Scon 2010

(Praha 26. - 28.03.2010)




     Pátek

      Do budovy školy jsem trefila směr naprosto neomylně...což po všech těch rocích pořádání Sconů není zas taková výhra, ale zase to mohu konečně prvně v rámci Sconu prohlásit. Začalo to tedy pozitivně ;-).

      Dle mých výpočtů jsem dorazila pozdě (za to mohla práce, nechtěla dojet instalace), ale přece jsem se do budovy dostala ještě před registrací. Nu což, con :). Vůbec to nevadilo, pár známých už tam také čekalo. Mé srdce radostně zaplesalo, už když jsem překročila práh. Přestože jsem za poslední týdny byla na různých akcích, conů není nikdy dost.

      Po registraci a uvelebení se v jedné třídě jsem vyrazila do chodeb budovy, abych se porozhlédla, kdo tu už všechno je. Nakonec jsem ale stejně skončila zpět ve třídě, kterou jsme zabrali ve jménu Fan Projectu.

      První program začínal v šest a měla jsem trochu dilema, na jaké zahájení zajít. ST nebo SG. Rozhodla jsem se pro ST. Tam již Xyll vítala účastníky a seznamovala je s programem. Odehrály se nějaké změny, tak jsem si je alespoň zapsala do programu. Hodilo se to vědět. Není čas ztrácet čas nad něčím, co nebude, že ;-). Poté jsem přešla na Zahájení do SG místnosti. Zrovna tam byl Aldy a hovořil o tom, jak to letos bude a proč se nebude promítat. Ne, že by mě to zrovna vadilo, mám raději přednášky a hry, než koukání na něco, co si mohu pustit jinde a jindy.

      Následně jsem šla prozkoumat taje bufetu, kde se v rohu prodávaly sconovské věcičky. Musím říci, že sconovské placky se letos opravdu vydařily. Bylo jich na výběr hned několik s různými motivy filmů či seriálů. Neodolala jsem Millennium Falconovi za SW, Prométheovi za SG a cylonskému raiderovi za BSG. Zaslintala jsem si ještě nad ostatníma s pocitem, že se stejně ještě stavím, což se později opravdu i stalo.

      Chvíli jsem si pokecala s ostatními, což byla ale pouze malá předzvěst toho, co se bude dít večer a poté zamířila na část ST Komiksů. Přiznám se, že na komixy moc nejsem. Z těch ST vlastním fyzicky dva a to jen proto, že nesou název Cardassians a Terok Nor :). I když tedy něco v podobě nul a jedniček mám taky, to je fakt. Jen se mi to nečte tak dobře jako třeba knížky.

      Bohužel, Mvek onemocněl, a tak „Návštěvníci přicházejí... warpem“ nepřišli. Za to za mnou přišli, resp. se s nadšením ve tváři okolo mně ochomítli, Petroit s Korchym a když jsem se zeptala na původ jejich nadšení, s nálepkou top secret mi osvětlili, že objevili LaserGame. LaserGame...tady...hmm, zvláštní, ale, pro všechny bohy, že bych to já nezkusila? To samozřejmě ne. Zrovna nedávno jsem si znovu osvěžila pocit, který člověk z takovéhle hry má, takže pokud je tu něco na ten způsob, sem s tím! Odehrávalo se to ve třídě dál od ostatních v přízemí. Mno, mnoho pohybu tam člověk neudělal, to je pravda, nicméně, lepší něco než nic. Vyfasovala jsem zbraň, lidi do teamu a pár sekund na to, než se zhasla světla ve třídě, abych se mohla schovat (nebo spíše předstírat schování) za nějakou překážku typu židle přetažená černým igelitem. Pak do sebe teamy začaly pálit s občasným přebíháním od překážky k překážce. První hra mi tedy nešla. Žalostně nešla, což jsem pociťovala tím víc, že obyčejněji se mi v LaserGame nedaří vůbec špatně. Ráda střílím do lidí ;-). Už to mám, bylo to tím, že tady se trefovalo jen do zbraní ;-). Mno, dobře :). Další hru jsem si už vedla o mnoho lépe, neboť jsem zjistila, jak se cca chovat v tomto prostředí. Mno, klasická LaserGame je samozřejmě mnohem lepší, ale tohle bylo na vyřádění taky slušné ;-).

