Festival fantazie Speciál 2007

(Chotěboř 25. – 28. 10. 2007)


    Čtvrtek

      Den před Speciálem mě opět přepadla nedočkavá nálada. Je hezké, když si člověk říká „už jen tolik a tolik hodin“, ale podvědomí neustále doráží s „ještě pořád tolik a tolik hodin“. Ale dočkala jsem se a to je hlavní.

      Z Prahy jsme odjížděli zhruba v půl šesté. Tehdy jsem se smířila s tím, že povídání o Chapa’ai nestihnu (věděla jsem to, ale do té doby si to nechtěla připustit). Cesta byla dobrodružná. Zvlášť předtím, než Nappy zakoupil něco proti zamlžování skla. A i poté, protože to házelo takové pěkné duhové odstíny. Nappy je ale dobrý řidič a tak jsme bez nehody dojeli až na místo. Když jsme vjeli do Chotěboře a uviděli známá místa, srdce mi zaplesalo. Konečně zase tady. První level radosti naskočil.

      Na registraci skoro nikdo nebyl, takže proběhla rychle a hned jsme se mohli jít ubytovat do Sokolovny. Z léta jsem na to místo měla opravdu pěkné vzpomínky. A z tohoto podzimu budu mít taky. Náš postup k ubytování provázely cedulky s nápisy jako „SGA-project only“ a dovedly nás až do takové pěkné dvoumístnosti. A že skutečně parádní. A jenom pro nás, což byla příjemná změna oproti minulým zkušenostem. Později jsem se dozvěděla, že i toto ubytování provázely problémy, ale naštěstí se toho ujal Tillion a zařídil to takhle parádně, za což mu budiž velký dík. Usídlila jsem se strategicky u židle, která (nejen) mi pak sloužila jako odklaďák. Druhý level radosti dosažen. V místnosti se poflakovali ještě někteří další lidé z sgap a jelikož teď pro nás nic moc nebylo, rozhodli jsme se, že se půjdeme najíst. Vyrazili jsme do Panského domu a u večeře si pokecali.

      Program pro nás začínal až v deset večer, kdy bylo Zahájení FFS s Pravdou (nebo-li Vaškem) v hlavní roli. Chvíli jsme ještě čekali před sálem, ale když z něj na nás Klenotka s Ashrakem vehementně mávali, šli jsme dovnitř a trochu se to podobalo záplavě (sgap bylo dost ;-)). Při Zahájení jsme byli obeznámeni s organizátorskými věcmi, lehce si zahalekali nad tím, kolik Stargaťáků se přihlásilo a zajímavá byla i informace o procentuálním zastoupení něžného pohlaví na tomto conu, protože číslo bylo nezvykle vysoké. A také tu pouštěli jednak nové reprezentativní video pro FF a jednak moje music video z FF07, které jsem udělala z toho, co jsem tam v létě natočila na foťák. To mě samozřejmě ohromně potěšilo. Třetí level. Na conu jsem také potkala pár lidí, kteří si mě v souvislosti s videem pamatovali, což mě rozradostnilo jakbysmet.

      Po Zahájení měl být koncert na elektrické piáno. Někteří z nás si to už rázovali do Panského domu na pokec, kulečník a šipky, ale já jsem, ještě s pár lidmi, zůstala. Koncert se chvíli připravoval, takže jsem si odběhla k baru společně s Klenotkou, která si tam dala večeři. Od ní jsem se dozvěděla zprávu, která mi prozářila nejen ten večer, ale snad i všechny dny následující a pro mě osobně to byla nejkrásnější zpráva z conu :). Před pár dny byla Klenotka na Utopia conu v Holandsku, kde byl hostem i David Nykl (má to ona ale štěstí). A pověděla mi, že prý si na mě David pamatuje :). Mno, možná si pomyslíte, že je to blbost, ale mě v ten okamžik zaplavil ohromný pocit radosti. Je to prostě sakra potěšující informace :D. Další jeden nebo spíš dva levely.

