Festival fantazie Special 2008

(Chotěboř 24. - 28. 10. 2008)


     Před úvodem

       Jen pár slov k datu zveřejnění reportu - Ptáte se, proč je to tak pozdě? Inu, protože mám úžasnou paměť. Když jsem report dopsala a poslala nejprve do Chevronu, řekla jsem si, že si dám oraz, že to chvíli počká, než to dám sem. Berte to tedy jako nostalgickou připomínku ;-). Dále pokračuji v původní verzi reportu.

     Na úvod

      Na úvod bych ráda něco vysvětlila. Má mysl byla již v době FFS poznamenána jistou záležitostí. Ta záležitost se jmenuje Star Trek: Deep Space Nine. Vlastně slovo „poznamenána“ zdaleka nevystihuje ten stav, ve kterém jsem se nacházela (a stále nacházím ;-)). Možná by se lépe hodilo něco jako „šíleně zasažena“ nebo tak nějak. Znáte takový ten intenzivní pocit, kdy sledujete nějaký seriál, do kterého jste se momentálně naprosto zbláznili? Když sledujete třeba deset dílů za den (když to čas dovolí, nemoc je dobrá, práce je špatná ;-))? Když vám cokoli, co spatříte, připomene něco/někoho z toho seriálu? Když vás už lehce ničí to, jak nemůžete na něco jiného myslet? Neznáte? – Tak to vás i lituju :). Znáte? – Tak to víte, jak jsem se cítila já. Prostě, i když jsem každým coulem Gater, i když jsem vlastně ani nebyla na TREKfestu (i když tady je víc důvodů, třeba velký strach ze spoilerů je jeden z nich :)), tak moje mysl okupovala vesmírná stanice DS9 a sestřelovala většinu potencionálních nepřátel v podobě dlouhodobějších myšlenek na něco jiného ;-).

      A ještě výmluvnou vložku, než začnu - Pokud je o to, jak dlouho mi zas trvalo, než jsem sepsala report (i když předchozí dva jsem udělala v rekordně krátkém čase ;-)), tak vězte, že jsem si ještě před pár týdny myslela, že tentokrát mohu na něco pořádného vymluvit (kdo to tedy čte v Chevronu, tak tomu to může být fuk ;-)). Samozřejmě se opět jedná o DS9. Na což bych se vymluvit mohla, když by ten report vyšel o těch pár týdnů (popř. nějaký ten měsíc) dříve ;-). Nicméně, v době FFS jsem měla za sebou čtvrtou sérii DS9. Kousek reportu jsem tedy skutečně napsala chvíli po dokoukání, ale pak bylo ticho, protože to nějak nešlo. Další a dosti podstatnou, i když ne celou část jsem napsala asi měsíc po dokoukání. Mno a nedávno jsem dopsala ten zbytek. Zasažený fanoušek prosí o odpuštění. Ale dřív to prostě NEŠLO. Protože jak psát report, když se na mě v mysli usmívá postava Garaka, hledí na mě tím svým postranním pohledem a říká „Věřím, že máš opravdu dobré vysvětlení k tomu, když teď máš čas a přitom stále nevidím, že by sis pouštěla další díl...?“, popř. (po dokoukání) čučím na prázdný Word dokument, snažím se něco stvořit, ale co chvíli mi přes mysl přeletí runabout, přelije se Changeling či problikne střela z faseru. Copak to jde vydržet??? Jak má člověk takhle pracovat??? ;-)

     Pátek

      Jelikož jsem v pátek takticky nešla do práce, mohla jsem si dovolit se trochu prospat. Alespoň relativně řečeno (ono skoro vše je lepší, jak ta hodina spánku na letní FF ;-)). Nappy pro mě měl přijet až k domu, takže jsem si lehce přepočítala jeho pojetí včasného přijetí, což mě přidalo ještě něco spánku navíc, a hleděla se připravit na cestu. Vyšlo mi to akorát. Následně jsme posbírali věci a další lidi po cestě a vydali se do Chotěboře. Elemmírë přišel s myšlenkou nové cesty na místo určení, takže jsme objevili netušené postranní cesty a rybníčky a kachničky (ty byly roztomilý ;-)), labutě a celkově přírodu. :) Ale dorazili jsme.

