TolkienCon 2005

(Praha 14. - 16. ledna 2005)


     Pátek

      Než se člověk naděje, je tu další rok...a s ním i další TolkienCon. Tento con je mnou netrpělivě očekáván a tedy to, že jsem měla zkouškové období, mně ani v nejmenším neodradilo a nebyla jsem jediná :-).

      V pátek jsem s objemným batohem (bohužel poněkud rozměrnější spacák a karimatka zabraly tak 80% místo) přicestovala na zkoušku z matematiky, nad kterou by si i Valar poklepávali na čelo. Uklidňovala jsem se vědomím, že mám další pokusy a hlavně TolkienConem vzdáleném pouhých pár hodin.

      Následně jsem se přesunula do čajovny, kde byla první část srazu. Lidé v ní byli ohleduplní a ani moc nepozvedali oči nad čtyřmi lidmi v podivných hábitech, malujících si něco na obličej a rozmlouvajících o podivných věcech.

      Když udeřila ta správná hodina, odebrali jsme se na místo dalšího srazu a přibrali další Ardandili (neboli milovníky Ardy :-)) a pak už hurá na místo konání (aneb zpět do školy :)). Dorazili jsme mezi prvními, zaregistrovali se a ubytovali v jedné ze tříd. Následně jsme zjistili, že zahájení je ještě daleko, tak jsme se odebrali do nejbližší hospody (resp. do té první, na kterou jsme narazili), kde jsme opět vyvolávali svým vzezřením a vybavením poněkud zaražené pohledy obyčejného lidu :). Trochu jsme pak zapomněli na čas a část nás ve spěchu odešla alespoň na konec zahájení. Několik lidí se v průběhu cesty vytratilo (přičemž pak v důsledku toho nevyhrálo zpěvník...), ale přece jsme toho ještě dost stihli.

      Po zahájení jsem šla na besedu o Tolkienově světě. Byla docela zajímavá, padly tam rozdílné názory, jen, kdyby se témata nestřídala tak rychle. A poté jsem se šla blíže seznámit s mými skrovnými zásobami jídla.

      Tolkien v Japonsku. Zajímavé povídání o tom, jak to vlastně je s Ardou ve vzdálené zemi, kde se její občané nejvíce připodobňují k entům. Pocítila jsem hrdost nad našim systémem pořádání conů, poněvadž v Japonsku by se něco takového nenašlo. Promítání kousků z dabingovaného LotRa vyvolávalo výbuchy smíchu. Zvláště, když postavy mluvily rychle a v hněvu, tak mi to přišlo k popukání (ale to by nejspíš přišel Japoncům i náš dabing...i když náš dabing přišel tak i mnohým Čechům :))). A Frodův skřekovýkřik u Khazad-dum mě téměř zabil :).

      Následovalo poflakování po místě conu a okukování, co že to tu všechno je k vidění, což mě nakonec dovedlo na fanfilmy. Shlédla jsem docela povedené skryté bonusy z DVD, pak mě uchvátil trailer, který, mimo jiné, sliboval Epizodu 1: The Hobbit a taktéž Hidden balroga :))). Na chvilku jsem se pak vypařila, abych neviděla Elrondovu radu sorry, ale tohle je prostě MOC. Pak jsem poklimbávala (přece jen toho spánku nebylo mnoho) při Společenstvu koblihy. Gandalfův traktůrek mě velice pobavil :-). No, a potom mě přemohl spánek a já se odebrala nabýt nových sil na sobotní program.

     Sobota

      Ráno jsem se vydala vyposlechnout Andreho Fenomény. Zde se zase, na rozdíl od besedy, mnoho témat neprobralo, ale ne, že by to snad znamenolo, že by to nebylo zajímavé. Škoda, že to nebylo delší. Taky mě potěšilo, že Andre už neříkal "hřoa" :).

      Po přednášce se začal žaludek dožadovat svých práv a já šla prozkoumat útroby čajovny. Díky čajovno! Tvé kafe a utopenci mi velice pomohli...a čokoláda byla skvělá :-).

      Pozdravila jsem ještě známé tváře a odebrala se ještě na konec soutěže ve fauně a floře. Bylo zrovna vyhodnocování a, v pravdě, poznat jednoho koně od druhého na základě jiného typu ohlávky...má úcta tomu, kdo to dokázal.

