Scon 2009

(Praha 27. – 29.4.2009)


     Pátek

      A je to tu zase. Další rok a další Scon.

      Přesně na čas jsem přijela na Náměstí Bratří Synků. Vystoupila jsem z tramvaje, rozhlédla se a shledala, že con začíná velmi tradičně. Protože jsem neměla páru, jakou cestou se vydat. Jelikož už si zvykám, moc jsem si nezoufala, poptala se na nejbližší školu a vykročila. Vykonala jsem lehkou procházku po okolí až jsem přece uviděla známé prostory a s radostí se tam co nejrychleji přemístila.

      Vchod byl pevně uzavřen, ovšem za okny se míhaly známé tváře a na má významná gesta a trhání klikou reagovaly s milým úsměvem. Hezké. Nicméně, za nějaký čas mi opravdu někdo otevřel. Na to, že jsem se zdržela procházkou a postáváním venku, jsem o mnoho nepřišla. Není divu, je to con, registrace nezačíná včas ;-).

      Hnedle jsem se přivítala s mnohými známými tvářemi. Na tomto conu je výborné, že ať se podívám na kteroukoli stranu, vždycky vidím nějakou známou tvář :).

      Pak už se masy pohly a já se zaregistrovala. Ubytovala jsem se tradičně s bandou z SGAP nahoře ve třídě (ještě, že nikdo neměl choutky na tělocvičnu, nechtěla bych být v invazi mravenců, která tam probíhala) a chvíli jsme tam vegetili.

      Na první přednášku conu jsem se rozhodla jít na Asterixe od Blancy. Vyrazila jsem tedy trošku později, ale ne zas tak strašně. Pořádné zpoždění jsem nabrala až cestou. Protože...menší con, spoustu známých...já než došla do té správné místnosti (která byla tedy na úplně druhé straně a ještě v přízemí), tak jsem se zdržela malým pokecem u několika lidí a v několika místnostech. Ale tak, dorazila jsem, alespoň na tu půlhodinku. Blanca probírala jak komixy, tak filmová zpracování (kreslená i hraná), sem tam pustila nějakou ukázku. Připomenulo mi to, že jsem, zvláště ty kreslené verze, už vážně dlouho neviděla. Celkově byla přednáška pěkná, trošku mě mrzí ta první půlhodinka, na druhou stranu, ty zastávky cestou mě nemrzí vůbec :).

      Po skončení jsem se chvíli potulovala a potkávala další známé, asi tak hodinku, přičemž poté jsem zabrousila do SG místnosti na přednášku Pegasus 4 od Klenotky. Na Pegasu (con v Londýně s sga herci) jsem totiž byla a tohle jsem si nemohla nechat ujít. Tedy, tak asi polovina osazenstva přednášky na něm byla. Tentokrát se totiž zadařilo a dalo by se hovořit o menší invazi Čechů do Anglie. Klenotka projížděla obrázky a komentovala je, my z osazenstva občas něco poznamenali či doplnili.

      Tímto pro mě oficiální program skončil a začala se naplno věnovat bloumání po chodbách, baru a hlavně lidech. Ještě bych poznamenala, v jakém skvělém stavu jsem se nacházela. Totiž, mnoho jsem toho nenaspala (to já teď poslední rok ještě běžněji než normálně a navíc con do toho) a tak jsem do sebe ten den ještě v práci vylila tak zhruba kolem deseti kafí. Mno, tohle se mi ještě nestalo, ale od nynějška opravdu věřím, že kafe mě dokáže povzbudit (ono se zdá, že kafe občas zabere, občas ne a já nevím, zda to připisovat opravdu tomu kafi nebo tomu, že tomu věřím nebo věřit chci). Nicméně po této palbě kofeinu jsem se cítila opravdu lehce jinak. Cítila jsem se tak nějak všude kolem ;-). Tedy, věděla jsem, že jsem poněkud roztěkaná a ne, že bych z nedostatku spánku kolikrát nebyla hyperaktivní, ale tohle bylo lehoučce jiné. Tedy uvědomovala jsem si to, ale nic moc se s tím nedalo dělat. Ale tak co, při výběru „budu mluvit vyšším tempem a rozebírat každou blbost“ naproti „budu spát“ je volba na conech jasná, že ;-). Tedy se případně omlouvám těm, kteří možná občas lehce nestíhali ;-).

