravdu každý závěs ;-). Pamatuju, jak jsme pendlovali sem a tam, dokonce jsem profrčela kolem pana Sapkowskiho, který právě směřoval směr KD, div jsem ho nevzala pár metrů s sebou.

     Když jsme s tímto skončili a konečně našli hledanou osobu, pověděla nám něco velmi příjemného. Ironicky řečeno. Prý nějak zapomněla, kde má laboratoř a když už jsme tady, tak nás zneužila k jejímu znovunalezení. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby z ní nevypadla informace, že může být značně vzdálená. Někdo se držel myšlenky, že bude jen v prostorách conu, já ovšem tušila strašlivější pravdu. Představila jsem si sama sebe, jak pobíhám v nejvzdálenějších koutech Chotěboře a snažím se ji najít. Vše bylo samozřejmě na čas, takže se muselo běhat. A ta mrcha se nedala podplatit. Ani můj návrh ji trochu…pomoci mluvit neprošel. Takže hurá do ulic…hurá…

     Velký boj se strhl o nedalekou lékárnu, kde hráči neprohlédli snad jen střechu (i když co já vím). Věděla jsem, že to bude nějaký neviditelný papírek, chytře a strategicky umístěný, aneb to, co určitě přehlédnu. Vydala jsem se ke Smetance, nic tam nebylo (ale bylo, ale ještě o kus níž, škoda), tak zas nazpět. Pak jsem si šla projít obloukem jeden blok, co vypadal docela nadějně a vypadal i blízko (zase proč se hnát na druhý konec města, když to možná může být co by komunikační koulí dohodil). Tak jsem tak šla a pak uviděla nějaké bílé cosi lehce skryté na plotě. Srdce mi zaplesalo, okoukla jsem to zblízka a ano! Bylo to ono! (ta radost, že jsem to našla…a že nikde už pobíhat nemusim ;-)). Znám svůj orientační smysl, proto jsem laboratoř z různých vzdáleností vyfotila a co nejlépe zapamatovala umístění dle orientačních bodů (bylo to kousek, ale…znám se ;-)) a pak se vydala nazpět. V polovině ulice jsem zpomalila, neboť jsem uzřela nějaký cizí blížící se team. Tvářila jsem se…znuděně běháním a na otázku, zda něco mám, jsem se snažila co nejležérněji odpovědět, že bych si v tom případě tak lehce nevykračovala. Sežrali to ;-). Lžu tedy hrozně nerada, raději okecávám, i když tohle bylo celkem jasné (ale sloužilo to vyšší věci – našemu teamu ;-)). Zašla jsem za roh, kde jsem se ocitla na té hlavní tepně k budovám conu a snažila se zachovat klidný, i když ne tak úplně pomalý, krok. Naštěstí jsem jednoho člena teamu uviděla blízko KDčka, ten sebral zbytek a už jsme stáli před tou…léčitelkou. Polohu jsem určila správně a tak jsme obdrželi výčet ingrediencí na léčivý nápoj. Ten jsme hned nechali namíchat u baru (tamní slečna byla poměrně dosti zaskočená, byli jsme tam první, ale pak už to prý brala s klidem).

     Hrdě jsme se vrátili do SG místnosti a představili cerneamodre spásu galaxie. A co ona na to – že je to bezva, ale …samozřejmě, že prý jsme se taky nakazili, tak ať se pěkně napijem. Mno, vlastně to docela šlo, i když můj oblíbený nápoj by to opravdu nebyl. Donutili jsme i cernouamodrou, ať si taky přihne, protože s námi přece přišla do styku ;-). A bylo to. A byli jsme první :D. Paráda :-). Chvíli jsme ještě zůstali a dověděli se, že tajné laboratoře byly hned čtyři, ale my našli tu nejbližší ;-). V mezičase se trousily ostatní teamy, ale nás naštěstí už časově neohrozily. Jeden team, po neúspěšném hledání, dokonce nechal raději vyhodit Atlantis do vzduchu (prý s povolením generála Jacka O’Neilla ;-)).

     Zbytek času jsem trávila v SG místnosti, kde jsem dovyplňovala nějaké ankety a celogateconovskou soutěž SG škrty. Musím na vás apelovat, lidi…vyplňujte ty ankety, kde hodnotíte přednášky. Nejen, že za to dostanete fotku ;-), ale hlavně taky dáváte zpětnou vazbu přednášejícím či organizátorům linie. Letos se toho sešlo opravdu žalostně málo. Prosím, nezapomeňte na to příště…;-). Vážně to může pomoci.