      Víc her jsem nedala, protože šel další program, který jsem chtěla vidět. Velká čísla a nekonečno. To zní celkem dost matematicky, že :). Normálně bych tam asi ani nezkoušela jít, neb já a matematika nejsme zrovna dobří přátelé. Osobně končím někde u trojčlenky, která skýtá většinu toho, co k životu potřebuju. Dobře, tu zkoušku z derivací a integrálů jsem kdysi přece jen dala, ale strašilo mě to ještě dlouhý čas poté a ještě dnes, když někdo řekne, že se někam blížíme, tak si občas připadám jako limita. Každopádně, tuto přednášku mě Zephram a u něj jsem se přesvědčila, že stojí za to chodit na jeho přednášky.

      Nějakou dobu jsem si nebyla úplně jistá, zda jsem nepřestřelila. Ok, v rámci nekonečna není číslo, které má čísla v nepřerušené řadě po celém slajdu na x řádkách, moc velké, ale... ;-). Mmch., čísla se mi pak ten večer neustále objevovala před očima ;-). Nejzajímavější část ovšem přišla s nekonečnem. Přemýšlení nad tím, kam v nekonečně velkém hotelu ubytovat nekonečný počet turistů, kteří přijeli v nekonečném počtu autobusů, se mi opravdu líbilo :).

      Mno a pak nastal onen večer, čas pokecu, navazování přátelství, utužování přátelství a tak obecně dále :). Člověk by neřekl, co vše se také může dozvědět. Například o převtělování. Aneb jak se stát přesličkou, poté poníkem, člověkem a zpět přesličkou, co to obnáší, jaká kytka/zvíře musí člověk být... mno a když posloucháte rozhovor, kde slyšíte „Budeš chcíplá přeslička, která dobře žila, fakt se snažila, ale stejně chcípla za mlada...“, pak máte opravdu nádhernou vzpomínku na dlouhé časy ;-).

      Krom klasičtějšího conovského a seriálového pokecu s všemi možnými fany jsem si popovídala s Michalem Broncem i o larpech, které v poslední době nějak bohužel zanedbávám. Je moc pěkné si o nich zas popovídat. Zavzpomínat na staré časy :). Opravdu už musím někam zas vyrazit. Dozvěděla jsem se i o hardcore hraných larpech ala 24 hodin denně. Hmm, jen pro otrlé :). A také jsem dostala tip na výrobce kostýmu, neboť mám zálusk na něco, co mi švadlenka vedle z vesnice nevyrobí.

      Také jsem se dozvěděla ještě jednu věc a to zatím snad nejhorší odhad mého věku. Míněno v dobrém, hádal méně, i když možná až příliš :). Rozdíl osm let od mého skutečného. Mno, jak vždycky říkám, to je ta elfí krev ;-).

      Spinkat jsem šla až poté, co už nebylo moc s kým mluvit a únava převzala konečně větší díl nad nadšením a vzrušením z toho, že jsem zas mezi svými.

     Sobota

      Už před jedenáctou jsem byla na nohou. Navštívila jsem bufet, koupila si snídani, kterou jsem si ovšem snědla až o x hodin později, pozdravila pár lidí a šla si vzít poznámky k vlastní přednášce, kterou jsem měla ve dvanáct. Je mimochodem moc pěkné, když nemám přednášku v takový nesmyslný čas jako třeba v deset ráno ;-). To víte, stárnu ;-).

      Uvedu, že jsem začala o několik minut později, neboť přednáška předtím se trochu protáhla. Taky uvedu, že díky následné přípravě divadla, jsem měla povoleno přednášku o něco i přetáhnout. Výsledkem budiž to, že má přednáška trvala tak dlouho, jak měla, na což jsem v tomto rámci hrdá ;-). To jen, aby si někdo nemyslel, že jsem zas přetahovala ;-).

      Přednášela jsem tentokrát o mé nejmilejší rase v ST a to Cardassianech. O tom nepříliš chvalně známém, ale podle mě velice zajímavém národu. Omezila jsem se pouze na osvětlení a větších detailech o tom, jak vypadají (ne, nahaté Cardassiané jsme neviděli, to říkám raději předem ;-)), jak se chovají, proč se tak chovají, jaké jsou jejich zvyky atd. a snažila jsem se je alespoň trochu obhájit, protože, netuším proč :), mají mezi některými lidmi nějak špatnou pověst ;-). Přímo o historii jsem se moc nezmiňovala, protože na to budu potřebovat další přednášku :).