      Ještě jsem zaskočila do herny a chvilku se zdržela u Osadníků než nastal čas se přesunout dále. A to konkrétně na přednášku Pohled Noldor, kteroužto přednášel můj kamarád Findaráto. Původně jsem si myslela, že v zájmu mého a zvláště pak jeho zdraví (máme velice rozdílné názory, co se týče Vraždění rodných a zvláště pak toho...ehm...Fëanora) zběhnu na Zbraně ve Středozemi, které mě velice lákaly, ale přednáška mě zaujala natolik (a to bez příliš vražedných myšlenek), že jsem zůstala až do konce. Přednáška se asi v polovině poněkud zvrhla v diskusi, ale to vůbec nevadilo. Zkoumali se tu činy Noldor zvláště pak jejich...ehm..."návštěva" v Alqualondë a ústřední postavou diskuse byl Fëanor. Velice hezký byl Findarátův argument: "Ale on za to nemůže, on se tak narodil." Ale musim přiznat, že proti Findarátovi byl prakticky celý přednáškový sál (třída :)). Ale je hezké, když mu to říká taky někdo jiný než já a pár kámošů :)mno, je :). Ale všechna čest mu, když konečně, alespoň trochu přiznal, že to v té Alqualondë přece jen nebylo až tak hezké. Byla to dobrá přednáška.

      Pak jsem šla na Nenymirův Pád. Musím říct, že úvodní řeč byla úchvatná. Něco jako: "Jsem Fëanor, jsem mocný, tak proč s tím něco neudělat, když mi to bylo dáno." Řekla bych, že by tím dokázal zblbnout spousty nevědomých duší, které by se pak za to bily.

      Poté následoval vzácný a tajný host. Musím říct, že Stanislava Pošustová mě převelice nadchla. Byla velmi milá a vstřícná a zodpovídala všechny dotazy, které jsme jí dali. Vyzvěděli jsme, jak že to bylo s překladem Pána prstenů a dalších knih, to, jak se mezi námi cítí a třeba i to, že Fëanor rozhodně není jejím oblíbencem :). Také jsem nepromeškala jedinečnou příležitost se na něco zeptat (konkrétně ohledně vykání a tykání v knihách škoda, že se v překladu Hobita vykalo i mezi přáteli, poněvadž to bylo kvůli tomu použito i v Pánu prstenů. Na konci sklidila nekonečný potlesk. Ale na tuto hodinu budu dlouho ráda vzpomínat. A jsem si jistá, že nejenom já. Lepší host by byl snad jen samotný Tolkien :).

      V dalších pár minutách jsem si zakoupila poslední čokoládu s úmyslem překecat žaludek, že do něj něco narvu a budu moci být na dalších přednáškách :-).

      Zbraně ve Středozemi mi utekly, ale Zbrojím už jsem to nedovolila. Byla to poučná přednáška s obrazovými ukázky dobývacích strojů a dalšího vybavení do bojů ve Středozemi. Také se hovořilo o strojích ve filmu a kterak jsou podivné. Sama jsem si už po prvním shlédnutí Dvou Věží říkala, že ti skřeti musí být skrytí talenti na matematiku, když dokáží přesně vypočítat, kam dát žebřík, aby se jeho háky přesně zachytili o hradby (to možná ten upgrade na skuruty)...a samozřejmě, hrdina se pozná podle toho, že mu jsou vidět vlasy neboli nemá helmu, což je v bitvě zcela logické :-).

      Další přednášku, na které jsem byla, přednášeli moji známí (tedy jsem nemohla chybět) Finarfin a Earwen, konkrétně o historii sindarštiny. Každý měl vlastní část, o které hovořil, přičemž ji doplňoval dalším bohatým obrazovým materiálem. Pro zájem se přednáška poněkud prodloužila. V důsledku toho jsem poslala tichou modlitbičku, ať Emeldir opravdu natočí divadlo, jak říkala, a seděla a poslouchala dál.

      Po přednášce následovalo mírné poflakování a pak jsem zamířila na koncert Střízlivých hobitů. Měli pěkné písně, do kterých jeden z jejich členů přidupával krásně udělanýma hobitíma nohama. Škoda jen, že člověk (jako já) zachytí z polštiny jen málo.