      Registrace proběhla rychle, ubytování bylo též bez problémů. Dokonce jsme viděli i přijíždějící Blancu a spol a hlavně ty parkovací manévry (já tedy nemám co říkat, já řídit neumím vůbec, ale...bylo to zajímavé :)).

      Nappy měl něco naplánované, takže opustil Chotěboř s tím, že se někdy vrátí. Co na tom bylo pozitivní bylo to, že mi přenechal nafukovací postel, bez které by to snad už nebyl ani on. Což bylo velmi potěšující. I když tu bylo potencionální nebezpečí jménem Elemmírë, který vyhrožoval, že půjde dřív spát...a já pak jemu, že ten pád z postele se mu zdát nebude ;-). Ale nakonec se projevil opravdu jako gentleman a postel mi přenechal :). Posléze za to byl prý i rád, protože postel se vyfukovala a nafukování snadným způsobem obnáší velký rámus, případně tahání postele do chodby, aby nafukování nebylo slyšet, ovšem tahání by bylo. Je to přece jenom větší postel. Mno a já to vyřešila vlastní silou svých plic, za což jsem byla označena jako obětavá osoba, co nechce budit ostatní. A já bych je vážně nerada budila, vím, jak to dokáže naštvat mě. A ta postel...to byla bašta :). Tedy ne, že by se mi na mé nové karimatce nespalo docela obstojně, ale postel...je postel ;-).

      Zpět k programu. McBeck a Verones měli opakování Co všechno nám ukázali chlapi z SG, kam jsem si i já opakovaně zašla. Kdo tam byl nej? Samozřejmě Daniel, že ;-). Můj favorit a jeden z mála, co nám něco ukázal....mno, „to“ ne, na co zase nemyslíte ;-). Pěkná hruď stačí ;-).

      Stihla jsem i Slavnostní zahájení. Mluvil tam Vašek o budoucnosti Festivalu. Celkově na FFS toto téma padlo několikrát a začalo se ostřeji rýsovat, že to o posledním FFS není zas tak úplně Pravda, teda pravda ;-). Více než potěšující :-). Na Zahájení se také pouštěla různá videa k Festivalům, mno, nemohu nevyjádřit radost nad tím, že to mé bylo také puštěno a obtleskáno :). Moc mě těší, že se to stále líbí :).

      Rozhodla jsem se, že se podívám na film X-Files: I want to believe. Všici známí byli kdesi v trapu a nudit se mi nechtělo. Akta X mám ráda a tenhle film jsem ještě neviděla, takže to nedalo moc práce se rozmyslet. Navzdory negativním ohlasům, které jsem na film slyšela, jsem si ho docela užila. Nic jsem nečekala, spíš naopak, takže mě to ničím nezklamalo.

      Po filmu jsem šla na bar a doufala, že zábava teprve začíná. Potkala jsem tam Klenotku, která zrovna byla středem pozornosti, protože se blížil Jacob a polovina lidí tam doufala v nějakou zajímavou konfrontaci. To kvůli neshodám ve věci dabing. Rozpitvávat to tu tedy nebudu, ale na internetu to chvíli...trochu vřelo. Rány ale žádné nepadly, naopak to ti dva po jistém čase celkem urovnali a vysvětlili to, co možná nevyznělo, jak vyznět mělo. Já se Shakem jsme přihlíželi, případně něco lehounce okomentovali.

      Známější lidé se z prostor baru nějak vypařili, ale mě se rozhodně ještě nechtělo jít spát. Tak jsem se jala prozkoumat horní patro. Tam jsem měla štěstí a potkala Omiho. Nejprve se opět zaměřil na mé sgap fanklubové triko (se mu moc líbí, ale nechce být člen ;-)), pak se rozhovor stočil ke Star Treku a vůbec ke sci-fi. To bylo moc fain, dlouho jsem si takhle už nepopovídala. A když jsme hovořili o DS9, mé srdce bilo čirou radostí. Protože popovídat si s někým o DS9 je docela těžké. Jako vážně popovídat. Lidi, co to znají, to shrnou pár větami, i když to třeba mají rádi a ti, co to neznají...tak s těmi se moc nepobavíte. A když si vezmete člověka, co to prožívá právě teď (a přitom se dost bojí spoilerů na to, co neviděl :)), není to pro něj tak snadné. Aspoň ne pro mě. Takže tenhle rozhovor byl darem z nebes. Ale prostě celkově, je fain mluvit s někým, kdo sdílí vaše zájmy. To je jedna z těch nádherných věcí na conech ;-). Geek nejste jen vy, geeci jsou tu úplně všichni ;-). A o sci-fi se ráda bavím vždycky.

