TolkienCon 2010

( Praha 15. – 17.1.2010 )




     Pátek

      TolkienCon reprezentuje jednu ze tří mých největších nadšeneckých oblastí. Byla jsem zde každý rok, krom minulého (k tomu byl ale dobrý důvod). O to víc jsem se ale také letos těšila. Navíc se pořádal na starém dobrém místě. A jelikož jsem už dlouho nenapsala z tohoto conu report, rozhodla jsem se to nyní napravit, přestože se zpožděním.

      Už v tramvaji, směřující na zastávku Bertramka, jsem uzřela Entonyho s dalšími lidmi, kteří směřovali přesně do míst, kam se již v předstihu přede mnou vydala má mysl. Registrace proběhla bez nehod a ubytovala jsem se ve třídě v druhém patře, která byla příjemná tím, že nebyla v patře třetím, kde byla většina spacích tříd. To víte, schody, stárnu…eh, ne, zraji, jak mi osvětlila jedna osoba, když jsme se pak o pohodlí na akcích bavili ;-). I když nevím, jak moc lepší slovo to je ;-).

      Po lehkém zabydlení a převlečení do tematičtějšího úboru (ačkoli tento oděv bych měla opravdu rychle vyměnit za něco…lepšího, neb má mnoho let a už při svém vzniku nebyl příliš v módě, i když…je můj ;-)) jsem šla na obhlídku situace.

      Někdy v mezičase večera jsem potkala Xainta, milého to človíčka, kterého vždy ráda vidím, i když je to povětšinou jen právě tady na TolkienConu. Samozřejmě mu z oděvu vykoukával potkan, jehož (resp. jejíž) přítomnost Xainta už tak nějak definuje :).

      Ze čtyř programů, které jsem si na pátek naplánovala, jsem absolvovala jeden. To nezní jako úplně dobrý začátek. Dva se nekonaly a jeden jsem někde s někým prokecala (to si ale nestěžuji). Absolvovala jsem přednášku Svět podle Tolkiena, Vikingů a dalších.

      Po přednášce jsem ještě stačila konec Irsko-skotského tanečního kurzu. Tyto tance mám ráda, ale jelikož jsem se ještě před velmi nedávnou dobou necítila úplně dobře, rozhodla jsem se je raději vynechat. Nicméně když jsem přišla do tělocvičny a tance ještě běžely, navíc mě někdo lákal do chumlu, neodolala jsem a šla si zaskákat. Mám úžasnou výdrž, takže po třech tancích jsem byla téměř mrtvá. Ale šťastná :-). Škoda jen, že to vždy zapomenu kroky. A škoda, že se to netancuje běžněji. Moc se mi to líbilo.

      Po nějakém čase pendlování po prostorách conu a pravidelného kontrolování tělocvičny z důvodu čekání na Františku, nám bylo oznámeno, že Františka se dnes nekoná, tedy jsem se odebrala do čajovnových prostor, abych se napapala a popila. Musím pochválit tousty. Byly výborné. Jak na Festivalu fantazie tousty moc nemusím (já nevím, že by to bylo tím kořením či čím…?), tak tady byly vážně dobré.

      Lehce jsem v čajovně pokecala s Lamment a Beneficem a ještě někým a pak se ještě zasekla na chodbě u hudebníků, kde jsem zas potkala Entonyho a Xainta. Spát jsem šla celkem brzy...tedy brzy na mě.

     Sobota

      Již dávno tomu je, co jsem na conech vstávala brzy, abych chytla první přednášky. Ovšem zde byla ráno jedna extrémně zajímavá. Jednalo se o Eldatenkeli – elfí písma. Jelikož já písma miluju, tak jsem si ráno zabojovala sama se sebou. Bylo to takové částečné vítězství. Na přednášku jsem přišla trochu později, nicméně přišla, tzn., že jsem vstala ;-). Navíc jsem ani neměla moc pocit, že by mi mnoho uteklo. Tato přednáška byla naprosto výborná. Moc se mně líbila. Přednášející věděl, o čem mluví a písmo popisoval nejen z pohledu, jak je, ale také pozadí znaků a proč vypadají, jak vypadají. Moc a moc pěkné to bylo. Myslím, že mohu klidně říci, že se mi z tohoto conu přednáška líbila nejvíc ze všech. A to přesto, že o elfím písmu vím celkem dost.