      Když jsme došli do velkého sálu, koncert už probíhal a dověděla jsem se, že hraní témat z LotRa se již konalo. To mě sice trochu rozesmutnilo, nicméně hraní dalších témat smutek rychle zaplašilo. Arlondia hrála naprosto nádherně. Nechápu, že si nezamotala ruce, kolik tam toho bylo k ovládání. Hrála ponejvíce soundtrackovská témata, nechyběla Stargate, Jurský park, nádherný First Contact (ten jsem si v poslední době obzvláště oblíbila), Piráti a mnoho dalšího. I toho LotRa jsem se přece jen dočkala a to v největší míře ke konci. Téma Atlantis (to jsem se snažila přiblížit pomocí mobilu) a BSG sice neznala, ale přislíbila, že se to do příště naučí. Už se těším. Lecos jsem si i natočila na foťák, abych se pak mohla znovu těšit doma. Chvílemi jsem zavírala oči a nechala se unášet krásnými melodiemi, které mi ladně proplouvaly ušními bubínky až do srdce. Zvláště po Zahájení a Klenotčině zprávě tato hudba završila euforický pocit štěstí. Kdyby mi někdo řekl, že za pár dní bude konec světa, bylo by mi to fuk. Tímto jsem ukončila levelový postup, protože už nebylo, kam se dál dostat :).

      Hrálo se dlouho, než si Arlondia vyžádala přestávku. Zašla jsem za ní, abych za ten zážitek poděkovala a vyzvěděla jsem, že se příští den snad někdy bude v přestávce hrát na nějaký větší nástroj. Pokud tomu tak bylo, jdu si vyrvat pár vlasů, ale bohužel jsem na žádnou cedulku s informací nenarazila (může to být tím, že jsem extrémně nevšímavý člověk, co se týče toho něco spatřit ;-)).

      Poté jsem už ale vyrazila s přáteli do Panského domu, abych si užila alespoň chvíli s dalšími lidmi, než tam zavřou. Zahráli jsme si tam kulečník, ve kterém jsem tedy příliš nezabodovala a taky obklopili Darth Revana a obdivovali a půjčovali a fotili se s jeho krásnou M4 :), případně vestou, ve které jsem vypadala jako Thor v Anubiově hábitu (Revan je o hlavu vyšší a proporce těla má taky jiné ;-)). Moc dlouho jsem tam ale nepobyla, protože už bylo vážně pozdě a vyhnali nás. Takže jsme se vrátili a já si šla lehnout…tedy skoro. Měla jsem to v úmyslu, ale byla jsem těsně přede dveřmi odchycena a jelikož jsem přece jen na conu a tyhle lidičky moc často nevídám, tak jsem zůstala a kecalo se a kecalo až hluboko do noci, kdy jsem se tedy už tak nějak odporoučela a ostatní o něco později následovali.

    Pátek

      Na ranní program jsem totálně rezignovala. Už tak jsem měla spánkový dluh z dní minulých. Mlhavě si pamatuju Ariho, který se mě snažil vzbudit, abych šla na jeho přednášku. Tedy to jsem si posléze uvědomila, z rána si totiž pamatuju jen jeho, jak mě budí a říká něco, co si můj mozek nějak neuměl spojit. Něco jsem mu odvětila, ale zjevně úplně mimo, protože si pamatuju smích a kroky pryč.

      Vstala jsem až před SG ruletou, kterou jsem opravdu nechtěla zmeškat (a nebyla tak brzo ;-)). Jen je škoda, že se křížila s Herci z Doctora Who. Tuto přednášku měla Lyta už na Sconu, ale bohužel dost pozdě v neděli a jediný posluchač jsem byla já (ale byl to parádně strávený čas ;-)). Každopádně na ruletě se utvořily čtyři teamy. Já měla sebe, Eleiru a Honzu_sga a byl s námi ještě Arianus, který byl ovšem tak nějak figurant pro všechny, co to potřebovali :).