      Potkala jsem BožaNa a Eliasse, který mi ve svém komunikačním přístroji ukázal Star Trek mód, na což jsem zareagovala se slovy „jéé“ a pár minut si s tím blbla.

      Velmi mě zaujaly obrázky, které zdobily zdi prvního patra. Zobrazovaly vesmírné lodě, lidi i mimozemšťany nebo krajiny různých planet ze světů Star Wars, Star Trek a Stargate. Byly přímo nádherné! Pár jich bylo barevných, ostatní černobílé, ale všechny měly svůj půvab. Hodně se mi líbily roznorodé lodičky, mé oko ovšem ulpělo nejvíce na zpodobnění Cardassia Prime, totiž planety ze Star Treku, k jejichž obyvatelům jsem si vypěstovala určitý vztah (tak tedy zvláště k jednomu, ale hodně silný :)...nicméně to nebude tak snadné, protože z nějakého mě ne zcela známého důvodu se zajímám i o tu kulturu). Prostě, když jsem se na ten obrázek podívala, rozlil se mi po těle takový příjemný pocit.

      A potom tam byla výzdoba typu štítků u vchodu do místností jak přednáškových, tak těch ostatních. Párkrát za den jsem například navštívila místnost „Where no man has gone before“ (možná až na pár šmíráků ;-)).

      V určitém času poflakování po chodbě jsem uviděla Thalapenga, totiž jednoho z mých přátel, kterého už jsem na conu neviděla ani jsem nepamatovala. Byl tam sice jen na skok, ale i tak to bylo příjemné překvapení. Lehce jsme pokecali, dostala jsem i pochvalu na propagační video, co jsem za *reklama* SGAP fanklub *konec reklamy* udělala k Sconu (mmch., pochvaly jsem obdržela od více lidí, za což jim budiž velký dík, protože mě to děsně těší a motivuje k dalším činům ;-), vážně díky). Pak byl pohlcen někde u anime lidí (to on rád) a já šla dál.

      Do určité hodiny byl zavřený bar. Samozřejmě k nelibosti návštěvníků. Bar je takové vděčné místo, které navštíví všichni. A zvláště večer. Po otevření netrvalo dlouho, aby se zaplnil. Dala jsem si večeři v kroužku SGAP. Debatili jsme o všem možném. Třeba o slovenském Slavconu, na který mě lákal Aiwendil pěknými propagačními plakáty (ve verzi pro ženy i pro muže ;-)). Taky jsem si lehce zasportovala, když po mě po mírné provokaci najednou začali jít Shial s Antaris (nevím, co jsem jim už řekla, ale určitě to začaly ony, stejně se spolu praly první ;-)). Proběhly jsme si tedy celé patro tam i zpět :).

      Byl tam i Monopost, který měl na sobě velmi zvláštní tričko. Jednak tedy opravdu pěkně provedená grafika (s tématem Stargate Translation Team) a jednak s antickým písmem. Já jakmile vidím něco takového, tak se to snažím přečíst a tentokrát jsem se vážně pobavila :). V tomto ohledu mě Monopost velmi dobře zná a jak jsem tak četla, přečetla jsem si následující: „Tohle stejně přečte jen Tar-ara“ :D. Naprostá paráda :D. (Tedy, doufám, že jsem toho teď moc nevyzradila ;-).) Tohle je tak za sto bodů, Monoposte ;-).

      O něco později přišla Tai (krátce jsem potkala už u registrace, ale to jen tak prolétla) s plnou taškou, která napovídala lecos pěkného. A také, že ano. Z hlouby jejích temných zákoutí vytáhla Tai své nové výrobky, mezi nimi i sga komunikátory na ucho, na které jsem se velmi těšila. To by člověk nevěřil, jak dlouho si trvá vybrat jeden komunikátor...to furt, že mi to tak úplně nesedí, tohle je krátký, tohle je možná malinko vedle...a možná ne...mno, ženská nakupuje ;-) (i když, pravda, tohle je něco kapánek odlišného ;-)). Nakonec jsem si přece vybrala, jen byl tento kus ne úplně dodělaný, takže Tai ochotně udělala poslední drobnou úpravu. To už na chodbě na lavičce, neboť z baru jsme byly vykázány. Prý bylo pozdě...hmm. Tato slova „je pozdě, běžte pryč“ slýchávám nějak moc často :-/ (zato si nepamatuju, že bych zaslechla „je brzy, běžte pryč“ ;-)). Komunikátor jsem si s radostí umístila za ucho a hrdě nosila po celou dobu konání akce. Ze začátku trošku nezvyk, ale rychle se to srovnalo a ucho se začalo ozývat až na samém konci, kdy žádalo lehký odpočinek.

