TolkienCon 2011

(Praha 14. – 16.1.2011)




     Pátek

     Devět let je tomu, co byl pořádán první TolkienCon. To už je docela slušné. Když si vzpomenu na ten první... tak dávno nazpět časem. Mno, ale co je devět let v rámci trvání vesmíru, že ;-). Nechci být tak moc nostalgická. Mmch., příští rok bude výroční, na to se už teď těším. Ale zpět k tomu letošnímu.

     V pátek jsem si v práci vzala ranní, která sice zajistila větší spánkový dluh, ale též to, že jsem si už někdy v půl páté vykračovala po chodbách budovy conu. I když to možná bylo až moc brzy, lidí tam ještě mnoho nebylo. Michael Bronec už měl rozložené prodejní místo s knížky, tak jsem se přišla podívat a byla jsem přímo uchvácena sbírkou placek z různých conů. Nejen, že jich bylo slušné množství, ale hlavně ta data konání. Sama jich doma nemám málo (i když tolik ani omylem), ale datum vždy začíná dvatisíce něco. Tohle mi přišlo jako poklad. Michael se je rozhodl prodat. To já bych se svými nedokázala. Ale je fakt, že já si nechávám kdeco (pak to podle toho taky u mně vypadá, ale vzpomínky... ;-)). Nebylo by ale pro mě, kdybych si koupila nějakou starou placku, protože by pro mě neměla význam, jelikož jsem na akci nebyla. Nicméně našla jsem tam i malou destičku s pozdravem a polohou Země v galaxii (sonda Pioneer ji má na palubě), která se mi velmi zalíbila, takže ta majitele změnila.

     O nedlouho později se objevil Entony a další hodiny jsem strávila buď konverzací s okolím, případně bezcílným poflakováním po budově.

     V osm proběhlo zahájení conu a potom byl na programu host – spisovatel Miroslav Žamboch. Přiznám se, moc jsem toho nečetla, jen něco málo o Koniášovi. Autora už jsem ale viděla hovořit na Triconu, kde popisoval tvorbu svých hrdinů a to se mi moc líbilo. Pěkně mluvil i zde, většinou právě ve vztahu ke své tvorbě (jak jinak :)). Pak se program změnil v besedu o více autorech a k původnímu se přidalo pár dalších – Drak, Darion, Leonard Medek, Františka Vrbenská a ještě i Michael Bronec. Debatovali o svém vztahu k Tolkienovi, samozřejmě o svém psaní, podobě hrdinů a světa apod. U besed seděla vedle mně Maril, která si při poslechu vesele párala. Maril byla takové příjemné pojítko s dalšími cony (tedy Entony taky, to ne, že ne). A bylo trošku zvláštní ji vidět ve fantasy, když je člověk zvyklý spíš na uniformu z Honorverse :).

     Následoval křest knihy. O té jsem vůbec nevěděla, neslyšela, vlastně jsem si řekla, že zajdu jinam... jenže kam, takže jsem zůstala a pozorovala křest. Z toho nakonec vypadlo, že se křtí kniha Do světa na zkušenou – o cestách tam a zase zpátky. Takové eseje o Tolkienovi a jeho tvorbě. Takhle, tohodle už jsem viděla spoustu. Něco dobré, něco vzniklé pouze proto, že byl Pán prstenů v kurzu a daly se na to nachytat lidi a něco peněz. Nicméně pokud tohle vydávají Stránky na vrbě, nepředpokládám, že to bude špatné. Po křtu jsem si proto hnedle knížku zakoupila (i s podpisem autora, těch pár desetikorun navíc za to dám :)). Při křtu samotném jsme se dozvěděli, jak kniha vznikala a že to byl dlouhý proces. A dokonce i o tajuplném pozadí podoby obálky :) (kdo byl, ví).

