Čím víc stárnu, tím později balím věci na cony. Tento den toho byl zářným příkladem. Ale znáte to: „Vždyť je ještě tolik času, con je až pozítří…zítra…odpoledne…za několik hodin…frak!(sakra)“ Takže když jsem se vrátila ze školy, naházela jsem věci do batohu a zas vyrazila do Prahy. Cestou se mi opět podařilo lehce zabloudit, ale poslední úsek cesty jsem potkala spřízněné duše s batohy, takže to už proběhlo v pohodě.

      U budovy, kde se Scon pořádal, už stáli moji přátelé z sga-project fóra, kteří mě uvítali udivenými pohledy, zaměřenými na můj batoh. Asi si mysleli, že někoho pašuju. Já za to nemůžu, že mi karimatka se spacákem zaberou 3/4 prostoru. Asi bych si to na ten batoh měla napsat, aby se lidi furt nemuseli divit.

      Zatímco jsme postávali před vchodem, snažila jsem se zaplašit obrazy (nejen) run, které mi vyvstávaly před očima. Ještě předchozí den jsem totiž dokončovala svou přednášku o písmu v SG a jelikož jsem na ní pracovala i dny předešlé, poněkud se mi to vypálilo do mozku. Znáte ten pocit, když třeba hrajete dlouho nějakou hru a pak jdete spát a neustále vám před očima poskakuje koníček/ruka se zbraní/padající tetris. To vám i malý roztomilý obrázek králíčka přijde jako horor první kategorie. A teď si představte, že vidíte samá písmenka. Tak například Klenotka měla jedno na popruhu (no, on to byl jen nějaký ornament, ale prostě měl ten „správný“ tvar). Jedna slečna měla kabelku s nějakými nápisy. Naštěstí jsem je neznala, jinak bych si jistě byla tu kabelku přečetla. To je profesionální deformace. Naštěstí jsou však její formy u fanů poměrně běžným jevem.

      Každopádně jsme lehce pokecali a pak začala registrace. V tělocvičně jsme sice propásli klasické žíněnky, ovšem naskytla se nám lepší příležitost v podobě…ehm, takového toho dlouhého „koberce“, co se na něm dělají kotouly ;). Tam jsme se vešli všichni a ještě zbylo místo.

      Pojedla jsem, popila, krátce pokecala s Honzou_sga, který byl ubytován nedaleko nás, prohlédla si budovu, stačila utratit penízky za jednu knížku a pak konečně vyrazila na program a sice na záznam divadla Tři zlaté vlasy generála Hammonda. Už jsem to tedy viděla na živo, i když to byl důvod, proč jsem na to šla znovu. Toto divadlo jsem už popisovala v příslušném reportu na FF 2006, takže to vynechám.

      Po divadle jsem zamířila k místnosti věnované seriálům. Ještě tam šel Lost, ale potkala jsem Ziinu, která si domýšlela věci na svou zítřejší přednášku, tak jsme krátce pokecali. Pak začal Who is Who o Doctorovi Who. To jsem vlastně už taky viděla (na Trpasliconu) nebo tedy velmi podobnou formu přednášky o základních věcech v tomto seriálu, ale také to rozhodně nevadilo.

      Jelikož Jarmom sliboval nové objevy ananasů ve Stargate, šla jsem se podívat, kde se ty mršky ještě skrývají. Ale není nad ananas v polici, s protiradiačním oblečkem, případně mražený. To jsou moji favoriti.

      Den jsem uzavřela v baru. Tam jsme já, Klenotka, Antaris, Saavik, Dragon Lord, Tillion a Sopdet nějakou dobu poseděli a pokecali. A někteří se také poprali a nebyla já to nebyla…že, Dragone a Antaris ;-). Spát jsem šla neobvykle brzo, totiž asi o půl jedné. Doufám, že to není nakažlivé. Tohle se mi na conech často nestává. Nicméně se aspoň můžu krásně vyspat, že…?

   Sobota

      No, nemůžu…vyspat se v tělocvičně rozhodně nemůžu. To je prostý fakt. Zatímco jsem si libovala, že vstávat budu až v deset, probudila jsem se v osm a hodinu se poměrně marně snažila usnout. Nevím, jak mě taková blbost vůbec mohla napadnout. Mno nic.

      Aspoň jsem měla spoustu času na…flákání. Ale tak při té příležitosti jsem pokecala se Shortym, kterého jsem jinak moc neviděla.