      Soutěž spočívala v tom, že polovina teamu se šla kouknout na nějakou scénku z SG a tu pak měla té druhé polovině předvést. Bylo nutné určit, o co ve scénce šlo + postavy a název epizody. Teamy se střídaly, stejně jako jejich poloviny. Některé scénky byly docela těžké, i když v klíčových okamžicích se mi naštěstí dařilo. Bohužel nebylo od začátku jasné, zda se body získávají i za uhádnutí soupeřových scének. Ale pobavili jsme se a to byl účel. Po vyhodnocení skončil můj team a team černeamodré se stejným počtem bodů a to osmi a byla tedy dvě první místa. Ceny byly velmi pěkné – ananas a citróny (s tím se mi Arling už pochlubil dopředu). Volila jsem číslo od jedné do dvou a trefila se do ananasu (za který jsem ráda :)). Původní plán obsahoval zkonzumování ananasu na konci conu, nicméně čas tomu nepřál a tak mi ananas skončil doma, kde měl chvíli čestné místo mezi SG věcmi a pak čestné místo v žaludku ;-).

      Po ruletě jsem odešla na Teorii warpu. To byla zajímavá přednáška obsahující spoustu hlavumotajících pojmů. Zapsala jsem si jednu takovou pěknou větu při příležitosti vysvětlování podprostoru: „To, že je to prakticky nepředstavitelné, je teoreticky irelevantní.“ Poté jsem se zastavila u baru, s přáteli pojedla a pokecala a pak si to šupajdila pro svou přednášku. Ananas si prozatím vzala Eleira, aby se mohla taky pokochat.

      Díky nedostatku času se musela useknout epizoda Revelations. Nebijte mě, já za to nemůžu. Snorchl mi pomohl s technikou a já mohla začít. Opakovala jsem Antické písmo v SG z letního FF. Sice jsem se snažila, ale v nových čtyřech dílech toho písma opravdu mnoho nebylo. Jen jeden slajd. To mi udělali ve Vancouveru naschvál, protože v Travelers je toho hodně (ano, už čekám na hr-hdtv, až si budu moci počíst ;-) – snad bude co). Takže krom toho jednoho slajdu jsem tam měla ještě dva nové (ale z dílů minulých) a jinak opáčko. Ale nezdálo se, že by to tak vadilo. A měla jsem tam jeden upgrade, o kterém jsem ani nevěděla, že je pro mě – vodu. Nepila jsem, ale je to paráda :).

      Po přednášce mě, k mé radosti, oslovila Raiqi, osoba z jednoho fóra (ne sgap, ani lap), takže jsem potkala další spřízněnou duši. Jen škoda, že jsme se moc neviděli. Zůstala jsem na přednášku o Dabingu SG, kde jsem se dozvěděla další zajímavosti, které mé neutrály… pardon, neurony ;-) ještě nepoznaly. A co jsem dělala pak? Hmm, mám dojem, že zase kecala s lidmi. Ono bylo vůbec málo času a když zná člověk tolik duší, je dost dobře nemožné stihnout si se všemi promluvit.

      K devatenácté hodině jsem měla docela dilema, zda jít na Wraithy od MontyJacka, které jsem v létě nestihla, anebo jít na 5 dní s Marinou Sirtis. Na CzechTREKu jsem byla a ráda bych si poslechla, co se dělo „v zákulisí“. Nakonec to vyhráli Wraithi s MontyJackem. Tam jsem si osvěžila, co že to ty mršky používají za technologii a další věci. Stihla jsem ještě nějakých deset minut té druhé přednášky (přišla jsem zrovna, když někdo říkal, jak se Marina vyjadřovala o SG (dobře ;-)) – na CzechTREKu jsem se tehdy proklínala, že jsem se nezeptala, i když o pár dní mi to jedna dobrá duše na Lapiduchu sdělila, za což jí budiž ještě jeden dík).

      Potom jsem to zase obrátila a šla na Františku, která přednášela o Mýtech a nadpřirozených bytostech severoamerických Indiánů. Byla to opět moc pěkná přednáška. V polovině (byla dvouhodinová) jsem se rozmýšlela, zda neodejít na Alterány a Ori, ale zůstala jsem. A následně i na Dolejte řediteli, kde mluvil Vašek o průběhu conu.