      Večer jsem zakončila v prostorách baru, kde se debatovalo v kroužku u stolu, kde byl Omi, Ziina, Lyta, Jack, Praotec, Sten a další.

     Sobota

      Na sobotu jsem toho moc nenaspala. Musela jsem vstávat relativně brzy, protože v jedenáct jsem měla přednášku o Mytologii vesmírných lodí. Nejprve to na velkou účast moc nevypadalo, ale po úvodu se to naštěstí změnilo. Taky přišli Damion, Billy Bones a Cemnotar (a někde byl i Toomik), kteří mě vůbec svou přítomností na conu celkově příjemně překvapili, protože se na letním FFku netvářili, že sem přijedou. SG přednáška proběhla bez komplikací (nebo jsou už komplikace s přednáškami natolik zažité, že si to nepamatuju ;-)).

      Na začátku druhé hodiny jsem se dostavila na SGCA bojovku. Sjednotili se teamy a byli jsme seznámeni s pozadím hry (ve výsledku prezentovaném jako najdi, zjisti, vyřeš). Obdrželi jsme kódovaný text a mapku s úkoly. Chvíli jsme dumali, co na tom textu ty divné znaky znamenají. Bohužel pro mě to nebylo ani runové ani antické písmo. Morseovka mě sice přes mysl lehce přelétla, ale nevěnovala jsem jí pozornost, protože jsem si nemyslela, že by to bylo ono. Přišlo mi to příliš obtížné. Já sice leckterá písmena znám (po odříkání vzorových slov), ale vím o spousta lidech, co by jich dohromady nesložili ani pár. Proto jsem si myslela, že morseovka by byla příliš těžká a v bližším teamovém zkoumání jsem stále vyjadřovala pochybnosti. Ale mýlila jsem se, byla to morseovka, jak Xsoft, člen našeho teamu, správně usoudil. Poskytl nám klíč a pak jsme se jali každý luštit svou část papírů s textem. Ovšem u textu byl co k čemu pouze úplný konec, jinak to bylo zcela k ničemu. Což mě tedy docela naštvalo. Luštění mám ráda, ale chci, aby to k něčemu bylo. Nerada dělám něco zbytečně a tohle zbytečné bylo. Jen nás to okradlo o čas, který jsme mohli věnovat rychlejšímu projití části s úkoly ve městě. Některé teamy se rozdělili – jedni luštili, jedni šli do města. Bylo by špatné, kdyby text ukázal něco, co by bylo ještě třeba udělat ve městě, proto jsme luštili všichni, abychom to měli co nejdříve celé (město samozřejmě trvalo déle, proto by to rozdělení mělo smysl).

      Každopádně, pak jsme vyrazili do toho města. Tam byly úkoly jako spočítat okna budovy, spočítat lavičky, kolik stran má věž, jaký rok je napsán na nějakém památníku, kolik je někde prken. Naštěstí se team rozhodl neutíkat (honění z bodu A do bodu B do bodu C... v co nejkratším čase nemám moc v lásce). Nakonec jsme zamířili do Velkých očí (to jediné užitečné z textu) a tam byla cernaamodra, která nám popsala cestu a my museli správně za sebou sepsat čísla odpovědí z oněch úkolů. První pokus nevyšel a když jsme přemýšleli, kde jsme udělali chybu, velkoryse jsme pustili jiný team (to jsme asi neměli) a teprve pak vložili ten správný „kód“. Otevřel se nám poklad, každý si vzal nějakou laskominku a bylo to.

      Po bojovce měl Arling diskusní přednášku na téma „Mohla by brána existovat?“. Docela pěkné, trošku jsme probrali nejen bránu, ale i další věci ve světě SG.