      Poté mě herci z divadla vyrazili z místnosti, protože si potřebovali ještě něco donazkoušet (ok, ne tak doslova, ale někteří k tomu neměli daleko ;-)). Chvíle regenerace a poté opět hurá k místnosti, kde se již tvořila slušná fronta. O divadlo byl zájem. Jean-Lucu, podejte mi padd. To byl název hry, ze kterého se dá snadno vystopovat původ inspirace. Děj byl podobný, jako v původním Marečkovi, ale samozřejmě zkrácený a přizpůsobený prostředí Star Treku. Ústřední postavou byl kapitán Picard (hraný Praotcem Trekkie), který byl donucen jít znovu na Akademii, aby si doplnil vzdělání.

      Krásně ztvárněn byl např. také profesor Boothby, v montérkách a klobouku. Sokar se zase postaral o dvojroli aneb povídání sám k sobě. Některé hlášky byly nezapomenutelné: „Tuvok se odstěhoval do Delta Kvadrantu. Hmota s antihmotou už nám reaguje..model warp jádra. Nejdřív WoWko, potom žena“... Divadlo bylo skvělé a to se ještě museli organizátoři vypořádat s problémy jako onemocnění herců apod.

      Od tří jsme měli fanklubovou poradu vedení Fan Projectu. K tomu bych se raději moc nerozepisovala. Snad jen uvedu, že to byla ta nejneplodnější porada, co pamatuju :). I když, i zde se něco dohodlo.

      Po poradě jsem zamířila na Praotcovu přednášku o budoucnosti světa Treku, ale když jsem ho viděla pár minut po celé, jak si nese nějaké jídlo či pitivo a vůbec se nechová jako přednášející, už kvůli tomu, že je na chodbě, pochopila jsem, že je něco špatně. Přednáška se přesunula směrem dopředu, aby zaplnila nenadálou díru. Tak nic, šla jsem si dát to jídlo, na chvilku cíleně zabloudila na Lamentinu přednášku o klaďasech, hovadech či monstrech, tam jsem se ale moc nezdržela, a pak se vrátila do trekkovské místnosti až ke konci Katky z Voyageru.

      Potom byly Citáty aneb soutěž od Zephrama. Citáty jsou fain, citáty mám ráda, citáty znám... nejlépe, pokud jsou z SG. Mno, tohle SG nebylo. Jednalo se o ST a už když jsme vyfasovali papír, který čítal 74 citátů, které jsme měli poznat za hodinu, pojala jsem silné nutkání zdrhnout. A to jsem ještě ani nevěděla, že jakmile vyplníme, kdo citát řekl, máme si zabodat tužkou do papíru, jak moc s citátem souhlasíme. Za hodinu. Tu stejnou. Hmm. Tehdy se mé nutkání zdrhnout ještě prohloubilo. Ale tak... nejsem žádný zbabělý Ferengi, jsem Card... teda člověk, že jo. Jak se to říká? Až do hořkého konce ;-). Nebudu zmiňovat, co jsem cítila, když se mi začala ty citáty číst. To nebylo žádné snadné „Budete asimilování“ a „Je mrtvý, Jime“. Přemýšlela jsem, zda se papír vůbec odvážit odevzdat. Ne, že bych nic nevěděla, ale bylo toho dosti málo. Alespoň mě potěšily citáty od Garaka, u kterých jsem si, jako jedněch z mála, byla jistá :). Odvahu mi vrátilo zahlášení pouhopouhých tří bodů jistého trekkieho. Víc než tři rozhodně správně mám :). Nakonec jsem dala bodů 12, přičemž nejlepší měl 15,5. Bylo to přece jen „trošku“ těžší ;-). Výsledky jsme se dozvěděli později večer ještě po Galavečeru, ale zmínim se teď. 12 bodů mi vyneslo 4. místo, se kterým jsem rozhodně spokojená. Dostala jsem i krásný diplom, který mě tím víc potěšil v tom, že na grafické úpravě se na mě díval vedle Johnathana Archera, Spocka, Picarda a Kathryn také Elim Garak. To jsem velice ocenila :).

      Co se týče druhé části citátů aneb kterak souhlasíme s výrokem, odpovědi jsme označovali proto, abychom nalezli nejkompatibilnější dvojice, co se týče názorů. Osobně se mi hrozně líbí přemýšlet nad nějakým výrokem, zkoušet ho aplikovat na různé situace a přemýšlet nad jeho praktičností a logikou, nicméně toto rozhodně není záležitost na chvilku. V tíži času jsem označila odpovědi, které se mi v tu dobu zdály nejméně sporné s mým myšlením. Nicméně, když jsem si k tomu později sedla, rozhodně jsem opravovala, i když se mé názory hýbaly většinou snad jen o stupeň. Ale i tak je to dost. Holt nad tím se musí přemýšlet... a pak člověka napadne určitá situace či to, že něco opomenul a rázem se změní názor na citát :). Pokud si toto chce někdo z vás zkusit, na Zephramových stránkách je odkaz na tuto „anketu“, přičemž výsledky budou zveřejněny na FFku. Už se dost těším, co z toho vyjde. Mám takovéto průzkumy ráda. Copak si lidi myslí :-).