      Program mi pro dnešek skončil a já s přáteli zapadla na DDR. Konečně :). Zahopkala jsem si do sytosti. I na dvou padech (ale to je děsná honička :)). V tu dobu přijel WiX a taky se od hopkání neudržel. Také jsem narazila na jednu milou osobu jménem Voronde. Prý ji DDR zcela pohltilo a rozhodně bych neřekla, že se tak stalo teprve před pár hodinami :).

      Od DDR jsem ovšem po očku sledovala vedlejší konzoli s takovými těmi pohybovými hrami. Momentálně tam byl jen zvláštní fotbal, který jsem neshledávala zajímavým, protože mi přišel příliš pohybově obyčejný. V pokročilejších hodinách se ovšem objevilo něco víc. Nejprve nějaká doomovka. To jsem neodolala. V jedné ruce jsem držela ovládání pohybu a v druhé střelbu a otáčení. Největší kumšt byl strefit se do dveří :D. Ovládání bylo děsně citlivé. Ale byla to sranda. Když jsme se to s kolegy jakž takž naučili, vyrazili jsme na sebe. Mapa byla ovšem neznámá a větší a hledali jsme se vždycky děsně dlouho. Samozřejmě jsme se jeden druhému snažili ustřelit hlavu nebo aspoň tělo. Já jsem normálně mírumilovný člověk (hele, přestaňte se smát, laskavě, nebo vás srovnám ;-) :-))) ), ale tohle je přece jen hra, takže jsem si to náležitě užívala. Nicméně, za chvíli bloudění přece jen trochu přestalo bavit, tak jsem se vrátila k DDR.

      Netrvalo však dlouho a vrátil se člověk, co uměl hry nastavovat. S pomocí jsem si prosadila box. To teprve byla sranda :D. Zvláště, když se vnější pozorovatel díval na boxera. Ten totiž musel držet ovládání a boxovat či se snažit uhýbat směrem na čidla. Na obrazovce (v tomto případě na zdi) jsme viděli dva boxery, co se mlátí. Docela na fyzičku, ale prostě parádní legrace. Pelikán se tu ukázal jako velký zvíře, protože mu to opravdu šlo. Au :).

      A ještě jsme stihli kousek golfu, ale opravdu jen kousek. To bylo taky pěkné. Bohužel, více jsem se k tomu nedostala, i když jsem to měla v úmyslu. Pro ten den to končilo (bylo pozdě) a další prostě nebyl čas. Někdy musím ještě vyzkoušet tenis, protože ten byl mnohými opěvovaný.

      A jelikož jsem to já, v mezičase, kdy blbli ostatní, jsem si všimla jedné zajímavosti. Na bedničkách u hry byly takové zajímavé znaky. Konkrétně pět. Kdybych ze čtyř znaků ubrala jen trošku čáry na určitém místě, první čtyři znaky vertikálně obrátila a druhý, třetí a poslední znak ještě horizontálně, dostala bych antické písmo, bohužel s poněkud záhadnějším nápisem „yygye“. Ale byl by :). Ano, jsem šílenec a měla bych se léčit ;-). Ale vážně to vypadá hodně podobně, se podívejte sami ;-).

      Po vyhnání od her jsme šli na chvilku ještě do velkého sálu, kde zrovna končilo karaoke. Tedy další den v tahu a šlo se spát.

    Sobota

      Se vstáváním to opět nebylo nic slavného. Sice jsem dříve uvažovala, že si udělám ještě jedno SG tričko pomocí Sava, ale bylo to prostě moc brzy. Přišla jsem, když už se většina trik dodělávala, tak jsem alespoň sledovala Saphiru a Aslana při lepení run.

      Ve třináct byla schůze redaktorů Chevronu, kde se probíraly věci stávající i následné.