      Před pátou na mě přišlo menší dilema, kam zamířit. Nejvíc se mi chtělo na Dark Knight. Viděla jsem ten film už sice dvakrát, ale byl natolik dobrý, že jsem chtěla i potřetí. To už jsem dlouho plánovala, ale nějak to ne a ne vyjít. Zpátky mě držel fakt, že od devatenácti hodin měla být porada správní rady SGAP fanklubu a nevidět konec toho filmu...mno, ale nakonec jsem šla s tím, ať mi napíší, až to začne a holt přijdu o konec (snad o co nejmenší). A dobře jsem udělala. Schůze byla totiž nakonec odložena na později, takže jsem nemusela nikam odcházet.

      Z filmu jsem se stavila u SGAP stánku se suvenýry (ty, co Blanca opatřila v Anglii i naše fanklubové), koupila si novou sgap placičku a prohodila pár slov o tom, jak jde prodej.

      Pak jsem zamířila na Půlstoletí hudby ve sci-fi, které bylo již v plném proudu. Já si vůbec slibovala, že na Soundtrackconu zamířím na víc přednášek, ale nějak mi to nevyšlo. Tady se pouštěly témata ze sci-fi filmů. Výběr velmi pěkný, jen se na mnoho vůbec nedostalo. Tedy, celkově tam toho byly kvanta, nemohlo by se to stihnout, snad leda v dilatačním poli. Bylo tam i jen spousta mě neznámých názvů sci-fi filmů, které jsem nikdy neviděla. A celé to osvěžovala malá soutěžička, kdy čas od času divák, co poznal znělku, obdržel za odměnu tématický pohled. Jednu jsem nepohotově propásla, ale na druhou, co jsem věděla, už jsem se ozvala a získala pohled s raketoplánem z Armageddonu (a hudbu jsem poznala vlastně díky tomu, že na tuhle muziku existuje velmi pěkné SG music video ;-)).

      Pak se přede mnou vytvořilo větší dilema. Zda jít na Vesmírný boj ve sci-fi nebo na České ST weby. Opravdu jsem se nemohla rozhodnout. Řekla jsem si, že se rozhodnu na baru, kde rychle něco naleju do úst (jsem měla žízeň, dlouho jsem nic nepila ;-)) a hloupě jsem si objednala horkou čokoládu. Co říct...byla fakt horká. Čímž za mě rozhodla, kam jít, resp., že zůstat na baru a foukat, ať to vystydne. Já na ní měla takovou chuť. Bohužel, tu čokoládu bych nepřála ani největšímu nepříteli, protože....mno, byla opravdu ...nedobrá. A žádný cukr navíc to nespravil. Pak jsem se dozvěděla, že jsem jen patrně měla smůlu na toho, kdo mi ji namíchal. Co se dá dělat.

      Sex ve Stargate už jsem si ale ujít nenechala. Už jsem to sice viděla, ale bylo to parádní, tak jsem šla znovu. Mno, už to nebylo jako poprvé. Člověk už ví, co čekat, ale stejně, byla to parádní přednáška ;-).

      Později toho dne jsme s SGAP konečně uspořádali fanklubový sraz (tedy po jisté další čekací lhůtě). Na konci jsem ještě přítomným vrazila do rukou ankety na SG, o jejichž vyplnění mě zase požádala Hypo.

      Po tomto jsem zabrousila do vyšších prostor KD a objevila tam skupinu Bad Wolf (holky, co rádi Doctora a co si „Bad Wolf“ obvykle píší na různé části svých těl ;-)) a ještě pár dalších lidí. S těmi jsem strávila určitou část večera pokecem o všem možném v duchu zábavy.

      Zbytek večera jsem pak strávila v přítomnosti Stena (který se postupně dostával do uvolněnější a uvolněnější nálady v přímé úměrnosti vypitého pitiva ;-)). Objevil se i Omi, který se rozhodl zaujmout agresivnější postoj a poté, co si Sten zapůjčil ozkoušet mou atlantiskou bundu, snažil se moje triko dostat násilím (tady ovšem musím důrazně poznamenat, že pod tím trikem jsem měla ještě jedno spodní, aby to nevyznělo jinak, než by mělo, to zase ne ;-)). Mám dojem, že Sten taky přiložil ruku k dílu, ale i tak měli smůlu ;-). Spát jsem šla nedlouho před uzavíračkou baru.