     V čajovně jsem se na večer příjemně občerstvila a dala si i tu výbornou bílou čokoládu, na kterou se každý rok těším (tady mi snad chutná vůbec nejvíc :)). Co mě ovšem dožralo, bylo to, když jsem zjistila, že vedení školy odstranilo výukovou tabuli, co visela na stěně, kde byla znázorněna Sluneční soustava se všemi planetami včetně nyní degradovaného Pluta. Vzpomínám, jak jsem si minulý rok pošušňávala nad tím, že tam ten plakát ještě visel, přestože Pluta již tento nečestný osud postihl (zapsala jsem to i do minulého reportu, jak tak teď koukám :)). Já jsem hrozný zastánce Pluta jako planety, ale to už jste asi poznali :). Místo toho tam teď byly umělecké slohy... nic proti nim, ale v porovnání s modelem Sluneční soustavy... come on! Ale nejen já jsem si všimla, i někteří další se o tom zmínili a měli na to podobný názor. Alespoň to :).

     Ten den už se nic moc nedělo, akorát se debatilo a z chodeb se ozývaly hlasy a zvuky nástrojů.

     

     Sobota

     Stárnu, je to tak. To třeba znamená, že vstávám čím dál tím později. Budík zvonil dobře (a okolí tedy taky), ale nakonec jsem byla ráda, když jsem stihla (pravděpodobně) lehce podpoloviční část přednášky Legenda o Sigurdovi a Gudrun. Přednášející je překladatel vysoce špatně přeložitelných textů, v tomto případě aliteračních básní o výše zmíněném. Všechna čest, jen co je pravda. Najít ta správná slova v tom správném tvaru, to je umění. A jeho to zjevně baví, protože se rád piplá a rejpá v detailech (to znám, i když ne zrovna u básnictví :)). To na něm bylo velice sympatické. Navíc si ho tedy i pamatuji z minula, kde moc krásně povídal o jiném mýtu, co přeložil (tehdy se dala i kniha na místě koupit, což mě moc potěšilo). Ke konci napsal jeden verš v angličtině, který jsme měli co nejlépe přeložit právě stylem aliterace. Osobně jsem si tedy ani neškrtla, jsem zastáncem co nejpřesnějších překladů, což není v básnictví aplikovatelné :). Ale chlapíkovi přede mnou to docela šlo.

     Další program byl buď o výrobě dřevárenských zbraní nebo odívání. Obojí znělo zajímavě, ale nakonec jsem šla na ty zbraně. Koukám, jak doba pokročila. Velmi se mi líbilo, jak se teď dají udělat meče, dobře vypadající a přesto dobře měkčené.

     Poté byla přednáška Páni a kmáni. Nevypadala špatně, ale moc dlouho jsem tam nezůstala. Nějak jsem neměla tu správnou chuť. Na Falešném Společenstvu bylo tak narváno, že lidi přetékali do chodby, takže tam jsem taky nezůstala a mé kroky tedy zamířily do čajovny, kde jsem si v cirka dvě hodiny odpoledne dala snídani a oběd (v jednom ;-)) a opět tu výbornou bílou čokoládičku. Přisedla jsem si k Lament, což se ukázalo jako velmi dobrý tah, neboť jsem si (nejen) s ní velmi příjemně povídala dlouhý čas. Pak přišla ještě Jixipen a následně bylo divadlo.

     Bylo o barbarovi Conanovi a to stylem němého filmu, ke kterému hrála hudba (ta byla mimochodem moc pěkná). Občas se nad scénou objevily titulky, prozrazující řečená slova či děj (na ty jsem tedy moc neviděla). Velký úspěch sklidila poněkud neplánovaná scéna, kdy akční nástup na jeviště způsobil pád poloviny scény. Upřímně, to byl takový pěkný vtipný bonus ;-). Vlastně už moc nevim, o co tam šlo. Conan něco hledal a někdo se mu v tom snažil zabránit. Ještě si vzpomínám, jak jsem skoro setřela slzu nostalgie, kdy bylo místo textu promítnuta scéna ze stařičké hry Prince of Persia :). A bojové scény... ty byly slušný, docela jsem si říkala, kdy někdo někoho nabodne, vypadalo to docela nebezpečně, ale pěkně :). A naštěstí nikdo nedošel ujmy (alespoň co vím :)).

     Irsko-skotský taneční rej jsem bohužel s těžkým srdcem obětovala pro dobro mé nožičky, která mě v poslední době zlobí. Možná mi za to ale tiše poděkovali plíce.