      Ve dvě hodiny byla taková SGC fanklubová dvouhodina. Prodávali se SG věcičky, fotilo se na členské karty a byla i beseda. Z věciček jsem se těšila na nové placky, ty se ale bohužel nekonaly a na mých vyhrazených míst na košili zbyla prázdná místa. Holt příště. Koupila jsem si alespoň kanadskou vlaječku (českou už mám ;-)) a objednala si fešnou čepici se znakem Jaffy Apophise (kterou na hlavě slušivě nosil Johny).

      Pak bylo focení na kartičky. Podle návrhů vypadaly velice pěkně. Už se na to těším. Co jsem shlédla svou vyfocenou fotku, snad to nebude tak strašné, ale viděla jsem ji zdálky. Snad neponičí kartičku :). Při tom, jak jsem posedávala, se objevil na plátně zajímavý nápis, který vedl ke kontrole množství prodaných nášivek. Stálo tam totiž, že jeden nejmenovaný viceprezident ;-) porodí ježka, pokud se prodají všechny nášivky. Bohužel ještě zbývaly :).

      Při besedě se mluvilo o věcech okolo SGC, nyní občanského sdružení. V mezičasech jsme se bavili mezi sebou. Do sálu také vtrhla nějaká ku…ehm…lehká děva. Byl to Jimi. Co k tomu říci? Ehm, byl to dobrý kostým :D.

      Za postavení nádherné, ba přenádherné blikající atlantiské brány dostal Jura několik darů, včetně pěkného trička, které prý SGC zanechal David pro speciální příležitost. Jura si pocty rozhodně zasloužil, protože ta brána…je prostě úžasná, to se musí vidět :-).

      A pak jsem se přesunula na přednášku o letošním CzechTREKu, kde, jak už jsem říkala, jsem byla. Dozvěděli jsme se tam nějaké věci ze zákulisí.

      Když jsem vycházela po skončení z místnosti, málem mě zpět zatlačila masa přicházejících lidí na seriálové znělky. Já jsem ovšem měla sraz s Jackem na pokec. Objednala jsem nám maté (prevence před touhou jít spát ;-)) a prokecali jsme celou hodinu. Tolik času kdybych měla na všechny. Ale stejně by to chtělo ještě trochu :).

      Měla jsem docela hlad, takže jsem s pár dalšími lidmi vypadla do hospody. Nakonec jsme skončili ve Vysočině, protože v Panském domě nebylo dost místa. Objednala jsem si jen palačinky a přednostně, abych stihla Klenotčinu přednášku. To se mi tak docela nepovedlo (trvalo jim to), takže na Klenotku jsem dorazila trochu později. Klenotka už od minulého dne krásně chraptěla. Docela chudák, ale zvládla to dobře. Na této přednášce jsem sice už párkrát byla, ale jednak tam byly nějaké novinky a jednak je to prostě David Hewlett, ten se jen tak neokouká ;-).

      Zůstala jsem na Fenomény v SG. To jsem sice taky už viděla, ale mám pocit, že ne tak docela celé. Parádní bylo Minielinino videjko, opravdu skvělé. Velmi jsem se u něj pobavila :D.

      Pak jsem skončila na baru a u pokecu s Arlingem a Arim a pár dalšími lidmi. Příjemné pokecáníčko. I když mě Arianus neustále lákal na nějaký anime slash (ehm, ne, díky ;-)) na který ho nalákal zase někdo jiný. Zpočátku ani nevěděl, co to ten slash je.

      Hned nato jsem, pro změnu, strávila chvíli s Klenotkou a pár holkama z (většinou) sgap, které jsem ještě neznala. Pet Holly, Anijsha a spol. Člověk by si myslel, že sedí s Wraithy, protože se tam jednak ručně vysávali a ty „čáry“ na pravé ruce.. ;-).

      Od půl jedné bylo zajištěno promítání nové epizody SGA Travelers. V adresáři před spuštěním byly i titulky. Poněkud jsem se zděsila, neboť mi bylo jasné, že se nemohli stihnout. Skoro celý překladatelský team byl tady a rozhodně netrávili den nad titulky. Bála jsem se, zda tam nebude nějaké rádoby vtipné komentáře mimo příběh, nejlépe s nepříliš chutným podtextem. Ale obávala jsem se naprosto zbytečně. „Titulky“ byly skvělé :D: „Překlad: Vy sami“ a „Verze bez titulků 1.00“ mě (a nejen mě) slušně rozsekal :D. A pak už jsem se těšila z epizody, která mě velmi potěšila.