      Což mě přivádí...měla jsem tento komunikátor a mnoho lidí se mě během conu ptalo na to, co na druhé straně říkají... Mno, co říkají...vožralý byli a neříkali nic. ;-) Celá Atlantis si udělala piknik...prostě jednou někde jsem a tohleto. A nejen Atlantis. Můj druhý, tentokrát trekovský komunikátor (již dříve koupený též u Tai), taktéž nereagoval. Tam udělali to samé. Ten vztahuji ke stanici Deep Space Nine (měli ho v prvních dvou sériích ;-))...už vidím Quarka, jak vytáhl zásoby, pořádně ostatní oškubal, ale společně si pořádně vyhodili z kopýtka...no jen počkejte, až se vrátím, já vám ukážu…;-).

      S Tai jsem kecala dlouhé hodiny. Čas od času někdo přišel a přidal se k nám a pak zas odešel. Třeba Tess. Ta nám třeba líčila pár pikantností ze své přednášky Backstroke of the West. Na tu jsem původně chtěla jít, ale…nějak jsem na ni pozapomněla. Což je tedy dost škoda, protože bych se mohla dozvědět spoustu věcí…např., že dle nějaké japonské (či tak něco) nejspíše fan verze překladu SW mají na mateřských lodích slony místo generálů :). Už pouhá představa těch ubohých zvířátek stojících před…tyčících se nad Vaderem mě prodlužuje život (smích prodlužuje život, ne ;-)). Vlastně jsem si pak později doma vzpomenula, že jsem na to viděla úžasný trailer - ale od toho uplynulo už dost času. Taky přišel Entony, i Praotec (ten si s Tai vyměňoval placatky, resp. prováděli ochutnávku, kdo co v té placatce má). A bavilo se o všem možném, zvláště tedy sci-fi. O Stargate a co se nám líbí/nelíbí na Atlantis, jak je to s larpy mezi scifisty, oblíbené epizody a postavy Star Treků (případně jejich rodinné vztahy, např. jistých Cardassianů ;-)) a ještě dalších x věcí. Bylo to fain. Kde jinde, než na conu nasytit hlad po takových debatách. Tai si ještě vytáhla budoucí SGA kostýmové triko a jala se mezi řečí došívat. Bohužel, ten den jsem potřebovala ještě fungovat, takže jsem se někdy okolo šesté (či kolik to bylo) raději odebrala do spacích prostor.

     Sobota

      Při uvážení, v kolik jsem šla spát, jsem si samozřejmě nedělala žádné velké iluze o vstávání. Ze spacáku jsem se vyhrabala někdy po jedenácté s určitou vůlí dostat se na přednášku (aspoň část) o Shatnerovi. Nicméně pro probuzení nejen těla, ale i mysli, jsem zašla do baru pro kafe. Tam jsem potkala Claire i se svým výrobkovým arsenálem, čítající nejčastěji bajoranské naušnice, klingonská čela atd. Claire je taková zvláštní osoba...sice žádný Star Trek neviděla, ale díky jisté internetové hře je do něj slušně zapálená, že by člověk na první pohled rozhodně nepoznal, že její vědomosti plynou ze všeho možného jen ne přímo ze zdroje. A je to další člověk, co aktivně něco vyrábí a nabízí ostatním.

      Zakecali jsme se a když pak vytáhla desky s různými vytisklými mapami, výčty písem a jazyků (i když nesmíme věřit všemu, co se na netu najde ;-)) a dalšími informacemi, definitivně jsem zamýšlenou přednášku vzdala. Dostala jsem pár typů, kde to najít a nyní mi už pár map pěkně visí na zdi ;-) (jj, mapa Cardassijské unie byla první ;-)).