     Neděle

      Co jsem nenaspala na sobotu, to jsem naspala na neděli. Jelikož Nappy byl stále v trapu, postel zůstala nadále v mém držení. Rezignovala jsem nejen na veškerý ranní a dopolední, ale tuším i část odpoledního programu a jediná má starost byla, zda budu spát na zádech, levém boku, anebo pravém ;-).

      K tomuto dni jsem nějak snad ani moc nebyla programu, spíš jsem se potulovala kolem,obcházela lidi a šetřila síly na večer ;-).

      Byla jsem však na přednášce o dabingu, kterou měli v režii Jacob s Klenotkou. Dabing se týkal hlavně tehdy připravované SGA televize AXN Sci-fi a hovořilo se o tom, jak vše probíhá, jaké jsou strasti, ale též i radosti.

      Během dne se ovšem událo něco nanejvýše zajímavého. Konala se přehlídla Daleka. Dragon Lord si nahoru do KDčka přinesl svůj nový přírůstek do rodiny v podobě dálkově ovládaného Daleka (takovej ten robot z Doctor Who). A ten byl ÚŽASNÝ. Utvořil se kolem něj kruh a Dalek se uvnitř něj pohyboval a čas od času nám vyhrožoval exterminováním a podobnými milými věcmi. Leckdo z těch, kdo měli sonic screwdriver (hahá ;-)), se ho na Daleka také snažili aplikovat.

      Někdy k večeru měla Blanca soutěž Nejslabší, máte padáka! Vím, jak stále vymýšlela nějaké, aby jich bylo dost. Já tam tedy nešla, protože nesnáším soutěže, které si zakládají na ponižování soutěžících. Blancu mám ráda a chtěla bych, aby tento stav přetrval. A prý to moderovala jako mrcha, takže jsem udělala dobře.

      Nedělní večer stál opět za to. Jelikož jsme se (já, Nappy, Elemmírë a McBeck) přihlásili na turnaj ve Wii, taky jsme v určený čas napochodovali na místo určení, abychom dokázali, jak jsme děsní machři a vyhráli nějaké ceny ;-). Ono se totiž skoro stalo, že budeme jediní soutěžící. Naštěstí se ale přece objevil i někdo jiný. Tak, hráče bychom měli. Teď nějakého toho organizátora. Jenže ten se nějak nedostavoval, tak jsme si to uspořádali sami ;-). V turnaji v tenise jsme se shodli. Tenis je skvělý, tenis mají všichni rádi. Zahráli jsme si pěkně, už ani ale nevím, kdo vyhrál :). Rozkol nadešel až u další disciplíny. A to boxu. Ten moc nemusím, ona tak nějak celá naše skupinka ho moc nemusí. Panáček mi většinou nedělá se svýma rukama to, co já dělám s mýma, neznám fígle na to, jak se docílí nějakých úderů (přetočením ovladače či tak) a člověk se u toho děsně zapotí a pak ho tak akorát bolí ruce. Chtělo by to trochu víc realičnosti a ...karate nebo tak něco ;-). Každopádně u tohodle jsme se trochu chytli. Nakonec jsem tedy svolila, že já to odboxuju, abych předešla nepěkné hádce. Prohrála jsem, ale zas tak snadné to nebylo (ale ani těžké ;-)).

      Myslím, že jsme hráli ještě něco – snad bowling, ale tam už se to nějak rozdrobilo, ani se nějak moc neurčilo, kdo že to zvítězil, zato jsme si průběžně nabrali ceny, co tam byly k tomuto účelu připravené. Ono bylo vlastně fuk, kdo vyhrál, i přes ten rozpor v boxu jsme se u hry výborně pobavili ;-). Nějak ještě ke konci přišel nějaký organizátor, který ovšem (možná s mírnou nelibostí) shledal, že jeho pozdní příchod se nás nikterak nedotkl a taky to, že je vskutku pozdě na to zorganizovat turnaj, který je už vlastně odehraný a téměř všechny ceny si už někdo sbalil (ale myslím, že dělení cen bylo docela spravedlivé, celkem :)).