      A co se týče kompatibility názorů, hodně nadějně to vypadalo s Radkem, nicméně byli jsme poraženi asi o bod či dva tušim tak nějak jinými, kteří byli dokonce trojice (více či méně kompatibilní všech třech mezi sebou) a středobodem tam byl Pelek.

      Citáty se o něco protáhly, na Hvězdného Milionáře jsem bohužel dorazila později a jména možných soutěžících již byla v čepici (nebo v čem to bylo). Škoda. Zašla jsem tedy raději trochu zarelaxovat před Galavečerem.

      Po nutné frontě se dav nacpal do místnosti, tentokrát jiné, než v minulých letech. Větší. A dokonce s postaveným pódiem, což velice chválím. Konečně pak na herce bylo pořádně vidět i z jiné, jak první řady :).

      A pak přišlo na řadu divadlo, hlavní náplň Galavečera. Děj byl o spisovateli, kterého jednoho dne navštíví jeho postavy ze světa sci-fi, fantasy i hororu. O finančním úředníkovi, jinak zarytém scifistovi. A samozřejmě o hlavním záporákovi doktoru Chaosovi, kterého je třeba porazit.

      Divadlo nebylo špatné, to ne, nicméně mě tam hrozně chybělo víc narážek na Star filmy/seriály. Pár jich tam bylo, ale opravdu střídmě a prý ne zrovna prvoplánovitě. Rozhodně nechci nějak hanit divadlo a zvláště hlavní herec hrál výborně, ale zklamalo mě to, protože na Sconu jsem čekala a těšila se na více Star odkazů. Když jsem o tom pak mluvila večer s lidmi, většina to cítila tak, jako já.

      Poté ještě předstoupil Aldy a upozornil lid na to, že se další den uskuteční Pochod fantazie, který jsme organizovali my z Fan Projectu.

      Na konec bylo vyhodnocení Star Wars hry, která probíhala celý con. Již u registrace dostal každý účastník papírek s tím, jakou roli ve hře zastává. Buď byl člen Impéria nebo Rebelů. Po budově pak chodili vojáci a odhalovali Rebely. Mno, já byla Rebel a jsem na to hrdá, ale přiznám se, že když jsem šla jednou takhle proti vojákům, rozhodně se mi nikam utíkat nechtělo. Členové Impéria byli buď v suchu anebo se mohli stát práskači... tedy, uvědomělými občany, samozřejmě :) a prás... informovali vojáky o potencionálních Rebelech, za což byli odměňováni. Vyhodnocovaly se pak zůstavší Rebelové nebo největší uvědomělí občané (by mě zajímalo, jak dlouho pak zůstali naživu :)).

      Po skončení jsem zamířila do trekovské místnosti, kde měla být volná zábava. Nejprve tedy proběhlo ono již zmíněné vyhlášení soutěže citátů, pak jsme si trošku zablbli s phaserama a poté sesedli do kruhu a povídali si. Rozhovor se stočil spíše hlavně k fanfilmu Metrénský incident, o kterém nám Xyll se Samuelem pověděli mnohé. O vzniku, natáčení, zpracovávání. Mmch., nedávno byl tento fanfilm oceněn jistou zahraniční stránkou. To dodatečně gratuluji, určitě si to zaslouží, protože je to opravdu povedený fanfilm.

      Při směru cíl spacák jsem narazila na lidi z (nejen) Fan Projectu, takže jsem se přidala (tak nepůjdu spát, když to ještě někde žije, že jo ;-)). Tam jsme ještě pokecali (přinejmenším s těmi, co toho ještě byli schopní nebo alespoň poloschopní) a spát jsem šla opět až v pozdních, resp. časných hodinách.

     Neděle

      Není tedy divu, že vstávání se nekonalo příliš brzy. Ten den jsem na žádnou přednášku nešla. Naopak jsem měla co dělat, abych se zmobilizovala k Pochodu. Ano, Pochod Fantazie, Fan Projectová akce, kterou jsme se rozhodli uspořádat. Hlavní dík patří Tillionovi a Sopdet, kteří do toho vložili nejvíce práce.