     Pak jsem měla poslední přednášku o Mytologii vesmírných lodí. Proč já si vždycky zpočátku myslím (myslím zpočátku vytváření přednášky), že bude krátká :-). Vešla jsem se, jen jsem musela obětovat nějaká krátká videa, což mě mrzí (když už se s tím člověk stříhá a taky když jsou taková pěkná efektní ;-)…i když je většina lidí zná). O mytologii přednáším ráda a teď jsem si vzala do parády tu antickou…ne, ne od Antiků z SG, ale řeckou a římskou ;-), i když se našlo trošku místa i pro jiné (*reklama* tuto přednášku budu opakovat na FFS, kdybyste měli zájem ;-) *konec reklamy*).

     Umístění této přednášky mě ale moc šťastnou nečinilo, neboť ve velkém sále zatím probíhala beseda s Andrzejem Sapkowskim. Odporoučela jsem se proto tedy přímo tam, abych stihla alespoň ještě tu hodinku. Naštěstí mi přátelé (Antaris tuším) drželi místo a tak jsem si měla kam hačnout.

     O tomto pánovi mohu naprosto přesně říci, že je velmi sebevědomý. Velmi :). A taky docela zábavný a rozhodně inteligentní. Jediná věc, která se mi příliš nelíbila, bylo, když hovořil o delších ságách, ne úplně nejpěkněji a zmínil jméno Roberta Jordana (jehož ságu mám ráda, ale hlavně tento člověk nedávno zemřel). Tedy, nemínil to na něj, jen mi to přišlo trochu líto. Ale jinak byl skvělý.

     Viděla jsem ho již podruhé. Nedávno jsem ho potkala na knižním veletrhu v Praze. Tam měl také moc pěkné vystoupení. Byli jsme tam ještě spolu se Shial a Džejn (a jednou mou kámoškou ze školy, ale tu Sapkowski příliš nebere, tak jsem ji moc neviděla :-/). Když se tam pan Sapkowski podepisoval, Džejn se zachovala strašně akčně a vyjednala pro nás společné vyfocení (juch ;-)), takže jsme si samozřejmě každá fotečku vytiskli a tady na Festivalu si ji nechali podepsat. Myslím, že tohle asi nečekal :). „Kdo je to ten starý pán?“ :D

     A na konci podepisování jsem se zachovala lehce akčněji já, protože jsem viděla, jak píše někomu věnování, sebrala odvahu a strčila mu pod ruce ještě tu fotku, že moc a moc a moc prosím, zda by nepřipsal i věnování. Připsal ;-) a já mu moc a moc poděkovala :).

     Akční chtěla být i Eleira a chtěla se s ním taky vyfotit (resp. nějakou společnou fotku). To se ale začal poněkud vymlouvat (asi si pomyslel, kdyby to třeba napadlo ještě někoho) a takticky zdrhl, jen co Eleira mrkla. Škoda.

     Po těchto zážitcích to chtělo něco na posilnění. Zakotvila jsem proto v Sokolovně a něco si dala. Rozhodla jsem se omrknout besedu s dabéry z Heroes (Filip Švarc a Jitka Ježková) a zaplula do kina. Byla tam i Klenotka, tak jsem se usadila vedle. Po chvilce jsem litovala, že jsem se posilňovala, neboť jsem se na něco tak přízemního měla vykašlat a jít rovnou sem. Líbilo se mi to :). Škoda ztraceného času. Zvláště pan Švarc mluvil pěkně.

     Něco před koncem jsem se ale s těžkým srdcem vypařila a zamířila do SG místnosti, protože tam bylo Zakončení Gateconu a já se nechtěla mačkat někde u zdi. Už tak tam bylo narváno, ale místo k sezení naštěstí ještě zbylo.

     Vyhlašovalo se tam několik soutěží. Jednak již zmíněné SG škrty. Tam šlo o to, že byl nějaký obrázek z nějaké epizody, viditelný ještě pouze z poloviny a několik možností, ze které epizody to mohlo být. Celkem bylo 80 obrázků. První byl Petroit, který měl pouze dva špatně. Já byla druhá se 74 body (já vím, dobré, ale těch šest stejně zamrzí ;-)). Třetí byla Eva-sg jen o jeden bod. Tohle jsou ti šílenci ;-).