      Něco před jednou jsem byla nucena bar opustit. Měla jsem totiž přednášku a na ty se pozdě nechodí ;-). Adresy svět – výuka a informace, tak se jmenovala a přítomným posluchačům, pardon, přesněji řečeno nováčkům v programu SGC, měla říct něco o tom, jak systém vytáčení bran funguje a taky je naučit pár základních adres, aby se ve vesmíru neztratili a doporučení, kterak svůj team neposlat do černé díry. Kladla jsem důraz na procvičení pěti adres a uchýlila se i k tomu, že jsem tuto elitu lidstva přímo zkoušela Tak to asi nečekali ;-), nicméně, k mému překvapení, většina skutečně věděla. Sice je otázka, jak dlouho jim to vydrží, nicméně to už se budou ospravedlňovat generálu Landrymu, proč případně polovina teamu chybí ;-). Ale ne, vážně byli dobří, chválím :-).

      Následovalo ST divadlo Daturnin, na které jsem se rozhodně těšila a abych ho viděla, tak jsem se ještě před conem dohodla, aby mi přesunuli mou přednášku, která se s tím původně kryla, a za ten přesun jsem moc vděčná. Začalo trochu později, ale to se tak stává. Po vpuštění do místnosti obecenstvo zabralo každý centimetr, který nebránil někdo jiný. Já měla štěstí a po uvolnění rezervaček židlí přede mnou jsem se na jedné zabydlela, takže výhled byl velmi dobrý. Vytáhla jsem foťáky (měla jsem dva z toho důvodu, že ten starší uměl pěkné fotky (u druhého vypadají jako mozaika), ale už vypověděl natáčení a to právě zvládal ten druhý...jo, mmch., nakupovat foťák na poslední chvíli je fakt blbej nápad :-/ ) a čas od času něco zachytila. Děj byl podle (jak název napovídá) Saturnina, ovšem převlečeního do ST. Role Daturnina byla obvzláště pěkně zahraná, nicméně nejen ta ;-). Padly nějaké pěkné hlášky, např. „Táhněte doleva – táhněte doprava – táhněte všichni do háje“. Ale to se musí vidět. O pár dní později, když jsem pak vidělal klasického Saturnina, se mi lecos něco vybavilo a asi bude chvíli problém ho vidět stejně jako předtím ;-).

      Po divadle jsem šla na SGCA riskuj. Přišla jsem lehce pozdě (kvůli tomu divadlu ;-)), než jsem se zorientovala, chvíli to trvalo, ale podařilo se a naštěstí ještě hrát nezačali. Hra byla na teamy, celkově jsme byli tři. Probíhalo to stylem klasického Riskuj. Měli jsme pět témat s různě ohodnocenou obtížností. Body se daly získat i ztratit. Pouze dvě témata byly vyloženě SG. Mno, dělal to Thor, takže zjevně nějaké znalecky militaristické nemohly chybět. U těch dalších jsem si, až na vyjímky, zrovna moc neškrtala. Ovšem extrémně mě potěšila otázka na to, co to bylo za bitvu, kde hrdinně padli Davy Crockett a Jim Bowie spolu se všemi obránci pevnosti. Odpověď jsem totiž velmi dobře věděla a to díky ST – DS9, kde mají zmínky o této bitvě své ctěné místo. A to mi přišlo prostě takové moc a moc pěkné ;-). Mmch., je to Bitva u Alama. Sice ta otázka nebyla přímo naše, ale protivníci nevěděli, takže se aplikovala druhá možnost, kde mohli hádat všichni. Nicméně třeba odpověď na takovou otázku na počet paralelních/alternativních/imaginárních Rodneyů v seriálu nevěděl ani zadávající (během hry hráči tak nějak celkově rozšířili počet a jsem si jistá, že by se ještě nějací další našli).

      Při hře byla rivalita hlavně mezi naším teamem a teamem s Petroitem (ehm, ten se ozvýval nejvíc...;-)). A přitom to nakonec vyhrál team třetí. A my byli druzí... ;-).