      Na jedenáctou jsem měla naplánovaný Jukebox. Z tělocvičny jsme vyrazili s Antaris a na místo určení se dostali o nějaký čas dříve (ne, než jsme vyrazili, ale než byla jedenáctá – jsme sice na conu, ale vše má své meze (teda skoro ;-)). Před SG místností se prodávali (nejen) SG věcičky, takže jsem zase utratila prachy (já tady vždycky něco utratím, někdy i víckrát za den, je to takový zvláštní fenomén). Zálohovala jsem si placky Doctora a nově zakoupila takový ten gumový náramek na ruku s nápisem Stargate (v mojí oblíbené zelené barvě). Koupila jsem si ho vlastně z principu – Stargate, že a ještě podporuju Goa’uldy…teda pardon, hady v zoo. Nicméně nedlouho poté jsem zjistila, že je to naprosto skvělá ohebná hračička, kterou můžu libovolně mačkat (no, ne tak libovolně) a kroutit a vůbec s ní všelijak blbnout. Výsledkem je, že to teď pravidelně nosím a ve škole si s tím ráda tajtrlíkuju ;-). Sice je poněkud většího průměru, než by bylo ideální, ale co. Ovšem při dokazování toho, jak si to bez pomoci druhé ruky rychle zklepu ze zápěstí, odletěl náramek na krátký výlet a přistál na usínající Klenotce (to se odehrálo ten den večer). Ale pokus byl úspěšný – jde to ;-).

      Taky jsem potkala Lytu, která dnes zavítala na con, oblečená jako Rose z Doctora. No a pak už konečně ten Jukebox. Krom snad jednoho videa jsem znala všechny a to bohužel i ta „nová“, která zas tak nová nebyla. I když v Jukeboxu ano. Ale tak výběr to byl tradičně dobrý. Jen to otevírání a zavírání dveří. To světlo dokáže vyrušit. Zase si tam ale nikdo nezpíval, takže v poho.

      Dál jsem zůstala na Technologii sci-fi seriálů, kde Mikos probíral různé typy zdrojů energie, pohonu a dalších věcí v porovnání se skutečností. Zajímavá přednáška.

      I když poněkud přetáhl a to měla právě přednášku Klenotka. O Pegasus conu v Londýně, kde byla nedávno ještě se Saavik. My z fóra jsme se tu samozřejmě sešli a vůbec nám nevadilo, že jsme jednak už Klenotku několikrát zpovídali (jé, chudák…jak se z toho Londýna vrátila :)), přečetli report, co o tom napsala a pak jí znovu několikrát zpovídali. Udělali jsme ji tu i mexické vlny. Já sice seděla trochu stranou, ale tak můžete si představit vlnu, která se ve své konečné fázi teleportuje o kus dál. Jsme ve sci-fi, ne ;-).

      Tedy přednáška byla o tom, jak to na takovém conu v Londýně vypadá, co se tam děje, jací jsou tam lidé apod. Je to prostě něco úplně jiného než u nás. Člověk hrozně zatouží, aby tam taky mohl být. Nicméně cenové relace jsou poněkud jiné než u nás.

      Poté přišla na řadu hra. A to přímo SG hra. Mise Zelenka. Již před conem jsem uskutečnila svůj vychytralý plán, kdy jsem na den svátku jména Radek poslala Klenotce zprávu, že když je toho Radka, měla by ho uctít tím, že si zahraje tady na conu. A uspěla jsem. S ní i se Sopdet. Tedy pokud jde o Klenotku, můj první úkol splněn (jak jsem si určila). Teď ještě to DDR…to bude těžší. Když totiž Klenotku přibiju k padu, nebude moci skákat a když to neudělám, tak mi uteče. Ale držte mi palce, já se jen tak nevzdám a rozvíjím nápad s provazy ;-) …ehm, ahoj, Klenotko, to víš, že si dělám srandu…skoro… muhehe ;-).

      Každopádně (zase odbíhám) jsme ještě přibrali Tilliona a team byl kompletní. Byla jsem velitel, Sopdet můj zástupce, Klenotka vědec a Tillion lingvista. Mmch., Tillion chtěl být rasou cylon, což jsem mu zatrhla a dala na výběr z alternativ – buď Antik nebo Asuřan. Vybral si Antika.

      A o co to vůbec šlo? Totiž Radek šel na misi. Bohužel byla planeta napadena - tuším Wraithy, on se ztratil a zbyli jen zranění. Nejprve jsme dostali šifru (a naštěstí i klíč). Jelikož jsme v teamu měli dvě tužky, Tillion luštil od začátku, já od konce. Kde je Radek? Zeptejte se zraněných. A kdepa jsou zranění? Takže jsme je vyrazili hledat. Prvního jsme našli hned v baru. Měl obvázanou ruku a chtěl po nás pití. Sopdet ho šla koupit.