      Docela jsem se obávala počasí. Chvílema to vypadalo, že ti nahoře začnou plakat. Začli, ale až hodinu po skončení, za což jim budiž velký dík :).

      Další nejistota, která proudila mou myslí, bylo to, zda se najde dost ochotných lidí, aby to skutečně vypadalo jako průvod a ne jako „pár kamarádů z blázince si udělalo výlet“. Výsledek ovšem předčil mé očekávání. Lidí bylo hodně a musim říct, že to vypadalo naprosto ultimátně. Měla jsem hroznou radost, když jsem se podívala pak na pochodu dozadu a uzřela ten dav. Mnohokrát děkuju těm, kteří se rozhodli jít :). A taky dík těm, co to fotili a natáčeli.

      Ale od začátku. Shromáždili jsme se před budovou školy. Drtivá většina účastníků byla z conu, ale nejen ti. Přišli se zúčastnit i lidé, kteří na conu nebyli. Po jakéms takéms uspořádání a uchopení svých bannerů a vlajek (já nesla s Eleirou Fan Projectovou) jsme vyrazili směr tramvaj. Původní plán byl totiž jet blíže k centru jinak než pěškobusem, abychom se předčasně neunavili. Při našem množství jsem měla lehké pochyby o tom, jak na nás budou v tramvaji nahlížet nebo ještě lépe, zda se tam vůbec máme šanci vejít. Toto se vyřešilo tím, že tramvaj nakonec tuším nejela, neboť v neděli jezdí jinak, než v jiné dny ;-). Takže jsme vyrazili po svých. Osobně sice nemám pochody příliš v lásce, ale tohle bylo něco zcela jiného. Po celý pochod jsem necítila žádnou únavu. Teprve až když nastal oficiální konec, nohy mi nějak ztěžkly.

      Na Pochod jsem se oblékla do sga uniformy, neb to je v dosavadní době můj nejlepší kostým. Neopomenula jsem si vzít ani sg komunikátor za ouško a zařízení na vyvolávání vzpomínek na spánek. Pěkně ryze SG... tedy krom cardassianského znaku, který jsem si hrdě připnula na hruď. Ten jsem si prostě neodpustila :).

      Trasa vedla od školy přes I.P.Pavlova, Muzeum, Příkopy, Staromák až na Národní třídu. Učinili jsme dvě zastávky k vyfocení. První u Muzea u Koně. Tam jsme vlezli i na stupínky, abychom byli všichni dobře vidět, i bannery. Ale kde se vzali, tu se vzali, objevili se policajci a tak jsme z těch stupínků raději zase slezli :). Ale to byla jediné blízké setkání s takto uniformovanými lidmi. První fotka tedy u Koně, i když lehounce víc v pozadí. Kostýmy pěkně dopředu a vybraně... Star Wars sem, Star Trek tam, Stargate... kde je Stargate... jen ty? (kde byl safra zbytek, vim, že tam ještě pár lidí bylo :)) ...tak ty si klekni pod Star Trek... :). Druhé focení pak proběhlo skoro u Orloje (ale jelikož byla nějak celá, tak tam bylo v tu dobu příliš mnoho lidí, proto vedle).

      Párkrát jsme si i provolali So say we all. Nicméně jen tak, abychom nebyli považováni za výtržníky :). Lidi po nás pokukávali či přímo čučeli. Někteří se usmívali, někteří kroutili hlavami. Rozdávali jsme i letáčky, neb toto byl pochod na podporu a povědomí o Fantastice a conech. Potkali jsme i hodně cizinců, což rozhodně není v neděli v centru Prahy problém. Někteří si nás fotili se slovy „Awesome“, někteří reagovali slovy „Was is das?“ V druhé polovině cesty vykročilo do popředí dítě v masce Vadera, kterému dělali ochranku dva Stormtroopeři.

      Prostě, bylo to super a ještě jednou DÍKY VŠEM ZÚČASTNĚNÝM!!! ;-)

      

      Tedy znovu, nerada se opakuju, (ale když na to člověk pohlédne z určitého úhlu pohledu, ráda se opakuji... protože být šťastná z conu je dobrá věc a rozhodně to nezevšední ;-)), avšak musím opět prohlásit, že to byl skvělý con.

      A mmch., víte, jak se z kapitána či třeba komandéra Starfleet stane poručík? Stačí jen, aby byl ráno dostatečně líný na to, aby si na uniformu připnul všechny pecky ;-).

Tar-ara Istandil