      A z koncertu jen krok na přednášku Františky Vrbenské. Tu si člověk prostě nesmí nechat ujít. Tentokrát byla na téma lásky Aragorna a Arwen, její trvanlivosti a stálosti. Rozebíraly se také mnohé jiné příběhy a různými okličkami se dospělo dokonce i k otázce, jak dlouho trvá u elfů orgasmus :)). Nicméně já osobně jsem zastánce toho, že, pokud jde konkrétně o tyto dva, věrni si byli jak po duševní tak tělesné stránce nedokáži si dost dobře představit, že by tomu bylo jinak...a Tolkien to jistě také nijak jinak neviděl.

      Přednášky pro dnešek skončily (i když spíš pro zítřek, poněvadž byla už neděle :)) a tak jsme se s přáteli pustili v čajovně do vlastních debat o Ardě. To nám vydrželo nějakou tu dobu, než jsem uznala, že pokud nepůjdu na kutě, žádný zítřejší program mě nečeká.

     Neděle

      A byla tu neděle. To se mi vstávalo obzvláště špatně a ještě o kapku hůř. Na Belovu přednášku o hudbě jsem přišla později a ještě jsem se snažila odlepit víčka. Na přednášce někdo natáčel a natáčející se docela často vydávali na procházku už tak nacpanou třídou. Vzbuzovali ve mně mírnou nervozitu, ale také velkou zvědavost. Co se týče samotné hudby, člověk se až diví, co všechno si ti lidi nevymyslí. Byly nám pouštěny nejrůznější ukázky z velice rozličného výběru žánrů hudby. Dostal mě rep bylo to strašný, ale směšný :-).

      Mohl Západ vyhrát i bez zničení Prstenu? Tuto otázku nám položil Smaug. Odpovědi byly tak půl na půl. Pak se Smaug rozpovídal o tom, jak že to tedy s těmi armádami asi bylo. Měl spousty tabulek s údaji, dokonce i rovnici :-). Nakonec dospěl k názoru, že odpovědí jest ne... ale jen o kousek :-). Opět zajímavá přednáška, jen ta občasná výslovnost jmen...mno, Trandil ( čti Tranďil), mě opravdu...ohromil :D. Chudák Thranduil...asi nemá zavírat trpaslíky.

      A následoval kvíz. Mno, první tři otázky ohledně filmu byla tak trochu sázka do loterie aneb já prostě nevim, co se použilo za hory pro Orodruinumě jen zajímá, že vypadá tak, jak by si člověk mohl Horu osudu představit... Další otázky už byly lepší. Většinou však buď přespřílišně lehké či naopak těžké, řekla bych. Ovšem nejvíce mě pobavila otázka: - Kdo řekl citát: "Jak se pro všechno na světě dostal ke mně?" a následně dvě senzační možnosti: - a) Faramir (zděšení při pohledu na Gluma v Henneth Annun) + d) Ústa Sauronova (zkoumaje Frodův mitrilový kabátek) To bylo prostě dokonalý. A nesmát se bylo nemožný :))). Také počty, kdo že to měl všechno v ručkách Prsten ...uff. Nezapomněla jsem na Saurona, dokonce ani na Toma ...ale sakra, Bilbo mi nějak vypadl a navíc jsem se totálně zblbla, jak jsem furt přepočítávala a občas jsem zapomněla na toho či onoho :).

      Po této první části kvízu se vyhodnocovaly odpovědi a do druhé části se dostalo jen pár účastníků. I když jsem mezi nimi nebyla, setrvala jsem na kvízu až do konce a tiše hádala s ostatními.

      Mno a pak byl konec ...opravdu Konec. Sbalila jsem si věci (ehm...mno, ne, prostě mi to nedá a musím se zmínit...myslíte si, že nelze někde zapomenout kalhoty? Jestli ano, tak špatně. Dají. A znám jednoho nejmenovaného hocha, který to dokázal :-)))). A pak jsem se rozloučila s TolkienConem a vykročila vstříc MHD, která mě doveze domů. Ach jo. Ale co naplat, za rok bude zase. Con jsem si užila náramně. Jsem bohatší o nějaké ty poznatky z přednášek, o skvělé vzpomínky a spoustu fotek a Eru ví, čeho ještě :). Jo, jo, letošní ročník se opět vydařil. Takže zase za rok a už počítám dny :).

Zuzka "Tar-ara Istandil" Minaříková