      U dalšího zraněného jsem zvolila efektivnější způsob hledání. Aneb „vy dva běžte nahoru, my dvě půjdem dolů a každá na jinou stranu“. Tímto jsem našla Margha, kterému bych dala medaili za příšerné mumlání a kroucení celým tělem a pak ho postavila ke zdi a vystřelila ;-). U něj mi určitě odumřelo spoustu neuronů. Domluvit se s ním, to bylo něco strašného :D. Byl skoro slepej a hluchej a to nemluvím o komunikačních schopnostech. Radka jsem mu, po mnoha útrapách, naznačila jeho pověstným „hrabáním se v ovládání Jumperu nad úrovní hlavy“.

      Když jsem pak se pak vydala hledat zbytek teamu, Tillion nám zase sdělil, že se Sopdet našli dalšího zraněného, takže jsme zase upalovali nahoru po schodech. Chudák Klenotka si stěžovala, že na to fakt nemá boty. Posledním zraněným byla Abysss s obvázanou nožičkou. Tillion, spatřiv nejspíše poslední naději na prokázání svých komunikačních kvalit, se ujal slova. Upozorňoval na nedostatky dlahy a kterak to zlepšit a když se Abysss otázala, jak nám může věřit naše dobré úmysly, srdceryvně se rozpovídal o kráse Atlantis. Od ní jsme tedy konečně obdrželi onu podstatnou informaci, když nám ukázala fotku, jak vypadá ztracený Radek. Ale…najděte si ho. Tedy jsem opět zvolila postup – ty tam, ty tam. Radka jsem nakonec našla já. Byl zastrčený ve výklenku u tělocvičny. Přiznám se, že pokud by tam nestála skupinka lidí, asi bych ho našla až na druhý pokus. Prokázal se nám, když si nasadil brýle a pak nám postupně odebral průvodní listy. U toho, co jsem mu dávala já, si napsal číslovku čtyři. Ale tak dobrý. Všichni z Atlantis jsou jistě rádi, že je živý a zdravý :). Byla by ho přece škoda. Když jsme se pak vrátili do SG místnosti, mohli jsme si vybrat jednu fotku (bohužel docela malou) se zmíněným ztracencem (tentokrát s tím opravdovým…vlastně ne, ne u všech fotek, někde byl „jen“ jeho představitel ;-)). Takže jsem si toho „jen“ představitele vybrala. Krásná veselá fotečka :).

      Hra byla poměrně dost krátká, i když plánovaná na dvě hodiny. Jelikož vyhlášení bylo až ve čtyři, měli jsme volno. Klenotka se šla najíst a objednávala si za mého recitování „Na dně moře“. Tu jsem si ale uvědomila, že bych ráda zaskočila na Doctora a podívala se, o čem je „Dr Who – milník SF a populární kultury 20. i 21. století“, takže jsem se odporoučela. Tam jsem ale zjistila, že se promítá nějaký díl se šestým Doctorem, tak jsem se vrátila do baru, dorecitovala, co jsem nestihla a koupila si čaj (byla jsem po nemoci, já tam toho čaje vypila…). Řekli jsme si, že se půjdeme podívat na narážky na ST, takže jsme sebrali své pitivo a vyrazili.

      To bylo velice pěkné. Přednáška se skládala z ukázek z různých filmů a seriálů, kde byly právě nějaké ty narážky na Trek. Je to holt už dávno kultura :).

      Pak jsme se vrátili na vyhlášení hry. Skončili jsme tedy jako čtvrtí z devíti a obdrželi diplomy (jé, já ráda diplomy :)). Člověkem s nejvíce body celkově SGCA se stal JacobCarter, který o něco překonal dosavadního Dragon Lorda. Ti se snad museli zúčastnit úplně všeho, co bylo :).

      Teď jsem měla zase mezeru v programu, tak jsem si šla dát do baru nějaké papáníčko. Připojila se ke mně Lyta a pokecali jsme.

      Následovalo vyprávění o SG hercích na různých conech od lidí, co tam byli. Jak jsem záviděla Klenotce Londýn, tak jsem záviděla…všechny tyhle cony i těmto osobám. To musí být tak…naprosto a neuvěřitelně úžasný a skvělý a parádní a fantastický…ach jo. Já si to holt můžu nechat jen vyprávět (ne, o té pistoli a ponožce pod polštářem vám říkat nebudu…ani o té vyhlédnuté bance se sabotovaným alarmem).

      Dále šel program o SG hercích naruby aneb v jiných rolích. Byla tam i pěkná bonusová videjka pro zasmátí.