      A co bylo dál? Nepodařilo se mi udržet ani Klenotku, ani Pomeranče. Klenotka má ale omluvenku, protože byla nemocná. Velká část naší skupinky se přesunula do vyšších levelů existence – neboli zabrala stůl nahoře vedle čajovny. Bylo nás tam požehnaně. LAZYjohnovi dokonce ke konci ukradli židli a už ji nikdo nechtěl vydat, protože se už pomalu zavíralo. Nicméně na tomto místě jsme setrvali pořádný kus času. A dokonce jsme byli jednu hodinu dvakrát na stejném místě – byla změna času ;-). Povídali jsme si o všem možném i nemožném. A spíš o tom nemožném. Při těchto příležitostech si obzvláště gratuluju k tomu, že nepiju, protože kdybych začala, asi bych se pak studem propadla. Stačí jen grupa supr lidiček a už se chovám…uvolněně ;-). Vypracovali jsme tam teorii o Furlinzích. V této teorii figuroval toust a dávka nechutnosti. Měli jsme také možnost si poslechnout vulkánský rap v podání Eleiry, s tou jsme se pak úspěšně ztrapňovali (mno, tam ne, ale jinde by to tak vypadalo ;-)) několika scénkami a (nejen) Shial a vesele nahrávala (ale scénku si užila taky ;-)). Také se občas pokoušelo fotit/natáčet LAZYjohna, který mistrovsky uhýbal a mizel (ale není to bůh, muhehe ;-)).

      Ze shora nás nakonec vyhnali a my zabrousili do velkého sálu, kde probíhala diskotéka a kulečník v podání zbylých lidiček. Trochu jsme se zakroutili, vypomohli s hadem a bláznivě zaskákali (když zrovna nehráli něco pomalého, což hráli často, navzdory přáním diváků). Když nás vyhnali i odtamtud, část z nás si řekla, že na spaní je přece jen trochu brzo a tak jsme se vydali do města. V jedné hospodě bylo odporně, v druhé už dobře. Bohužel se část oddělila, protože do hospy nechtěla. Já tam šla, bylo tam teplo a klid. Sedli jsme si ke stolu, já, Nappy, Ziina, Molir, WiX, Spike kree a GRISwold. Na obrazovce vedle dávali Óčko, kam se mohla za poplatek poslat zpráva a oni ji zobrazili. Rozhodli jsme se, že pošleme a Ziina úspěšně přišla o 30 Kč, neboť ji ani jednu ze dvou zpráv nechtěli vzít. Nappy to zkusil do třetice a víte, co se říká…tentokrát to dobře dopadlo. Pak jsme čekali a čekali, já s foťákem v pohotovosti a za delší čas se tam skutečně objevila. Původně zněla: „Festival fantazie je sranda, Pravda je někde venku a možná i Enterprise přiletí“. Při zobrazení jsme ale přišli o Enterprise a místo ní se objevila hvězdička. Takže ST jsou sprosťárny…to je sprosté :). Pak jsme se už na obrazovku vykašlali a povídali si. Někteří lidé postupně zaplouvali do světa snů (zvlášť to platilo o vedle sedící osobě, o které jsme chvilku spekulovali, zda není po smrti). Někdy před osmou jsme se s hospodou rozloučili a vkročili do denního světla s lidmi okolo. Zvláštní :). Ziina nás opustila už před tím. Kluci si šli ještě něco zdlábnout, ale já se odporoučela do spacáku. Bylo poněkud skličující, když jsem se blížila ke svému místu 2 x 1 metrů s židlí, protože lidé kolem mne se začali vzbouzet. Tak jsem jim na pozdrav odvětila „dobrou“ a zalehla. Usnula jsem okamžitě.