     Za škrty jsem obdržela…co ono to bylo :). Určitě potěšil vojenský šátek (mno, nevypadám v něm extrovně, ale mě se líbí :)). Pak to tuším byl i blok Replikátora (ten mám vystavenej, samozřejmě za nejmodernějším štítem a neustále kontroluji, jestli mě nechce zabít nebo jestli třeba nemám dva, tři, tisíc dalších ;-)). A ještě něco (snad fotky nebo tak).

     Pak se vyhlašovala SGCA hra…jop, šli jsme tam a byli první ;-). To jsme mj. obdrželi DVD filmu Stargate z deníku Aha. Ale to jsem moc ráda, protože jsem si to nekoupila, když byla příležitost a pak už to nebylo k sehnání, takže rozhodně potěšilo. A taky diplomy…já miluju diplomy :-).

     Taktéž MontyJack vyhlašoval tu naši soutěž a já fotila výherce. Bylo to takové zajímavé. První, druhé i třetí místo čítalo vždy dva výherce ;-). První byla Eleira s Darianem, druzí Shial se Stenem a třetí Marsel se Superlamou. Obdrželi diplom/čestný doktorát a knížku.

     Taktéž se vyhlašovali Miss a Missák Gateconu, což byli výherci soutěže z Galavečera. Dále se pouštěla videa GateWisteru, která opět sklidila velký potlesk (zvláště ten Mareček ;-)). Také se zmínilo videoblogerství na Chevronu (totiž byla tu možnost dát nějaké povedené videjko (natočené na Festivalu) nejlépe Jacobovi a rázem se ocitlo jako živé zpravodajství na internetovém Chevronu 24. Sešlo se tam spoustu pěkných videí. Taky jsem přispěla, ale většinu času jsem na to zapomínala, ono bylo pořád co dělat jiného.

     A pak přišly na řadu hry. Na ty jsem samozřejmě zůstala. První nesla název Jaffa Kree! Jednalo se v ní o to, že se lidé, sedící v přibližném kruhu, museli na povel zahledět někomu do očí. Pokud se oči střetly, oba vypadli. Několika pohledům jsem uhnula, nicméně mě pak přece jeden dostal (nebyl to Petroit?). Docela zábavný byl konec, tam už nebylo příliš mnoho možností.

     Další hrou byly McKayovy úsměvy aneb kdo skrývá citrón ve svých ústech. Já jsem naprosto nepochodila (ale měla jsem jen jeden infikovaný objekt, pak bylo víc ;-)). Tady šlo o to zjistit, kdo se tváří nápadně, toho vyloučit a ukázat na toho, kdo se tváří naprosto nevinně (nebo extrémně nápadně, obrácená psychologie ;-)).

     Třetí hra byla Kreslení s Reetou. To se oběti zavázaly oči a byla mu určena nějaká věc k nakreslení. Třeba takový Asgard, 302 nebo zat. A když dotyční dokreslili a oddálili ruce, dalo se jim ještě nakreslit dodatek jako třeba vlasy k Asgardovi, okénko k 302 a výstřel k zatu. Já kreslila ve druhé várce (jsem si to taky nemohla nechat ujít ;-)). Tedy 302. Mno, tvary lodí nejsou moje silná stránka. Chvíli jsem zoufale přemýšlela a pak tam něco frkla s tím, že jsem od toho dala ruce pryč a nezapamatovala si tak poslední tahy (já to sice už věděla, ale šok z toho, co jsem cítila, že kreslím, byl natolik silný, že mi ruce odhodil). Takže pak jsem se snažila hmatem určit obrysy a prskla jsem tam i to okénko. Vypadalo to strašně, ale náramně jsem se zasmála ;-). Nicméně ostatní také neměli zrovna dobrou ruku, tři okénka, levitující v prostoru kolem lodě toho budiž důkazem. Nakonec moje okénko levitovalo nejblíže něčemu, co se dalo nejblíže identifikovat jako „loď“, takže tady jsem skórovala :).

     Další hra byla taktéž kreslení, ale společné (to jsme jednou hráli ve škole v hodině psychologie ;-)). Resp. byla jednou jedna tužka a tu drželi dva lidé a museli s ní něco nakreslit. Kreslil se Unas (jednomu páru se náramně povedl) s tyčovkou a pak Replikátor s…ach jo, mno s tím týpkem, co ho tak nesnáším, co vystupuje od deváté série SG-1 (já vim, vy víte, nemusim jmenovat ;-)). Toho Replikátora jsme kreslili já a Radek. A ty naše bloky…to byly ale krásný bloky ;-). Jen to šlo kapku pomalu, takže byl pak lehce deformovaný, abychom to stihli ;-). Přišel na řadu i ten týpek, ale nějak jsme si při kreslení neuvědomili, že by měl na Replíka střílet. Dali jsme mu zbraň mířící k nebi, kdežto Replikátor byl jinde…ale co, tak má prostě zbraň, co střílí krátkou balistickou křivkou a je to ;-).