      Písmo lehce přetáhlo (ne, že by mě to vadilo), takže pak jsem spěšně směřovala směr tělocvična, kde probíhala Xaintova přednáška o Pivu (nejen) ve Středozemi. Cestou jsem ovšem zamrkala překvapením, neb jsem na chodbě uzřela člověka, kterého bych na TolkienConu rozhodně nečekala. Tím byl Johanson. Tedy ne, že by sem trekkies nesměli, sama jsem zářným příkladem, nicméně v souvislosti s Ardou jsem o něm nikdy nepřemýšlela. Když jsem se zeptala, copa tu dělá, ukázal mi letáčky na Trekken, který pak proběhl v rámci Pragoconu o dva týdny později (mmch. byl skvělý). Zakecali jsme se, hlavně o tématech souvisejících se Star Trekem. Mno jo, člověk si myslí, že když jede na TolkienCon, bude se bavit o elfech a trpaslících a problémech skřetí duše a ono tohle :). A je tedy fakt, že s Entonym jsme se taky bavili o věcech okolo ST. Je to prostě všude :). Ale tak na jiných akcích se taky o Ardě bavím, tak se to vyrovná (mno, nevyrovná, ne úplně, chuť bavit by byla, jen ti lidé nějak víc chybí :-/). Mmch., nalezli jsme také skříňku jistého žáka jménem Ismail Khan. Trekkies již vědí :-). Eugenické války jsme nepropásli, jen se kapánek posunou ;-). Ale dál.

      Po onom zakecání jsem nakonec přece dorazila na Xaintovu přednášku, kde jsem stihla vyslechnout popis, jak se pivo tvoří. Ne, tohle dělat nebudu :).

      Po přednášce jsem zabrousila něco spapat, neb bylo cca půl jedné, čas snídaně. Tam jsem opět kecala s Johansonem a pamatuju, že jsme, krom jiného, probírali mé drahé Cardassiany, kde jsem se snažila poukázat na to, že jejich historie se často otírá o možnost buď přežít, nebo být dobrý a hodný.

      Ale zpět k Ardě. Poté jsme šli na divadlo nebo spíš muzikál Fëanor a jeho synové. Tam jsme měli možnost shlédnout a vyposlechnout příběh o tomto ..hmm...elfovi, o dospívání jeho dětech, tvorbě silmarilů...a také o vraždění rodných a podobných pěkných věcech, které provázejí příběh Fëanora. Přiznám se, že toho Gothmoga jsem mu vždycky přála ;-) (nemluvě o speciálně dlouhodobém pobytu v Mandosových síních ;-)). Divadlo sklidilo velký potlesk a opakování scény mezi Fëanorem a Nerdanel.

      Dále jsem zamířila na O publiku Pána prstenů. Velmi zajímavá přednáška vycházející z diplomové práce přednášející. Byl to vlastně takový výzkum o fanoušcích tohoto fenoménu. To já ráda. Takovýchto prací není mnoho a mě přijde zajímavé zkoumat chování a náhledy fanoušků nejen toho, co sama miluju, ale fantastiky obecně. Sama jsem o něčem takovém taky psala absolventkou práci.