      Po turnaji jsem chvíli strávila u deskovek. Resp. jsem zpozorovala Damiona a ostatní, jak hrají Osadníky, tak jsem přisedla, ale nehrála, nýbrž si s nimi povídala, zvláště pak s Damionem, což je velmi milý člověk. Po nějaké době jsem se zeptala, co to je tam vedle u konzolí za hru s kytarou (Guitar Hero) a to mi bylo doporučeno, ať to jdu zkusit. Tak jsem to šla zkusit. Jestli to neznáte, jde o tohle. Máte takovou „kytaru“, kde jsou místo strun barevná tlačítka. Na druhé straně (té normálně „brnkací“) máte takové, chmmm, tlačítko na brnknutí a ještě takovou páčku. Funguje to tak, že vám hraje nějaká písnička a na monitoru před vámi vidíte takové dráhy, po kterých přijíždí barevné značky a když dospějí určitého bodu, musíte zmáčknout příslušné tlačítko na jedné ruce a druhou brnknout. Můžou být také delší, to musíte tlačítko držet a případné pumpování páčkou vám přidává body k energii (jakož i správné držení „akordů“). Ta se pak může využít tak, že efektně (či méně efektně ;-)) máchnete kytarou a aktivujete ještě takové efektnější hraní (barvičky, zvuk, váš hráč na monitoru začne šílet a myslím, že je to ještě dobré pro více bodů). U máchání kytarou se ovšem snadno ztrácí soustředěnost, takže se mi x-krát stalo, že jsem porušila část bezchybného hraní. Zní to možná trochu jako blbost, ale je to HROZNĚ NAKAŽLIVÁ ZÁBAVA! ;-)

      S klukama (hlavně Damionem a spol) jsme u toho pak strávili šílenou spoustu času. Vlastně skoro celý večer. A přidal se i leckdo z sgap.

      Zbytek večera, mno, spíše chci říci noci, jsem strávila ponejvíce v milé společnosti Eliasse, hovoříc o všem možném (i lehce DS9 ;-)). Od baru nás pak museli vyhazovat. To bylo…k ránu ;-).

     Pondělí

      Ani v pondělí jsem to se vstáváním příliš nepřeháněla, i když už jsem neměla postel, nicméně má upgradovaná karimatka taky není k zahození.

      V jednu jsem se šla podívat na Zbraně starověku, kteréžto téma považuji za velmi zajímavé, jakož i přednášející Hana’an, která imo přednáší velmi pěkně.

      Následně byla ve velkém sále Beseda s dabéry Hvězdné brány. Alespoň tedy s tím jedním, který přijel. Pozdě, ale přijel. To jsme ještě spekulovali, kdy a zda vůbec dorazí. Ale podařilo se a tak jsme mohli přivítat pana Mejzlíka, který nás svou návštěvou poctil již podruhé. Byl zrovna trochu nachlazen, což nám vůbec nevadilo, i když bych řekla, že byl v důsledku trochu unaven. Beseda probíhala stylem otázek a také se pouštěly ukázky jeho herecké tvorby, jakož i nový dabing SGA, kde jsme ho mohli v pilotním díle opět slyšet mluvit Jacka O’Neilla v podání jeho českého hlasu.

      Po besedě se někteří lidé nahrnuli k pódiu, aby obdrželi podpis a někdo si vyprosil i vyfocení v bráně. Akčně jsem se vypravila pro podpis na fotku, kterou jsme s ním ještě s pár holkama udělali, když tu byl posledně, kdy jsme ho odchytli na odchodu a poprosili o foto. A když už jsem tam byla, představa fotky s ním a bránou v pozadí vypadala velmi lákavě, tak jsem ho poprosila a foťák vrazila do rukou nějakého zmateného človíčka. Lidi, co se chtěli vyfotit, fotila i Hypo, ale té prý nějak protestoval foťák. Nicméně má fotka je v poho, děkuji tomu, co ji dělal.