      A pak byl Galavečer. Sice se mi tam nejprve moc nechtělo, protože mi nikdo nebyl schopen podat informaci o tom, co tam má vůbec být, ale šli tam všichni, tak jsem šla s davem. Bylo tam pěkně narváno a když říkám pěkně, tak tím nemyslím pocit krásy, ale označení množství. Přece jen se nám děvčatům (aspoň většině) podařilo posadit se na židličky. Což nebylo vždy tak úplně nej, protože ty židle byly vzadu a lidské hlavy vepředu. Ale přece jsem něco viděla. Rozhodně mě upoutala běžící roztomiloučká kočička, co byla promítána na plátno. Dalo to docela práci, pořádně zazoomovat a vyfotit ji tak, aby nebyla rozmazaná ;-). Ale samozřejmě nejen kočička mě zaujala. Byla tam třeba zajímavá předpověď počasí pro nějaké SW planety, přičemž na druhém slajdu byl Alderaan přeškrtnutý. Tam holt už nikdy pršet nebude. Dále mě rozhodně zaujalo divadlo, kde se prolínal svět SW, ST i SG. To bylo moc pěkné :). Mno a další věci.

      Neustále jsem si hlídala Ziinu, která měla mít přednášku o Torchwoodu (který jsem kvůli Sconu rychle shlédla…tedy nejen kvůli Sconu, ale abych to naň stihla). Ta se odložila na později.

      Takže Torchwood. To je spin-off Doctora Who. Je o supertajné organizaci, zabývající se mimozemskými věcmi. Zní to dobře, že ;-). Jen kdyby pobočka v Cardiffu neměla zaměstnané takové loosery. Tak přibližně v tomto duchu byla přednáška. Ale nenechte se zmýlit, Torchwood je zajímavej seriál (i když Doctor je lepší ;-)). Ziina měla přichystané zajímavé popisky teamu, např. „Neumí držet v ruce pistoly, střílejí se mezi sebou, většinu zápletek způsobí svou nešikovností, tváří se strašně drsně a mluví sprostě, všude strašně akčně nabíhají, prostě lamy :)“.

      Při cestě do tělocvičny zavadilo mé očko o místnost s DDR. Rozhodla jsem se, že půjdu za svým zrakem. Vytrvale tam hopsal Reaver ještě s několika lidmi. Taktéž jsem tak učinila, i když po té nemoci to nebyl zrovna nejchytřejší tah, protože jsem měla potíže s dechem. Ale udělala bych to klidně znovu. Holt, když je příležitost, tak si přece musím zahopkat. Také jsme zkoušeli obtížné písničky, kdy každý ovládal jednu šipku – ale moc dobře to nedopadlo ;-).

      A pak jsem ještě chvíli kecala v tělocvičně s tamním osazenstvem a následně šla…spát. Asi to je vážně nakažlivý. Fakt jsem šla spát. Mno, jasně, že se nevyspím, ale od deseti mám přednášku, tak aspoň nezaspím.

   Neděle

      Na přednášku o Radkovi/Davidovi jsem přišla až na konec. V tělocvičně moc hluk nebyl a dalo se spát. Ale už jsem to viděla několikrát. Zase příště ;-).

      Pak jsem měla přednášku já. Nervózní jsem ani moc nebyla, je fain, že si člověk rychle zvykne. Technika se taky zdála poměrně přátelská…mmch., znáte to přísloví, že zdání klame? To se mi totiž asi v polovině Windows rozhodly, že by byl skvělý nápad se prostě jen tak restartovat. Naštěstí je to pak ale znovu nenapadlo.

      Přednáška samotná šla dobře. Hovořila jsem o stavbě, výskytu i aplikaci. Nejprve o runám, přičemž jsem zmínila ty reálné i ty v SG a druhou polovinu jsem věnovala antickému písmu. Při tvorbě přednášky jsem narazila na několik zajímavých a velmi zvláštních textů, co si Asgardi nebo Antikové píšou na svá drahocenná zařízení a zde se o ně s diváky podělila. Ve zkratce – Asgardi mají v oblibě ryby, nejlépe hodně ryb, Antikové si zas rádi zpívají o psech ;-) (…*reklama* a kdo chce vědět víc, ať si zajde na moje rozšířené přednášky o písmech na FFku ;-) *konec reklamy*…). Jinak musím ještě dodat, že mě velmi potěšila účast, zvlášť v tento poslední den. A taky jsem měla mexickou vlnu – díky vám mnohokrát ;-). Přednášku jsem trochu přetáhla :-/, ale naštěstí nikdo nenadával (aspoň ne mě).