     Potom koncert (tam většinu publika hodně zaujala především Glumova srdceryvná píseň :)) a následně Františka o ženách bojovnicích. Už jsem sice od ní podobnou přednášku vyslechla, ale to nevadilo. Navíc jsem zase slyšela tu krásnou krátkou povídku o setkání Conana se Xenou a Gabrielou. Tu četla na úvod. Během poslechu jsem se pěkně uvelebila v poloze ležmo v zadní části tělocvičny na lavičce a zkoumala tamní stěnu, kterou tam mají hrozně zajímavou (silně slisované třísky, které vytváří zajímavé tvary). A taky tam mají prach, ale to jsem zjistila až v okamžiku, když jsem si oprašovala plášť ;-).

     Večer jsem pak opět trávila v přítomnosti Maril, Folkena a dalších. Tentokrát se zabrousilo i na fantasy knihy (to už jsem dlouho s nikým neprobírala, to bylo takové příjemné, i když jsme se u nich moc nezastavili) a přišla řeč i na sci-fi, dokonce i na můj milovaný DS9, čehož jsem radostně využila. Spát jsem šla hodně pozdě.

     

     Neděle

     Podle toho vypadalo i to vstávání, lepším se. Už ve dvanáct jsem se soukala ze spacáku. Stihla jsem skoro začátek přednášky Hobit ve filmu, kde se mluvilo o těch pár poznatcích, které o připravovaném filmu jsou. Většinu jsem znala, ale bylo tam i něco nového. Mmch., stále si tak přemýšlím nad faktem (ještě z před conem), že Thorina má hrát Richard Armitage. Tedy jako, on je to fakt pěknej chlap... právě proto na Thorina? Ale tak ta maska... ale ty oči... mno, bude to zajímavé :-). A nějaké ty zvěsti o Davidu Tennantovi, co by teoreticky měl hrát Thranduila... Doctor jako Thranduil. Jako Doctor je super, ale představit si toho roztěkaného chlápka jako Thranduila. Na druhou stranu, hrát umí, i když přes ten obličej se případně jen tak nedostanu, ale tak uvidíme :).

     A poslední byl kvíz znalostí. Na ten jsem musela zůstat. Teď je tak málo času a tolik knížek a na nějaké ty „určité“ prostě už ten prostor nezbývá. Na své znalosti Ardy jsem docela hrdá a kvízy jsou určité potvrzení sama sobě, že u toho, co miluju, mé znalosti neskomírají (alespoň tedy mnohem pomaleji). V testu jsem rozhodně chyby měla. Ale většinou byly umístěny na „správných místech“ – aneb to, že nevím, kde bylo natáčecí studio, mě zas tak nebere. A že si nepamatuju, kolik Oskarů vyhrál Návrat krále, to sice vypovídá něco o mé paměti (si pamatuju, jak jsem to ještě sledovala na satelitu u otce, kterého jsem vyhnala z jeho pokoje, abych co chvíli musela satelit vypínat, protože se z podivných důvodů musel nějak „nabít“, aby fungoval obraz... ale shlédla jsem všechna předávání a byl to takový svátek :)), ale taky to není tak hrozné. Horší by bylo, kdybych nevěděla, koho představují sochy Argonathu. Takže plus mínus spokojenost.

     A byl tu zase konec. Ještě jsem se chvilku potulovala po chodbách (čekaje na čas, kdy nebudu muset postávat na jedné zastávce při vyhlížení autobusu) a pak jsem, ještě spolu s Maril, vyrazila směr domov.

     

     TolkienCon byl příjemný a jsem ráda, že jsem zas potkala pár známých tváří, které na jiných conech nepotkám, např. takového Xainta či Talpandu, ale přiznám se, že mi chyběly přednášky o Tolkienovi nebo přímo o Ardě (hlavně ty). Těch, co se věnovali přímo tomuto, tam bylo imo dost málo. V některých se slova „Tolkien“ či „Tolkienův svět“ sice objevilo, ale spíš zůstalo v té jedné dvou větách. A na to, že má tento con Tolkiena v názvu, mi to přišlo opravdu málo. Že není o čem hovořit? Ale no tak, je to celý svět se spoustou věcí, tohle se jen tak nevyčerpá. Horší je, zda už to lidi nepřestává bavit. Nevím, prostě mě to přišlo docela líto. Ale tak příště jedu samozřejmě zase, to je jasná věc ;-).

Tar-ara Istandil