      O hodinu později jsem šupajdila do SG místnosti, protože jsem měla přednášku s názvem DannyBox, což byl výběr music videí o Danielovi Jacksonovi. Měla jsem mít původně přednášku jindy, ale svolila jsem ji vyměnit se Stalkerem, který potřeboval přesunout tu svou, protože touto dobou již odjel. Mno, moc taktické to nebylo. Příliš lidí nepřišlo, což mi přišlo trochu divné. Hypo mi pak osvětlila, že mám proti sobě hned čtyři filmy významnějšího rázu. Alespoň doufám, že to bylo tím :D ;-).

      Když jsem si u baru dala něco k snědku, potkala jsem tam Klenotku s Ghani a přifařila se. Klenotka se pak někam vypařila, ale s Ghani jsme pěkně probrali SG. Rodneyho, Radka, Daniela, co nám vadí a nevadí (Ghani by například někde prý ubrala „drsnosti“, já naopak přidala). Byl to pěkný rozhovor, odrážející různé názory (ale jak na co, třeba v postavách jsme se myslím docela shodovaly a společně se z nich těšily).

      A pak nastal Galavečer Gateconu. Samozřejmě jsem tam nemohla chybět. Krom rozloučení s linií došla řeč i na dávání cen ze soutěží. Také se často vyzývali diváci k „Prosím, omluvte Jacoba“, když byl jakýkoli problém, což byl takový interní humor, provázející celým conem ;-). A pak tu byly hry. Většina z nich se hrála už na letním FFku. Rádi jsme si je zopakovali. Například kreslení nějakého pojmu z SG se zavázanýma očima, obíhání osob, které jsme si vyhlédli a které zas obíhali nás, vzájemné zírání v kolečku (nebudu se opakovat s popisem, kdyžtak viz FF report)…a přibyla ještě jedna nová. Samozřejmě jsem se zúčastnila, čeho jsem jen mohla :). K té nové hře - to si několik lidí, představující Tok’Ry (mmch., v originále to není plurál, takže by to mělo být psáno jako Tok’Ra stejně ;-)), zavázalo oči a několik kroků před nimi byl člověk, co je volal k sobě. Háček byl v tom, projít těch x kroků, protože v onom prostoru se rozmístili ještě lidé představující Goa’uldy, kteří se sice hlasitě projevovali, ale Tok’Rové (zase, jo ;-)) měli sakra těžký úkol projít mezi touhle pavučinou, aniž by se kohokoli z nich dotkli. Já jsem volila méně schůdnou cestu částečně i přes židličky, když to tedy šlo, ale o posledního hada jsem přece zavadila (Miniel, jsi ale vůbec nebyla slyšet! ;-)). Pak proběhlo ještě jedno kolo (docela sranda se na to dívat ;-)) a to se Černáamodrá dostala až do cíle.

      Po Galavečeru jsem opět potkala Ghani chvíli před Dolejte řediteli a pokecali jsme lehce ještě o DS9 (hahá ;-)).

      Poslední večer jsem si opět náležitě užila. Nejprve jsem opět prokecala nějaký čas s Eliassem u baru a pak jsme si šli zahrát Wii. Rada – pokud nechcete prohrávat nebo nejste fakt dobří, nehrajte s Eliassem tenis. Já v něm tedy nejsem zas tak nic moc, ale aby mě někdo takhle drtil…udělala jsem jeden bod, na což jsem patřičně hrdá. V baseballu to bylo lepší, to byla remíza a u golfu jsem zvítězila (a tomu se, milí drazí, říká náhoda ;-)). Dále jsme přešli ke Guitar Hero. Jj, šíleně návyková hra. Nechci vědět, co by si pomysleli pořádní hráči na normální kytary…lidi, co blbnou s tlačítkama. Tak schválně, kdy si to koupím ;-).

      A pokud jde o návykové hry za zvuku hudby, další zastávka DDR. Tam též šli Damion s…eh…mno, a teď kdo to byl. A já byla přesvědčená, že ty dva bráchy už od sebe rozeznám. Na conu (po čase) skutečně ano, ale teď…já se moc omlouvám :-/. Prostě buď Billy Bones nebo Cemnotar (jeden byl tady, druhý tou dobou v KD na parketu).