      V šest začínala přednáška o SW kánonu, což byl můj plán. S SW mám dost velký problém v tom, že prostě neuznávám knihy...v pravdě teď ani nevím, jak dalece kánon sahá, já uznávám filmy, které (zvláště ty původní) miluju...nicméně jsem se nic nedozvěděla, neboť jsem se zase někde zakecala a pak už bylo dost pozdě. Jen jsem na chvíli nahlédla na Kauza: ST vs. ST a pak honem dolů, abych zabrala co nejlepší místa při Galavečeru.

      Před začátkem Galavečeru jsme si chvíli postáli na chodbě a když se pak rozevřely dveře do tělocvičny, byla z nás taková menší tsunami. Podařilo se mi zaujmout lepší místa než minulý rok, i když do nižších poloh pódia jsem stejně neviděla. Margh opět zaujal s kamerou místo ve výklenku a opět nám i trochu zapózoval :-).

      Tentokrát byl na Galavečeru pouze jeden program a to divadlo. Navazovalo na dvě předchozí a uzavíralo je. Hlavní postavy byly Jack a Sam za Stargate, Data a Geordi za Star Trek a Darth Vader s Padmé za Star Wars. Ten rok byly doplňujícím tématem Piráti z Karibiku aneb kapitán Jack a Barbossa.

      I stalo se, že služebníci kapitána Barbossy unesli „star“ dívky...ehm, tedy dívky plus Data, který si zrovna hrál na kapitána Shakespeara ve fešných šatečkách ;-) (a později si zase zahrál na Jokera, moc pěkně :)). Muži (mno...:-)) se je samozřejmě vydali hledat, ještě za pomoci (pomoci? :)) kapitána Jacka. Barbossa zatím (v překvapivém podání Vaška Pravdy :)) vyslýchal zajatce a přitom propagoval Festival fantazie ;-). Vše vyústilo ve velkou bitku ...a svatbu. Nakonec vše dobře dopadlo a zazněl veliký poslesk. Bylo to skvělé divadlo, plné úžasných hlášek, perfektních narážek a zapálených hereckých výkonů :-) ...a miloušké proplouvající rybičky, i když srnka z minulého roku byla přeci jen o kapku lepší (ale i ji jsme tam viděli ;-)). Prostě povedený počin, u kterého jsem se opravdu pobavila. I když mi trošku chyběl další program jako zprávy a počasí a tak, ale chápu, že stvořit něco takového není nic lehkého a divadlo bylo celkem dlouhé.

      Večer ještě nějaký program pokračoval, ale já zapadla do ST místnosti, kde probíhal všeobecný pokec. Na jednom stole byly rozloženy jak výrobky od Tai, tak od Claire, které spojili své dovednosti a spolupracovali v prodeji. A prý se docela vedlo. Však jsem taky potkala Johansona, který měl v uchu bajoranskou naušnici a nos od Claire a na hrudi bajoranský komunikátor od Tai. A federační pecky a uniformu od já nevím koho ;-). Dal mi nějaké rady ohledně shánění látky na kostým po obchodech (mno, nakonec jsem se uchýlila ke koupi látky, ale stejně tu, co bych ráda, nikde snad nikdy ani neměli, ale snad to bude vypadat dobře i tak...;-)). Potkala jsem tam také Peleka. Byl již na mé přednášce o adresách a k mé radosti si ještě lecos pamatoval. Na té přednášce jsem ho, protože jsem neznala jméno, ještě oslovovala Mistr Spock...protože opravdu tohoto Vulkánce slušně připomínal. Mmch., umí udělat naprosto parádní vulkánské obočí a výraz ;-). Teď už jsem přešla na správné (ehm...teda skoro, ještě jsem si to musela dopilovat na Lapu ;-)) jméno. S ním jsem například probírala probrala problematiku navigace a kursů. Od Tai jsem ještě vyzískala jedno slíbené video a pak se místnost uzavírala a většina trekkies šla chlastat.

      Šla jsem se poohlédnout po dalších duších a přitom pozorovala, že nějak nápadně ubývá obrázků ze zdí. Totiž, na Galavečeru řekl Aldy, že až si příští den nasadí klobouk, obrázky si lidé mohou sundat. Tedy, bylo to poněkud naivní. Jakmile lidé zjistili, že obrázky budou k rozebrání, začali jednat. Alespoň ti nejakčnější, i když leckdo si pak uvědomil, že jestli bude vzorně čekat, odnese si z conu pouze dobrý pocit, že je fér.