      Po skončení ke mně přišel nějaký člověk a představil se jako Farley z (spolu s Honzou_sga a nedávno přidanou mou maličkostí) projektu Prosby o bránu. Ráda jsem ho poznala. Bohužel jsme si promluvili jen lehce, protože začal další program o představování SGC fanklubu. Chvíli jsem to sledovala a pak si řekla, že si ulevím od materiálů, co jsem měla s sebou na přednášku. Počítala jsem s tím, že se za chvíli vrátím a po programu ještě s Farleym pokecám, ale nějak mi to nevyšlo. Cestou jsem totiž potkala pár lidí ;-).

      Mmch., jako první jsem potkala mě doposud neznámou dívčinu, která mě požádala o podpis. To mě tedy dosti překvapilo. I když je fakt, že příjemně. To se nestává každý den, že… ;-). Vlastně doteď nevím, proč přesně ho po mě chtěla, nicméně jsem ochotně napsala i věnování (v Quenya - elfským jazykem, v antičtině mě momentálně strašila v hlavně akorát (napíši v překladu) „My jsme Antikové. Místo našeho odkazu.“ Což nebylo k této situaci moc to pravé ;-).

      Pak jsem potkala Tilliona a Sopdet a taky Klenotku a uvědomila si, že vlastně nemám teamovou fotku. Takže jsme to napravili. Vyfotila nás zrovna příchozí Lyta, kterou jsem následně začlenila do další fotky fanů (přítomných) Doctora Who.

      Došli jsme do baru, kde Lyta prováděla poslední úpravy k přednášce a Klenotka zas sháněla kamarádku, aby mohli jet domů. Ta se s námi tedy za chvíli rozloučila.

      Já si objednala čaj a jídlo a když jsem tak pozorovala ten Lytin notebook a vyzvěděla, že je na něm čerstvý první díl nové série Doctora, vzpomněla si na svou až trapně prázdnou flashku v kapse. To jsou jednoduché počty, vážnění ;-). A bylo tam dost místa i na pár dalších věcí.

      Nicméně my dvě přesedlali do přednáškové místnosti, kecali a čekali na diváky. Moc se nehrnuly. Bohužel, toto byla velmi nešikovná hodina ve velmi nešikovný den. Prostě už skoro všichni byli pryč. Ty zbytky, co se trousili kolem, většinou odcházeli nebo měli přesný cíl. Zkoušela jsem verbovat, ale ti procházející (v ohromujícím počtu dva lidi) nějak nechtěli. Tak jsme nakonec zavřeli dveře, já se rozprostřela na dvou židlích (jednak mě bylo zdánlivě víc a jednak jsem měla s sebou jídlo a pití-čaj…mmch., to bylo zadara – resp. jako vybrání na poukaz za přednášku. Málem jsem tam na to zapomněla.). Mělo to být o hercích a koho hrají jinde než v Doctorovi. Největší zájem jsem jevila o Ecclestona, o kterém Lyta pár ukázek měla (mmch., jedna taková děsně akční – za zvuku hudby se díval do kamery a největší akce bylo, když zavřel oči. To když je pak otevřel, tak jsem se skoro lekla ;-) …ale jinak měl i normální ukázku :)).

      Lyta měla i několik zajímavých music videí, no a pak…ta promítačka, komorní atmosféra, nový díl Doctora…takže jsem ho viděla pěkně na velkém plátně. Paráda ;-).

      Jen tak tak jsme ho stačili dokoukat. Už nám taktně naznačovali, že máme vypadnout. Tak jsme tedy učinili.

      Con skončil, nicméně zábava ještě ne. Zašli jsme totiž ještě do hopody a probírali časové teorie o Jackovi z Torchwoodu (a vlastně i Doctora), jakož i seriál Dr Who samotný, postavy a děj. No prostě tak celkově. Na jídelním lístku jsem našla (naštěstí ne runy) několik názvů, které se perfektně hodili k našemu hlavnímu tématu. A k objednanému koktejlu jsem obdržela brčko, což mi přišlo extrémně zábavné (kdo viděl 3x01 Doctora Who, ví, o čem mluvím – ti, kdo to neví, tak by se měli kouknout…ale hezky popořádku ;-)). Když jsme si začali pouštět music videa a nepít, začali na nás mít „skrytě“ kecy, tak jsme to tedy zabalili.

      Takže další parádní con se skvělýma lidičkama za mnou. Jen se snad Aegir se Shortym budou příště víc družit ;-). A další con je...za dlouho :-/. Ale ono to příjde. A než se naděju, bude zas konec. Ehm, tak dobře, musím myslet pozitivně ;-). Tedy „už jen chvíli a budu na dalším super conu“ ;-).

Tar-ara Istandil