      Když jsem se dostatečně vyblbla při těchto hudebních hrách, šlo se do KD a hurá na disko. Mno, Eliass se na to moc netvářil. Já si ale na parketu patřičně užívala. Mé nezměrné díky všem tanečníkům, kteří si se mnou zatancovali. Bylo to báječné. Jen se mi pak nelíbilo, že nás odtamtud brzy (ok, pro mě brzy ;-)) vyhnali.

      Zanedlouho jsem byla nucena se rozloučit s Damionem, Cemnotarem a Billym, protože ti už za chvíli odjížděli (myslím, že snad ani nespali a jeli rovnou). Doufám tedy ve shledání na dalším FFku. Ale byl tu ještě Eliass a případní kolemjdoucí, co se mohli přidat k pokecu. Když jsem se rozloučila i s Eliassem, odmítla jsem jít spát a snažila se najít místečko, kam se vetřít. To jsem vskutku našla v KD nahoře v druhém patře, kde sedělo několik zlitých…ehm…přiopilých (bez „při“ ;-)) osob. Zrovna se slavili narozeniny Lyty a krom ní tam byla k nalezení samozřejmě Ziina, taky Praotec, Deus (ten měl teprve dost ;-)), Gargamel, Jack a ještě pár dalších. Přijali mě do svého kroužku…a raději moc nebudu rozepisovat témata či akty, ehm, akce, co se tam odehrávaly :D :D ;-). Když se nás (kdo to byl…že by Vašek??) někdo snažil vyhodit i odtamtud, výmluva „slavíme narozeniny“ nám koupila další čas navíc ;-). Mno, ale nakonec nás přece vyhodili a to už jsem tedy šla na kutě.

     Úterý

      Ráno bylo bohužel opět smutné. Byl konec conu, zbývalo jen balení a loučení. A dobrá, ještě poslední Guitar Hero, přičemž tentokrát se sešla podstatná část lidu SGAP. Ale postupně odjížděli a odjížděli. A pak i my.

      Con byl tradičně skvělý. Vyzdvihuji konkrétně večery, kdy jsem se vůbec nenudila a skvěle se bavila s leckým, koho jsem měla to štěstí potkat. Spát jsem odcházela většinou až tehdy, kdy mě vyhazovali (ten bar by mohl být déle…ale kdy by, chudáci, spali, že ;-)), takže to byl téměř stoprocentně využitý čas.

      S lidmi z SGAP jsem se ovšem zas tak moc neviděla. To je škoda, ale to si vynahradím jindy. Třeba Klenotku a Pomeranče jsem si předtím užila na CzechTREKu a ST akci s herci, takže to se časem spraví ;-).

      Toto byl první Festival, kdy jsem u sebe měla sonic screwdriver (ne první akce, ale první větší akce), takže jsem se necítila méněcenná a když na to přišla řeč, měla jsem čím blikat a pípat. A když na to řeč nepřišla, tak taky ;-). Skvělé je, když se sejde víc lidí, kdo screwdrivery mají a začnou s tím hromadně blbnout :D. A když jsme u těch prvenství, taky jsem měla na sobě novou atlantiskou uniformu (tu správnou a pravou s trojúhelníčky – konkrétně modré (vědec)). Za celý con jsem na ní obdržela několik pochval, které mě samozřejmě velmi potěšily :).

      Pokud bych ještě měla označit, v jakém duchu se mi con nesl, tak nejspíše v duchu Guitar Hero (a vůbec těch večerů). Protože jsem tam chytla nové nadšení pro něco a taky závislost (aspoň po dobu conu…a až to zas někde uvidim, zkuste si mě zastavit (zkoušeli jste někdy zastavit třeba čas? ;-)).

      Když se con blížil ke konci (a když pak skončil), jediná věc mě držela nad vodou, něco, na co jsem se domů těšila. Hádejte…ti, co pořádně četli, tuší a pro ty ostatní – ne, nebyla to lákavá vidina normální sprchy, ani měkká postel, ni pokrmy, po kterých mohl člověk prohlásit, že je syt…bylo to vědomí, že až přijedu domů, mohu si sednout k počítači a pustit si další díl DS9 ;-). Já vím, už s tím začínám být dost otravná…mno, zvykejte si, moji drazí, zvykejte si ;-).

Tar-ara Istandil