      Sága o Hervaře. Hmm, nepamatuji si, že bych o Hervaře něco dříve slyšela a to o sobě klidně mohu prohlásit, že o severských mytologiích leccos vím, každopádně samotné slovo „sága“ je samo o sobě velmi přitažlivé. Uvelebila jsem se tedy na lavičce v tělocvičně a naslouchala tomuto příběhu, protkanému událostmi a postavami, u kterých jsem se již snadno chytala. Brzy jsem byla jedno velké posloucháníchtivé ucho. Přednášející mluvil velmi poutavě a ukázalo se, že má na svědomí překlad originální Ságy. Měl s sebou své knihy, a když jich pak pár nabídl k prodeji, nemeškala jsem ani chviličku a zakoupila si je též. Byl docela zájem, ještě, že jsem byla blízko :). Mám teď knihovničku opět bohatší o další mýty, paráda. Navíc k sáze jako takové je ještě jedna stejně tlustá, která obsahuje komentáře. Mňam :). Zdravotnictví ve Středozemi byl můj další cíl a už jsem se nějak cítila jako za starých časů, kdy jsem trávila con tak, že jsem přecházela pouze z přednášky na přednášku :). Ale tak, zmeškejte to, že jo ;-). Zajímavé bylo stopování genetického kódu do dob minulých.

      Po skončení vystoupili zase v tělocvičně členové Fantasmagoria, kteří předvedli divákům LEDshow (ne fire). Následně bylo další divadlo, a sice Absurdní divadelní díla. To bylo naprosto úžasné a celý sál se x-krát otřásal smíchem diváků. Režíroval to celé Drak a to jak ve skutečnosti, tak i v divadle. Šlo o to, jak se točí Hobit, jaké jsou starosti s herci, s rozpočtem a dalšími věcmi jako třeba jak udělat, aby Medděd nesnědl všechny jídelní rekvizity. Divadlo bylo i lehce interaktivní, tedy si někteří diváci mohli zahrát trpaslíky nebo třeba ladné stromy, jímž se ve větru lehce pohupují větve ...a pak na ně naskakují trpaslíci ;-). Zde jsme málem přišli o strom Lesziho, který byl lehce přiškrcen :). Mno, výborné to bylo :).

      Tímto pro mě program asi končil a přesunula jsem se do čajovny. Mmch., nad obslužným pultem na zdi měla škola zavěšený ještě starý model sluneční soustavy, který mě neskutečně potěšil. Protože tam ještě nebyl Pluto degradovaný. Dlouho jsem se na ten plakát zálibně dívala (protože Pluto je prostě planeta a nazdar, to si měli rozmyslet dřív, chudák malej ;-)). Z čajovny pak Drak vyhazoval svým osobitým způsobem...vzal si bič :).

     Neděle

      Další den jsem na programu nebyla vůbec. Pokud tedy nepočítám úplný závěr. Nicméně jsem se rozhodla tak nějak alespoň kapánek rozumně dospat. V čajovně jsem se setkala znovu s Johansonem a též Entonym. Jen tedy nějak už nebylo žádné jídlo a z čajovny nás opět po chvíli vyhnali. Johanson si pak usmyslel pustit jeden díl z TNG, když něco překopírovával, tak aby nebyla dlouhá chvíle, a to jsem se raději vzdálila. Protože koukat na TNG na TolkienConu už je trochu moc :D.

      Šla jsem ještě tedy na to Závěrečné slovo a ukončení conu. To bylo celkem krátké. V mezičase konce jsem jen tak mimochodem v rámci rozhovoru prohodila, že snídaně se u mě nekonala a k mému příjemnému překvapení se přede mnou objevila sušenka (celá, krásná, dobrá...hmm, to víte, hlad ;-)). Děkuji moc Gildorovi za to, že ji pro mě obětoval :).

      Po zakončení conu jsem si dobalila věci, rozloučila se a s pokleslým srdcem se vydala na cestu k domovu.

      

      TolkienCon byl fain, moc ráda jsem tam byla, zvláště ještě na starém dobrém místě. Jen mě trošku mrzí, že lidé se už nebaví o Ardě jako dřív. Alespoň mě se to tak jeví. Neříkám řešit problematiku Toma Bombadila a neříkám, že obracet se třeba k mýtům našeho světa je špatné (to bych si tedy sakra protiřečila), ale chybí mi bavit se o věcech ve Středozemi či Valinoru. A ať mi nikdo neříká, že jsou témata vyčerpána, protože Arda je tak rozlehlý svět, že vyčerpat možnosti ke konverzaci je úkol poněkud nedostižný. Nicméně doufám, že příští rok se zase Tolkienisti sejdou :).

Tar-ara Istandil