     Nakonec byla hra Transportní kruhy. Tam jsme se postavili, abychom na sebe viděli (a kolem měli nějaké místo) a každý si měl vybrat jednoho člověka, kterého musel několikrát oběhnout a zařadit se zpět na místo. OK. Tak jsem si tak vyhlédla člověka, odstartovalo se a najednou jsem kolem sebe měla změť těl, které vytvářely středně silný vír, v jehož středu jsem stála. Proč si taková horda musela vybrat mě? :D Nejprve jsem proti tomu bojovala, ale to nemělo žádný smysl (si to zkuste ;-)) a raději jsem počkala…a pak kroužila jako poslední ;-). Druhého kola jsem se nezúčastnila, protože jsem se ještě vymotávala z toho prvního ;-). Bylo to skvělé :D. A na konci jsem dostala frkačku…blbla jsem s ní ještě pár dní poté ;-).

     Po skončení těchto zábavných her jsem se domluvila s Radkem, že mu předám svoje záznamy z foťáku, ale nejprve jsem se musela posbírat a uložit své výhry (moje, moje ;-)). Během cesty jsme blbli. Radek byl tak laskav a zapůjčil mi nejen svou P-90, ale i vestu. Měla jsem SGčkovou košili, tematicky zelené kalhoty a ještě ten šátek…mno, na chvilku jsem se skoro ;-) cítila jako v SG ;-). Děkuji mnohokrát za zapůjčení :). Mmch., Radek je velmi galantní. Spoustu věcí mi odnesl sám, otevíral mi i dveře…jen jedna věc (on ví) mě dosti deptala (to myslím vážně!). Ale jak jsem výše řekla ;-).

     Ještě musím zmínit jeden takový malý zázrak a sice, že mě LAZYjohn požádal o vyfocení. Mno, to pochopí jen ti, co ho znají ;-). LAZY miluje foťáky, ale nerad je focen. Nicméně udělal vyjímku, když byl požádán, aby jeden (snad Antaris) chvilku opatroval a mít na krku dva takové krasavce…to si žádá o foto ;-).

     A Antaris mezitím žonglovala (tedy, ne na conu poprvé, dokonce si zakoupila i tenisáky, protože měla absťák ;-)) a já taky a my obě s tím, že jsme se pokoušely jedna od druhé přebírat míčky za rytmu házení. Mě tedy přebírání moc nešlo. Jenže tohle jde doma špatně trénovat…zeď nežongluje :-/ (rozhodně ne sama od sebe, možná nějací mistři ví, jak na ni ;-)).

     Na jednu hodinu noční se chystalo promítání nového a finálního dílu Doctora Who. Chtěla jsem si naň vzít tématické nedávno vytvořené triko, ale Galavečer zapříčinil, že jsem musela měnit za méně tématické, nicméně suché ;-). Škoda...ta symbolika ;-). Tentokrát jsme dostali ještě větší místnost a ta se brzy zaplnila. Doufala jsem, že si po Continuu spravím chuť. Taky jsem byla zvědavá…na to pokračování od minula (nechci spoilovat ;-)). Jen mě a Klenotku dosti deptali ti, kteří začátek už viděli a prudili nejrůznějšími ...jak to říct slušně…řečmi ;-). Tentokrát už bylo lidí opravdu hodně a výkřiků bylo taky dost. Nicméně díl byl…dobrý, jen mě tam s něčím docela naštvali. Debaty o dílu se vedly samozřejmě poté.

     A to bylo vše, co se stihlo. Spát jsem šla ne za, ale po svítání (většinou jsem to stíhala za ;-)).

     Neděle 6.7.

     Ale fuj. A už je to tu zase. Fujky fuj. Konec conu. Teď zbývalo jen balení a loučení. Nepříjemné. Při balení jsme si ale užili kus srandy. A odnesly to naše plakáty. Já, Shial a Eleira jsme si totiž vymysleli, že bychom si mohli lehounce zašermovat (i když se to sotva dá tak nazvat ;-)). Tedy, neplánovaně, tak to nějak vyplynulo. Ale loučení a balení bylo pak o kapánek snažší ;-).