      Usadila jsem se u baru, kde vysedávali naši skvělí herci z Galavečera plus ještě tak nějak ti, co šli okolo a opět se debatilo. A jak čas plynul, lidí ubývalo. Mezi posledními si pamatuji např. Superlamu (mmch., velmi milý a ochotný člověk :)) a samozřejmě Entonyho, se kterým jsem si povídala až dlouho do noci a rána. Byla bych si povídala i dál, s Entonym se povídá pěkně, ovšem nejen tělo žádalo odpočinek, přidala se i mysl a to už bylo vážné. Tedy jsem se rozloučila a šla padnout plus mínus na své místo (ale, povedlo se přesně, aspoň si nikdo nestěžoval, že bych na něm ležela ;-)).

     Neděle

      Další den jsem vstávala opět později, jak jinak. V baru jsem potkala Hkmaleho a pokecali jsme. Taky mě odchytil Arling s tím, že brzy odjíždí a jestli bych mu prodala nějaké placky, které jsme v rámci klubu SGAP prodávali. To byl trochu problém, protože je měla u sebe Blanca a ta zrovna přednášela. Arling ovšem vypadal, že by je fakt chtěl, tak jsem se „hrozně nenápadně“ proplížila na přednášku a uzmula tašku s plackama. Jak jsem to pak na chodbě vyndávala, lidi se začali koukat, tak jsem je pěkně rozmístila na stůl a lákala lidi na jedinečnou příležitost (alespoň do dalšího conu ;-)) si něco pěkného zakoupit („no podívej, jak na tebe smutně kouká, vždyť ta placka tě vyloženě chce...nikdy není pozdě – začít nosit placku“ ;-). Máme dost motivů – s SG, s Doctorem, Babylon 5, BSG, samozřejmě fanklubové a ještě něco. Místo bylo poměrně strategické a procházející lidi, kteří už neměli co dělat, si rádi něco zakoupili. Bohužel jsem tedy přišla o účast na hodnocení obrázků z omalovánek z SW místosti, protože jsem takto byla dosti nemobilní. Asi o hodinu později se objevila Blanca a lákali jsme lidi spolu. Anebo se lidi lákali navzájem „Miláčku, co si koupíme za placky?“

      Jak lidi odjížděli (z toho místa byl docela přehled), probíhalo poslední loučení, objímání a focení. Nakonec jsem následovala pár lidí z SGAP. S těžkým srdcem jsem se rozloučila s místem conání a pomyslela, že „už jen rok“ do toho dalšího. Na cestě ven jsem si ještě zakoupila Sconovskou placku, na kterou jsem nějak pozapomněla (ale dobré, byla levnější, jak na začátku ;-)). A pak neochotně vykročila pryč ze dveří.

      Ještě jsme se stavili v hospodě a trochu posilnili. Zjevně jsme nebyli sami, jelikož nedaleko se od velkého stolu ozývala větší skupinka trekkies. A stůl od nás obědvali další lidi od nás. Ale i toto skončilo a my se na cestě MHD loučili a loučili, až jsem zůstala sama na cestě domů.

      Scon byl skvělý, jako ostatně vždycky. Ale tak, nemůžeme se mít pořád dobře, protože by nám to zevšednělo a stejně by se to rozdělilo na "dobré" a "ne tak dobré". Hmm, ptáte se, co to sem píšu? Mno, musim si to nějak odůvodnit, s dobrým okecáním se pak lépe žije ;-). (Ale vážně, je to tak ;-).)

      A co se týče onoho problému s odmlčenými komunikátory? První se začala ozývat Atlantis...jak jsem předpokládala, děsně se tam ožrali, protože jsem byla pryč a dlouho vyspávali. Probudili se jako první, takže dostali jen pěknýho sprďana a byla velmi omezena dodávka alkoholu. Sheppard dostal trest, že vydrhne celou řídící místnost. Ovšem ostatní čistili chodby...:-). Na DS9 se probudili později, takže drhli celou stanici nejen zevnitř, ale i zvenčí a zakázala jsem používání holosimulátorů do odvolání...plus omezení alkoholu a Quarka jsem šoupla do vězení, aby jim žádný nepropašoval :-). To je snad odnaučí neozývat se celé dny! :-)

Tar-ara Istandil