    Neděle

      Po osmé jsem šla spát, v půl jedenácté mě budili, že prý musím vyklidit budovu. Neochotně jsem se tedy snažila sesbírat. Při balení jsem potkala Klenotku, která se vracela pro věci a odjížděla. Rozloučili jsme se a já zalitovala, že jsme si nepokecali víc. Ještě pořád chraptěla, tak doufám, že jí to rychle pustí.

      To už vstával i Nappy, který si vždycky dává poněkud načas. Batohy jsme si dali dolů, zbytek pak do auta a šli do KDčka. Jelikož Nappy popíjel, museli jsme (já, McBeck a Verones) pár hodin počkat, až alkohol v krvi vymizí. Takže jsme měli všichni ještě dost času. V KD jsme se nepapkali a potkali ty, kdo ještě zůstali. A tak jsme kecali a kecali, až jsme prokecali i O conu po conu, kam jsem plánovala zajít. Ashrak s Pelikánem shromáždili fotky a videa do svých notebooků (takže cenzura nebude možná :D). Lidé postupně odcházeli a čas plynul dál a dál.

      Zhruba v jednu jsme zašli do herny, kde se sice už uklízelo, ale bylo nám dovoleno si ještě něco zahrát. Vybrali jsme nějakou hru o zelenině. Každý měl balík karet a tam byly obrázky květáku, papriky, rajčete, salátu a speciální karta se švábem, co to ještě zamotávala. V jednoduchosti – mělo se říkat cca do tří sekund název té zeleniny, ale hra měla samozřejmě trochu zamotanější pravidla, takže se ne vždy musela říkat ta zelenina, která ležela na stole. Kdo to řekl špatně, získal všechny vyložené katy. Velmi oblíbené slovo se stalo „zelí“ – což bylo samozřejmě špatně. Já zavedla „kapustu“. Verones zase „zeleninu“. Jednou se mi i podařilo udělat spojení papriky a kapusty – Caprica ;-). Nejprve mi to docela šlo, ale postupem času jsem byla zblblejší a zblblejší. Vyložení karty, vypuštění „kaaaaa“ a zoufalé ukazování na kartičku se zeleninou bylo běžnou praxí. Prostě to byla sranda :D. Tohle je supr hra.

      Pak se od nás chtěli odloučit i Shial s Džejn. Shial měla takovou krásnou tašku, která mi připomínala na pohled pozadí v džínách – takový zakulacený s kapsou na straně. Mno a když odcházela, mě došly baterky ve foťáku, tak jsem poprosila: „Vyfoť mi prdel.“ A téměř okamžitě jsem si uvědomila, co že jsem to vlastně řekla a dostala záchvat smíchu. Mno, zábava nechyběla ani ten poslední den.

      Posledním bodem programu byl Shrek 3. Snad všichni jsme ho už sice viděli, ale proč ne. Přišli jsme tak u poloviny. Verones to tam zatáhla, ale ostatní zůstali při vědomí. To bylo poprvé, co jsem na FFS byla v kině :). Po filmu jsme si zašli pro věci, rozloučila jsem se s pár lidmi, nastoupila do autíčka a srdce zaplakalo, když jsme Chotěboř opouštěli. Vůbec nechci myslet na tu dobu, která bude muset uplynout, než se tam znovu podívám. Cestou jsme se ještě stavili na jídle a prodloužili si společné chvíle, ale pak to přece jen skončilo. A hned, jak jsem překročila práh domova, padl na mě smutek.

      

      Co říct závěrem? Con jsem si užila. Co bych mu vytkla? Hmm, byl krátký ;-). Sice se nedostavil ani pan Štěpán, ani pan Harrison, ale ne, že by to tak vadilo. Snad je uvidím jindy. Poznala jsem zase pár nových lidí, věcí a dozvěděla se něco nového. Děkuji všem, kteří mě potěšili nebo se na mě jen usmáli. A kteří mi vyplnili anketu, co jsem jim, když byla šance a čas, vnutila ;-).

      Já chci na con, na festival!

Tar-ara Istandil