     Narvali jsme věci do Nappyho auta a já odešla ještě na zhodnocení a připomínky ke Gateconu. Potom už opravdu přišlo to loučení a že se mi dosti protáhlo. Přitom jsem spousty lidí nenašla. Ještě jsme si koupili zmrzlinu, abychom zmírnili žal, nasedli do auta a opustili Chotěboře.

     Závěrem

     A teď pár slov na konec: Bylo příšerný vedro. Hrozný :). To tedy těžko ovlivnit. Nicméně nikdo se neroztekl, tak se to zjevně dalo přežít. O fous ;-).

     Conovský jídelníček obsahoval kukuřici, což musím zajásat. Příště znova, mám kukuřici moc ráda ;-).

     Moc se mi líbila možnost zakoupit si takové ty pěkné metalické obrázky. Dva krásní dráčci už se zabydleli u mě v pokoji (a jeden dokonce i s runovým nápisem…a k přečtení…paráda ;-)) a další obrázek obdrželi rodiče.

     Stydím se, ale nějak jsem si vůbec nevzpomenula na to, že Hypo s Marghem měli výročí svatby. Řečeno mi to bylo až jimi. Krásné minulé výročí a taktéž všechna následující :-).

     Konečně jsem si zahrála tenis ve Wii (díky zvláště Eliassovi a spol za naučení a toleranci ;-)). Je to opravdu skvělé. Kdyby nebylo takové vedro, určitě bych byla mnohem častěji (a též na DDR, které jsem, z bezpečnostních důvodů, raději rovnou vyloučila..tedy krom krátké vyjímky, kdy mě k tomu překecal WiX ;-)...a to mě vlastně ještě bolela noha...co člověk neudělá pro zábavu ;-)).

     Taková zajímavá věc byla, jak se mě pořád lidi ptali na něco v souvislosti s Gateconem. Kdy se budou prodávat nášivky, co to bude za hru apod. Já opravdu nevěděla, já to nepřipravovala ;-). Tedy zpočátku jsem nevěděla, pak jsem se věci, co šly (třeba časy prodávání suvenýrů) raději naučila, abych ty důvěřivé lidi správně navedla. Taková pomyslná třešinka byla, když jsem byla v SG místnosti, hned vedle mě stál Johny a Jarmom (aneb část vedení SGC fanklubu). Přišel jeden človíček, přejel nás pohledem a vybral si mě, aby se zeptal, kdy se budou prodávat SGC suvenýry ;-). Ale nemohu říci, že by mě to celkově nelichotilo :). Třeba nevypadám tak agresivně, ale důvěryhodně a světaznale ;-). Jo, bylo to milé :-). (Ale konec konců, jsem součástí fanklubu SGC, tak to není zas tak vedle ;-).)

     Jo a mmch., pokud si někdo myslí, že mám ráda SGC a SGAP tím pádem odsuzuji (což by bylo dost špatné, když jsem ve správní radě ;-)), tak se z poloviny mýlí. A jestli si myslí, že SGAP miluju a SGC nesnáším, zase polopravda. Je to jasné!? (ne, je to v obou případech to pozitivní ;-)). To jen na srozuměnou či jako lehké varování do budoucna ;-). Je to pravda, jako že Weir se čte „vír“ ;-) (což čte, milí drazí ;-)).

     Jediná vyloženě špatná věc, kterou jsem se na conu dozvěděla, byla smrt Dona S. Davise, neboli herce skvělého generála Hammonda. Je mi to hodně líto. Sice jsem ho nikdy neviděla (a bohužel už ani neuvidím) osobně, ale smrt sama o sobě je smutná. Pamatuji si tohoto herce samozřejmě hlavně z SG, jinak jsem ho viděla pomálu ve vedlejších rolích. Nicméně Hammond je nezapomenutelný. Nechť D. S. Davis odpočívá v pokoji :-(.

     

     Další con za mnou, další vzpomínky, které mi jen tak něco nevymaže (jděte pryč s tím kladivem…), další informace z přednášek, další prožité hry, další spánkový dluh a viděná svítání, další nově poznaní lidé, se kterými se doufám zase příště uvidím a stále ti již dříve poznaní lidé, se kterými se vždycky ráda uvidím. A mnoho dal…jiného ;-). Díky všem za ty chvíle. Cony a jejich atmosféra jsou prostě jedinečné. Tak ať nám to vydrží co nejdéle ;-).

Tar-ara Istandil